Rue Macauley: Fireproof || The Marauders CZ

Epilog: Dopis

24.12.1981

Drahý Remusi,
moc mi chybíš. Já vím, že je naprosto hloupé to takhle říct, když chybíš všem, kdo zůstali, ale přesto se musím vyjádřit. A taky ti musím vyčíst to, že jsi prásknul do bot ve chvíli, kdy tě potřebuju nejvíc. 

Takhle doba je horší, než jsme kdo tušili, i když je Voldemotr pryč. Zůstal po něm jen prach a popel a všude, kam jen dohlédnu, se stále snoubí šero se šerem. Zůstala jsem tu sama, sama proti těm, kteří mě chtějí mrtvou.

Není dne, kdy byste mi všichni nechyběli. Stýská se mi po Lilyinu a Jamesovu kočkování, po tvých rozumech, po Holdenově tuposti, po Dianině smíchu, Siriově lásce a Peterově nenasytnosti. Peter - nedokážu ani za nic uvěřit, že by nás zrovna on zradil.

A to jsem myslela, že dělám dobře, když ho nechám býti strážcem tajemství Potterových.

Jdu mu po krku, stejně jako mnoho lidí jde po krku mně a ještě víc od chvíle, kdy jsem světu ukázala, co dokážu. Doufám, že jsi četl Denního věštce, byla jsem na titulní straně pět dní po sobě! Vzrůšo, nemyslíš? Takže je pochopitelné, že nebude trvat dlouho a já si užiju svou celu v Azkabanu s nápisem: Žena, co je příliš mocná pro tento svět.

Jo, tak nějak. Alespoň budu něčím zajímavým a to v jiném smyslu, než je Sirius. Ach, kolikrát jsem se v noci vzbudila v slzách, natahovala se po jeho objetí a našla jen studenou půlku postele. Vidím ho všude - v každém zrcadle za sebou, v jeho vlastní hvězdě, ale především ve svých dětech. Jsou mu tolik podobné. Chertan má jeho oči, zatímco Alya, ta je po něm celá.

Ano, pojmenovala jsem je po hvězdách, tak, jak je v rodu Blacků zvykem. Aspoň něco jsem udělala správně. Je mi líto, že jsi je nepoznal, jsou naprosto úžasní.

Budou chodit do Bradavic s malým Harrym a taky se synem Molly, to je sestra bratrů Prewettových, takže myslím, že mají šanci na založení nové pobertovské éry. Jen se trochu bojím o McGonagallový psychický zdraví. 

Vím, že nemám moc času a tak si užívám každičkého okamžiku mateřství, než je budu muset přenechat Holdenovi, což je má jediná volba. Všichni mí ostatní blízcí jsou buď po smrti nebo někde zavření a já jsem sama. Zase. Je to vlastně vtipné, protože mně asi není souzeno nic jiného.

A jsem si jistá, že tohle není konec. Je to jen konec jedné kapitoly a začátek druhé. Začátek kapitoly o životě Harryho Pottera, chlapce, který zůstal naživu.

Nechť se znovu shledáme. Mám tě ráda.

- ohnivzdorná.

Raději utnu psaní, jelikož mi slzy znemožní vidění a navíc rozpijí písmo na stránce pergamenu. Bez jediné kontroly zasunu papír do obálky a kouzlem zapečetím. Potřebuju se zkrátka vyjádřit Remusovi, kterého jsem od svatby neviděla.

Pro nic za nic se mi začal vyhýbat. Všechna ta úmrtí ho nejspíš vzala ještě víc, než mě, a to je co říct.

Rozejdu se po našem hnízdečku lásky, jak tomuhle domku na vesnici rád přezdíval Sirius, s úmyslem najít tu rozmazlenou sovu, která, kupodivu, poslouchá jen mého ročního syna. Nemůžu uvěřit, že jsem matka nejmladších Blacků v rodokmenu. Jsem na sebe, alespoň v tomhle ohledu, tak trochu hrdá.