Rue Macauley: Fireproof || The Marauders CZ

Dohazovači Rue a Sirius

,,Mám nápad," odchytne si mě Sirius během dopolední aktivity, tedy další mudlovský hry, kterou chápu asi tak stejně, jak ty ostatní. Nechápu.

Pořád jsem na něj naštvaná, poněvadž mě přinutil prodělat mini-infarkt při stezce odvahy, takže na něj jen vrhnu nevěřícný pohled, podtrhnutý odfrknutím. Ken je na míle daleko, nejspíš na dalším rande s paní Mandersovou, takže se nemusím obávat trestu, že neplním zadaný úkol.

,,Dáme dohromady Dvanácteráka a Evansovou!" Zatleská jako malé dítě, zatímco mně poklesne čelist. Lily a James? Spolu? To zní hodně marně a když ne marně, tak katastrofálně. Ačkoliv je James do Lily už pěknou řádku let zamilovanej, nedokážu si je představit spolu jako.. spolu.

,,Seš si jistej, že je to dobrej nápad?"

,,Ten nejlepší," přikývne hrdě a tak, ať to ostatní nevidí, mě zatáhne za linii chatek, která není od hřiště tak daleko. ,,James už o tom ví-"

,,Tak to rozhodně není dobrý nápad!" Skočím mu do řeči a zatvářím se poměrně zděšeně, což černovláska rozesměje tím upřímným zvonivým smíchem, pro který bych zabíjela, jen abych ho mohla slyšet znovu. Tenhle fakt si ale nedokážu přiznat.

,,Ale je, věř mi. Chtěl jsem říct, že Dvanácterák o tom už ví a umí svůj scénář zpaměti. Takže je jen na nás dostat Evansovou do naší chatky," pokrčí, jako by to byl nejlehčí úkol století, ale dle mého názoru, na nějž se opět nikdo neptal, to bude zatraceně těžký. 

,,A taky ji tam udržet, aby náhodou nezdrhla," dodám zamyšleně. ,,Už vím, jak to provedeme!"

Později toho dne celá naše parta problémových - vyjma Siriuse, který se asi někde zapomněl - plus jedna rusovláska, jíž se náš plán týká, sedíme poklidně na obědě a vedeme nezáživnou diskuzi o kouzelných tvorech. To byl můj nápad - bez něj bychom se dřív nebo později začali bavit o famfrpálu a to by Lily odradilo.

,,Kde je Black?" Nakrčí obočí a podívá se nedůvěřivým skenovacím pohledem na mě, jestli jsem ho někam nezašila nebo ho nestihla zabít.

,,Nemám tušení," odpovím popravdě. V tu chvíli se ale z davu vynoří silueta, jíž na tváři panuje obrovský úsměv, když si sedá vedle mě. ,,Ahoj," zašeptám směrem k němu, což je ale docela obtížný vzhledem k tomu, že se snažím co nejvíc vyhýbat jeho očím.

,,Ahoj," Sirius ztěžka vydechne a najednou se u stolu rozline zvláštní ticho. Rozhlédnu se kolem a schovám obličej do dlaní, když vidím, jak se na nás všichni culí a případně kmitají obočím. Jen James na nás zírá s otevřenou pusou.

,,Ještě mi řekněte, že mezi váma dvěma něco je a já klidně půjdu a zlomím svoje koště na dvě půlky." Vida, já tušila, že do téhle konverzace dřív nebo později vstoupí košťata.

,,To teda ne," vykulí oči Sirius, ,,to bys pak spáchal sebevraždu, tvou smrt by připisovali mně a já jsem na Azkaban moc mladej a krásnej!" Chtě nechtě se musím rozesmát, stejně jako všichni u našeho přeplněného stolu.

,,Proč jsi vůbec přišel až teď?" Hýknu, když se uklidním natolik, abych mohla racionálně uvažovat a ze svých úst vypustit větu, která by nebyla blábol. 

,,Usnul jsem," zašklebí se. ,,V noci jsem nemohl spát. Myslel jsem na tebe."

V tu chvíli musím být rudá až na zadku, ale vědoucně kývám. ,,Taky jsem nespala. Přemýšlela jsem, jak skončí jedna moje knížka. A teď už mlč a jez," rozesměju se při pohledu do jeho očí, ve kterých se zrcadlí to, jak mu kleslo ego.