Sultánova moc

Epilog*

Procházím se v zahradách. Je pozdní jaro, slunce už příjemně hřeje.

Vzdálím se dál od altánu, kde je máma, Ariel, Ayse, Rumeysa a Dilruba s princem Osmanem.

Za chvíli má přijít Gulfem Kalfa s lokumem a šerbetem. Totiž na počest nenarozeného dítěte v mém lůně. Princovi je pouhý rok a já už čekám další dítě. Ahmed byl neskutečně šťastný a hned další týden si mě už konečně vzal.

Jsem Haseki Taizé Sultan. První, jediná a právoplatná žena sultána Ahmeda Chána. Muže, kterého miluji více, než svůj vlastní život.

Vše je správně, vše je tak, jak má být.

Ale najednou uslyším křik. Vychází z altánu.Můj bože! Osman! Rychle se rozeběhnu za svým synem, ale nedoběhnu tam.

Poslední co vidím, je zahradní altán v plamenech. Poté přijde silná rána do hlavy a já se propadnu do věčné temnoty. Nebo jsem si to alespoň myslela. Ta nejtěžší zkouška odvahy, lásky a důvěry měla teprve přijít.

Nový nepřítel ve svém sídle daleko v horách

"Sultáne Ahmede, zasadil jsi mi ránu přímo do srdce a já ti oplatím stejnou mincí." Chladný hlas se rozléhá temnou místností v paláci vybudovaném do skály.

Bratr bratra chystá pomstu.Druhý díl se jmenuje Sultánova moc: Pomsta ztraceného bratra. 🙋🏽‍♀️👌🏽