Sultánova moc

29. - Dosaženo cíle

Když jsme přišly do pokoje, Ariel radostně vykřikla. "Teda ségra! Ty se nezdáš!" Já se jen zubila. "Jak jsi to s ní mluvila? To bylo hustý! Takhle jsem tě nikdy neslyšela s nikým mluvit!"

"Něco málo jsem tu už pochytila, Ariel. Vím jak mluvit s Válide, je ze staré školy a miluje, když jí někdo nadbíhá. Stačí jí trochu pohladit na ego a je tvoje. Ostatně to po ní Ahmed zdědil, mimochodem." Všechny tři jsme se začaly smát.

"Byla jsi perfektní Taizé. Teď musíme začít plánovat," řekla Ayse a tak jsme se do toho pustily.

Po večeři jsme se šly chystat. Když jsme to oznámily zbytku harému, nikdo neprotestoval, právě naopak. Dokonce i Gaia souhlasila. Všechny dívky byly nadšené, že se konečně trochu pobaví a odreagují se od rutiny a nekonečného učení.

Vzala jsem si na sebe purpurové šaty a holkám řekla, ať si něco taky půjčí, ať jsme na slavnosti všechny krásné.

Mé šaty měly výstřih na knoflíčky a jemné rukávy až na zem. S Aysinou pomocí jsme mi na hlavě vytvořily krásný účes, sestávající z vyčesané, natupírované boule, ze které mi nechala dva pramínky lemovat můj obličej a zbytek vlasů navlnila. Líčení jsem záměrně moc výrazné nechtěla. Přirozeně jsem si vzala malou zlatou korunku s rubíny, která značila mé postavení.

Ariel na sobě už měla světle růžové šaty, ve kterých vypadala neuvěřitelně roztomile. Ayse si pak vzala světle zelené a už jsme kráčely dolů, kde už skoro všichni byli.

Všechny dívky se vyfintily jak mohly, ale šaty měly obyčejné, totiž ty původní harémové. Zářily jsme mezi nimi, jako lampiony v těch šaten oblíbenkyň. Až mi jich bylo líto.

Zavolala jsem k sobě dva agy. "Hatun," oslovili mě.

"Běžte prosím nahoru ke mně do pokoje a přineste všechny truhly se šaty." Jen přikývli a šli. Nikdy si nezvyknu na to, že je nemám prosit. Prostě mi to přijde přirozené, když po nich něco chci.

Truhly během chvíle donesli a já řekla Ayse a Ariel můj plán.

"Holky, prosím o pozornost," zatleskala jsem a všechny oči se na mne obrátily.

"Nechala jsem přinést své truhly s oblečením, kdo chcete, postavte se před mé služebné do řady a řekněte si barvu šatů, jakou byste si chtěly půjčit. Přála bych si, abychom dnešní večer všechny vypadaly kouzelně," pronesla jsem a ozval se ohlušující potlesk a jásot.

Všechny mi děkovaly a běžely se postavit před moje holky, které už vytahovaly první šaty.

A tak jsem si získala harém.

Sama jsem si k jedné truhle stoupnula a vyzvala, ať jde někdo ke mně, ať je to rychlejší.

Prostě jsem je chtěla potěšit, potřebovala jsem to.

Když už všechny měly své oblečení vybrané, běžely do svých pokojů a po chvilce přibíhaly zase zpět v krásných šatech, všimla jsem si, že Gaia stála nasupeně opřená o sloup a žádné z mých šatů neměla.

Šla jsem k ní.

"Gaio, ty nechceš krásné šaty?"

"Jsou tvoje, od sultána. Já si první takové obléknu, až mi je dá on sám," vyprskla.

Pobaveně jsem se zasmála, vůbec neví, jak bude litovat. "No jak chceš, nutit tě nebudu. Já jen, že i Mihriban si šaty půjčila."

Jen si odfrkla a odvrátila hlavu.

Dobře jí tak. Husa jedna.

Když už byly všechny zpátky, poslala jsem Ariel za Válide a rázně ji upozornila, jak se chovat a jak s Válide mluvit. Odcupitala pryč.