Rue Macauley: Fireproof || The Marauders CZ

Snílek, romantik nebo blázen?

Nobody's point of view

Lily se naposledy zkontroluje před zrcadlem. Dlouhé rudé vlasy, do nichž má zapletené květy samotné lilie, jí v loknách splývají po zádech a tvoří neuvěřitelně silný kontrast se sněhově bílými šaty, jež má obepnuté kolem těla. Vypadá úchvatně a ona to ví, i když je příliš skromná, aby si to přiznala.

Za ní stojí další půvabná dívka, která by jí leckdy mohla v kráse konkurovat. Postává rovněž před svým odrazem, ale nekouká se smutnýma očima na sebe, neobdivuje rozevláté žluté šaty či kvítky ve svých vlasech barvy totožné, ona kouká jedině na nevěstu. Její kamarádku, která se už brzy stane manželkou nejúžasnějšího kluka, jehož kdy potkala.

,,Dvanácterák se z tebe posadí na zadek, ty jeho Lilečku kvítečku," dloubne Lily Routa do žeber a hned na to se rozesměje nad oslovením, které často používá James. I přes to, kolikrát jí Sirius dokázal zlomit srdce, na rtech jí spočívá neoblomný úsměv - je připravena rozveselit svoji kamarádku. A taková vlastnost je ve společnosti méně oceněna, než by měla.

,,Já mám strach," špitne Lily tenkým hlasem, ale Routě úsměv přetrvává.

,,Lily - vy dva k sobě neoblomně patříte, jasné? Ten kluk, co už tě čeká tam dole u oltáře a samou nervozitou málem padá na kněze, tě miluje zrovna tak, jako ty jeho. Dala jsem vás přece dohromady," mrkne na ni. ,,James je pako a mnohdy i ten největší idiot pod sluncem, ale u něj jsem si naprosto jistá, že by tě nikdy nezradil. Neměl by na to koule."

Lily se rozesměje zvonivým smíchem, zrovna v okamžik, když se v místnosti pod nimi rozline hudba. A ty dvě se s hlubokým nádechem rozejdou ze schodiště přímo k Lilyině otci, který na ni čeká na konci uličky, orámované svatebčany.

Routa ji naposledy políbí na tvář, než se sama ztratí v davu, jímž proklouzne až na místo svědka Jamese Pottera. Black se totiž nějak zapomněl dostavit. Dojde k Jamesovi, který má oči zabodnuté do Lily, a stiskne mu rameno. ,,Vždycky jsem věděla, že tu jednou budete stát, Jamesi," zašeptá mu do ucha a upraví mu lilii v náprsní kapse.

,,Já taky," vykoktá zrovna ve chvíli, kdy k němu jeho snoubenka i s jejím otcem dojdou, ten ho poplácá po zádech, div mu nevyrazí dech, a předá mu její ruku. Oba se klepou, jako by před nimi měl stanout sám pán zla, ale je to jen Holden, kdo vyjde zpoza altánku s knihou v ruce.

Počkat, Holden?!

,,Drazí přítomní, sešli jsme se zde v tento nádherný den, abychom byli svědky upečetění svazku dvou mladých lidí, kteří se doposud docela nenáviděli a náhle si uvědomili, že jeden bez druhého nemohou být," začne mluvit hlubokým hlasem, knihu pořád zavřenou.

Jamesova matka na něj vykulí oči, jelikož naprosto nedbá na připravenou řeč a vymýšlí si vlastní, zatímco ostatní svatebčané i budoucí manželé vybuchnou v smích. James dokonce vypadá, jako by sebou měl za chvíli seknout.

,,Pak následuje ta salva žblebtů, která se mi absolutně nechce číst, ale ještě než se otáži na osudnou otázku budoucích manželů, rád bych povolal pana Pettigrewa, aby nám přišel zazpívat píseň o smyslu života," pokyne rudému Péťovi, který pomalu přejde k mikrofonu a začne vysokým hlasem pět nějakou baladu.

A to už se všichni svíjí smíchy. ,,Děkuji, Petere, ty by stačilo!" Holden si překrývá uši dlaněmi, když Peter nevychytá jeden vysoký tón a nejspíš jim rozladí celý systém. ,,Takže přejdeme rovnou k věci, mám hlad a-"

,,Holdene!"

,,Dobře, dobře," začne se hájit a konečně otevře knihu. ,,Tudíž se vás táži, Jamesi Fleamonte Pottere," Holdenovi vyjde z pusy něco jako zajíknutí smíchem, ,,berete si zde přítomnou Lily Evansovou za svou právoplatnou manželku a budete ji milovat a ochraňovat v nemoci i ve zdraví, v hojnosti i v nedostatku, až dokud vás smrt nerozdělí?"

