Sultánova moc

6. - Raks

Přípravy trvaly celé hodiny.

Nejdřív nás vzali do hammámu, kde jsme se museli velice důkladně umýt a oholit. Bizarní.

Poté následovali masáže, prý aby bylo naše tělo vláčné při tanci, nebo co. Poté nás zavedli do veliké šatny plné krásných šatů a doplňků. Bylo nám řečeno, ať si každá vybereme šaty, které si myslíme, že sultána zaujmou.

Nechápu to tady, chvíli jako moderní doba a chvíli jako středověk.

Všechny začaly sahat po křiklavých barvách, karmínově rudá, smaragdově zelená, královská modř a dokonce i citronově žlutá. Já chtěla být jiná. Sáhla jsem po panensky bílé. K tomu stříbrnou čelenku s řetízky, spadaly mi přes vlasy a jeden, s perličkou, jsem měla uprostřed čela. Každou nás posadili za jeden stolek se zrcadlem a začali nás česat a líčit. Zvýraznili oči, rty a líce. Každé udělali účes, který se hodil k šatům. Služebná česající mě se pousmála. „Mate neobvyklý výběr barvy šatů. Každá tanečnice se spíš snaží vypadat živelně a divoce. Vy vypadáte jako dívka životem nezkušená, jako panna."
Na oplátku jsem se usmála já: „To byl účel."
Zase se usmála a začala mi vlnit rozpuštěné vlasy. „Tak jí z vás tedy uděláme." Byla již v letech. V obličeji měla vrásky a šedé vlasy měla sepnuté v drdolu pod čepičkou. „Musíte si vzít lehkou látku přes nos a ústa, připnu vám ho k čelence.

„Jistě."

Ještě jsem si vzala bílé návleky na celé ruce s vlajícím kusem šifonu. Byly jsme bosy. Ideální. Měla jsem něco v plánu. Paní mi už mé krásné dlouhé hnědé vlasy dočesala. „Nádhera,." vydechla. V tom do šatny vtrhla Válide. Všechny jsme se jako na povel zvedly.

„Jsou dívky již připravené?."
„Ano, sultánko,." ozvaly se sborově kalfy.

Výborně. Jde se na společnou choreografii.." To byl rozkaz a tak jsme se všechny zvedly a šly za ní. Přejela si nás pohledem a zasekla se u mě. „Zajímavý výběr Alesandro.."
Děkuji má paní,." poděkovala jsem se sklopenýma očima. Zachytila jsem Gaiin nenávistný pohled. Co to s tou holkou je?

„Dámy,." upoutala mou pozornost Válide. Měla na sobě hnědozlaté šaty. Černošedé vlasy sepnuté v majestátním drdolu a kolem dokola jemný diadém. Byla nádherná, jako její syn. „Slavnost spočívá v tom, že nejdříve každá zatančíte sama, na hudbu kterou zahrají dívky vybrané do kapely. A až dotančíte všechny, následuje společná sestava, po které si klekněte na kolena a čekejte, zda si některou z vás můj syn vybere.." Slova můj syn zdůraznila. „Až se tak stane, jestli vůbec, všechny se zvednete a půjdete do svých pokojů. Až sultán bude chtít, zavolá si vás. Může to být zítra, nebo taky za měsíc. To záleží jen na něm. Pokud si nikoho nevybere, dá pokyn a také se zvedněte a odejděte,." mluvila vznešeným a přísným hlasem. „Ovšem, pokud se tak stane, zklamete mne. Pevně doufám, že se mu některá z vás zalíbí. Po dotančení sóla, si stoupnete na kraj, z vašeho pohledu nalevo, ke stěně a budete čekat na pokyn od Agy k hromadné sestavě. Vaše sólo spočívá pouze v improvizaci, ukažte, co ve vás je. A nyní,." ukázala na jinou kalfu, „vás Kosem Kalfa naučí raks.." Když mluvila, došlo mi, že toto musela před lety udělat i ona pro otce Ahmeda. A jak se vypracovala! Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem bůh ví jak hezká, ale jedno o sobě vím celý život - umím tančit.

Když jsme procházely spletitými chodbami do sultánovi komnaty, šly jsme ve dvojicích, ale Gaia šla úplně vpředu vedle Uji sama. Šla vzpřímeně, ruce sepnuté pod hrudí. Sálalo z ní sebevědomí. Nezdravé sebevědomí. Bylo neskutečné, jak se změnila během jednoho dne. Vlastně, co všechno se během jednoho dne změnilo. Můj život se obrátil vzhůru nohama a teď jdu polonahá zatancovat jedinému muži, který mi může pomoci. Musím to udělat pro ně, pro maminku a Ariel. Věřím, že jsou v pořádku, že žijí. Cítím to. Moje matka je silná žena. Dokáže se o sebe postarat, ale co Ariel? Co moje malá Ariel... Když na to pomyslím, chce se mi brečet. Ale zaháním slzy přesně včas. Před námi jsou totiž krásné měděné dveře a za nimi je slyšet hudba.

„Tak dívky," řekl Ujo a otočil se na nás, „máte jedinečnou možnost změnit svůj osud zde, v paláci Topkapi. Hodně štěstí.." A otevřel dveře.

V tu chvíli hudba utichla a sultán vzhlédnul. Všechny jsme se poklonily. Záměrně jsem stála až vzadu. Abych na první pohled nebyla vidět.

„Prosím,." řekl a my vstoupily. "Začněte.." Už vzpřímené jsme stály u dveří, já až za Olesyií, to byla vysoká hubená blondýna ve žlutých šatech, nebyla jsem za ní vidět. Sólo měla jako první Gaia, samozřejmě. Dívky od nás napravo začaly hrát a Gaia se začala kroutit. Její pohyby působily, no, kurevsky, strašně vyzývavě. Točila se a šila sebou. Dělala trhané pohyby, jako kdyby ji něco bolelo. Ale nebylo to zlé. Ahmed celé vystoupení sledoval tak na půl, skrz Olesiynino rameno jsem viděla, jak si tanečnice přede mnou prohlíží. Hledal mě? To těžko. Jsem naivní. Vždyť jsou polonahé, Sandro! Uvažuj jasně, poručila jsem si.

Gaia skončila v předklonu, aby měl Sultán krásný výhled do jejího výstřihu. To ona na sobě měla rudé šaty. To ho očividně zaujalo. Trochu jsem znervózněla. Šla na stranu a po ní Padmé, černovláska v modrých šatech, potom Ruby, zrzka v zelených. Po ní šla Olesiya. To už si mě všimnul . Šifon je průhledný. Moc dobře mě poznal. Pousmál se. Já také a sklopila jsem zrak. Byla jsem nervózní. Gaia si jeho pohledu nevšimla. Pokaždé bedlivě sledovala vystoupení.

Když jsem zvedla zrak, sultán na mě stále koukal a něco pil. Asi víno nebo šerbet. Olesyia je ale hrozné prkno. Po chvilce je konec vystoupení a přišla moje chvíle. Srdce jsem měla až v krku a zvedal se mi žaludek.

Zaujala jsem pózu. Stála jsem k němu čelem a před obličej si dala levou ruku tak, aby mi vlající rukáv zakryl celou hlavu. Začala hudba. Tři kroky dopředu (hodně jsem houpala boky) a odkrýt obličej. Úsměv stylem: Tak mě tu máš!

Postavila jsem se bokem a pravou nohu dala dopředu, levou ruku nahoru, pravou předpažit a začala jsem houpat pravým bokem nahoru a dolů. Při každém pohybu dolů jsem lehce vykopla špičku. Různě jsem vlnila rukama do rytmické hudby orientu. Šimi šimi rameny, twister boky a vlny trupem. Pamatovala jsem si to z lekcí břišního tance, na které jsem chodila jako malá. Když hudba skončila neklekla jsem si jako ostatní, ale zůstala stát, levou nohu dala dopředu na špičku, ruce do V k podbřišku. K tomu jsem hrdě zvedla bradu a podívala se sultánovi hluboce do očí. Znamenalo to totiž pouze dvě věci. První byl vzdor, který teď neměl důvod, takže druhý - otevřená nabídka. Což v tenhle místnosti nejspíš věděl jen on a já. Ztuhnul. Jeho ruka se zastavila uprostřed pohybu s burákem k ústům. Zíral na mě s doslova otevřenou pusou. Div mu neupadla brada. Trvalo to celou věčnost. Jen jsme tam na sebe tak koukali. Konečně se vzpamatoval a dal pokyn k hromadnému vystoupení. Gaia zuřila. Při rovnání do úvodní pozice do mě strčila. Sultán si toho všimnul. Zamračil se. Já jen protočila oči. Bouchni, blbko.

Hromadná sestava proběhla v pořádku. Když hudba utichla, padla jsem na kolena jako ostatní. A čekala. Doufala a modlila se. Zaregistrovala jsem pohyb a najednou přede mnou přistál fialový šál. Usmála jsem se, ale v duchu křičela jo! „Můžete jít," ozvalo se. A tak jsem popadla šál, na kolenou se otočila a zamířila s ostatními rovnou ke dveřím. Ani jsem se neotočila. Ale cítila jsem, že on se na mě dívá.

Zvládla jsem to.

Šaty v médiích pro představu :)