James zavře oči a dvě vteřiny věnuje hlubokému nádechu. Tohle je přece chvíle, o níž dlouho snil, tak proč je tak nervózní? ,,Ano," dostane nakonec ze sebe, díky čemuž vykouzlí Lily na tváři obří úsměv.

,,A zeptám se i vás, Lily Evansová, berete si zde přítomného Jamese Fleamonta Pottera za svého manžela a utvrzujete mu tím, že ho budete milovat a starat se o něj v dobrém i ve zlém, dokud budete živi?"

Rusovláska pohlédne na Jamese a přikývne. ,,Ano."

Routa's point of view

Dojatě sleduju, jak si moji přátelé zamilovaně hledí do očí a kupodivu mi z toho vůbec není špatně od žaludku, jak mi bývá u těch přeslazených mudlovských filmů. Ovšem tohle nemůžu vůbec srovnávat. Tohle jsou moji nejlepší přátelé, jedno z mála světel, o na tomhle temném světě mál.

,,Nyní máte prostor pro manželské sliby a já se jdu zdejchnout," zamumlá ještě do blonďatý vemeno, co kupodivu dostalo roli oddávajícího, a pomalu zajde zase dozadu, nezapomínaje si se mnou ťuknout pěstmi.

James bere do ruky svůj zlatý kroužek pro Lily a otevírá pusu na vyřčení slibu, jenže já už ho nevnímám. Snad i krev mi v tu chvíli zatuhne v žilách, když ucítím ten něžný dotyk na svých bocích a studený dech u ucha.

,,Já, Sirius Orion Black třetí, se oddávám tobě, Routo Macauleyová," zašeptá hluboký hlas, čímž v mé hlavě naprosto přebije oficiální sliby Lily a Jamese. Kdyby mě pevně nesvíraly dlouhé paže, asi bych se sesunula na kolena. ,,A tak ti slibuju lásku a věrnost, protože jedině s tebou jsem schopný prožívat věci, o kterých se mi nikdy ani nesnilo.

To, co cítím, když jsi po mém boku, naprosto vybočuje z rámce chápání a není to něco, co by se dalo popsat. A ty, ty jsi celý můj život. Jsi to kvítí před mým domem, jsi moje myšlenka, moje vědomí i podvědomá intuice. A tak ti slibuju všechnu lásku světa, ode mě, od kluka, co si tě ani trochu nezaslouží.

S tebou chci žít a zestárnou, s tebou chci vychovávat naše děti, s tebou chci stát po boku, když přijdou zlé časy, abych tě mohl ochraňovat, protože to je jedna z tisíce věcí, které ti můžu dát. Tebe chci a budu milovat a stát při tobě, i když mi teď neodpustíš a pošleš mě do háje. Protože já si nic jinýho nezasloužím. Jen chci, abys věděla, že ti slibuju lásku.

A to navždy."

,,Jsi snílek, romantik nebo blázen?" Zopakuju s knedlíkem v krku větu, kterou jsem mu už jednou řekla a s nepříjemným pocitem si uvědomím, že Lily a James si svoje sliby již prozradili a všichni se teď dívají na nás. Po tváři se mi skoulí dvě slzy o velikosti hrachu, ale já je nesetřu - místo toho se na Siriuse otočím a padnu mu do náruče.

,,Jsem cokoliv. A jsem tvůj," zašeptá mi do vlasů, do nichž mám zapletenou svou vlastní květinu. Květinu, po níž mám jméno. Routu. Siriusovi zdobí náprsní kapsu, ale není ani zdaleka tak hezká jako úsměv, co se mu roztáhne po tváři.

Pochopil, že ho taky miluju, celou tu dobu.

Vím, že to takhle nebude navždy. Že přijdou věci, co nám rozhází životy a ten společný převrátí naruby. Ale v tuhle chvíli, kdy můžu takhle stát a nechat se tisknou k hrudi někým, koho miluju, jsem šťastná.

A to mi prozatím stačí.

-

Lumos!

Juujda, zdravím, lidičkové, a rovněž se omlouvám za poněkud kratší kapitolu, ale tenhle příběh, jak už jste určitě postřehli, se pomalu blíží ke konci. Popravdě bych ho už fakt měla ukončit, protože, dle mého názoru, se stává pomalu nudným.
Nebo ne?

Inu, i tak se můžete těšit na posledních pár kapitolek, a já se s Vámi prozatím loučím, miluju Vás, Vaše Cass x.

Nox.