Memories

6

Hawsk

Otevřel jsem dveře našeho bytu a vešel dovnitř. „Tak vítejte v mém skromném bytě." roztal jsem ruky. Dabi i Toga se vyzuly a vešly taky dovnitř. „Keigo, jsi to ty?" ozvala se z vedlejšího pokoje matka. Dnes měla volno. „Ahoj mami." pozdravil jsem ji. „Dobrý den." usmála se Tago. Jen Dabi nepozdravil. „A ahoj děcka." usmála se na nás. „Tohle je Toga, má spolužačka a tohle je Dabi." představil jsem je. „Myslela jsem, že se s Touy-." zarazil jsem ji dřív než stihla doříct jeho jméno, zběsilým mavaním ruk. „Promiň." usmála se. „Mami, mohla by ses prosím podívat na Dabiho ruce?" změnil jsem téma. „Jo, jasně. Co s nimi má." starostlivě se na něj  podívala. „Jen nějaké starší zranění." odpověděl jsem ji. „Aha, tak pojďte si sednout do obýváku a ať mi pak Dabi ukáže všechny poraněná místa." znovu se usmála. Všichni jsme jen přikývli a vydali se do obývacího pokoje.

Dabi

„Tak to ukaž." pokynula mi Hawskova matka. Trochu nejistě jsem si sundal mikinu a následně i tričko. Zaznamenal jsem na sobě jejich pohledy. Sáhl jsem po jednom z konců obvazu a začal jsem ho odmotavat. Během chvilky jsem měl odhalenou celou hruď, ruce i krk. „Pane bože." zakryla si ústa vyděšeně žena. „Tolik modřín a jizev jsem ještě snad ani neviděla." natáhla ke mňe ruku. Nevěřícně jsem ucukl. „Klid Dabi, je to jen moje matka." ujistil mě Hawsk. Jeho matka si mě párkrát prohlédla ze všech stran, ale nevypadala moc nadšeně. „Mám dojem Dabi, že tady toho moc neudělám. Můžu ti pomoct od bolesti, ale netuším jak na to tvoje tělo zareaguje." starostlivě se na mě usmála. Pohledem jsem přejel oba přihlížející na gauči. Až teď jsem si uvědomil, že se celou dobu Toga červená. Ruce měla sice před obličejem, ale i tak si mě jedním okem prohlížela mezi prsty. Pokud nepočítám sestru, Toga je vlastně  první holka, která mě viděla bez trička. Ale za to může zase můj pitomej otec, který mě nutil trénovat místo toho, abych se bavil s ostatnimi. „Počkej tady, skočím pro čisté obvazy a pak ti zkusím pomoct od té bolesti." vyrušila mě z myšlenek Hawskova matka. „Dobře." přikývl jsem. „Jsi hezký." šeptla Toga, když žena zmizela v druhé místnosti. „Tobě se líbím?" úšklíbl jsem se nevěřícně. „Jo." přikývla Toga a Hawsk se jen chytil za hlavu. Divím se, že se nerozesmál, protože to muselo vypadat opravdu komicky. „Doufám, že vaším nebude vadit, když si tě tu na pár dní nechám na pozorování. Nechci, aby se ti to zhoršilo." vešla do místnosti Hawskova matka. „Nemyslim si." odpověděl jsem ji. „Fajn, podej mi ruku." sedla si na dřevěnou stoličku vedle konferenčního stolku. Natáhl jsem k ní pravou ruku a čekal, co se bude dít. Přiložila mi dlaně na pohmožděné předloktí a zavřela oči. Odhaduji, že její schopnost asi bude souviset s léčitelstvím nebo s něčím takovým. Pomalu se všechna bolest z mé ruky začala vytracet. Když své ruce sundala, na předloktí mi zbylo jen pár modrých fleku a jizev. Tak samo to udělala i na ostatních bolestivých místech.

„Pokud je to všechno, měl by sis jít odpočinout." zvedla se žena ze stoličky, když mi obvazala krk. „Děkuju." usmál jsem se a natáhl se pro tričko. „Pojď si lehnout do mého pokoje." vstal z gauče Hawsk. „A já asi už půjdu. Otec na mě už jistě čeká." usmála se Toga. „Ahoj." rozloučil jsem se sní a odešel do malého pokoje. Krom jedné skříně a postele, tu nebylo skoro vůbec nic. Nějaké knížky, stůl a židle. „Lehni si do mé postele." kývl Hawsk k palandě v rohu. Bez váhání jsem ho poslechl. Možná to bylo asi trochu sobecké, ale jaksi na mě dolehla únava. Netrvalo dlouho a usnul jsem.

Hawsk

V tichosti jsem opustil svůj pokoj a vrátil se do obýváku. Něco mě však táhlo zpět. Zvláštní pocit, kterého jsem se nedokázal zbavit. Posadil jsem se na gauč a v hlavě si přehrávál všechno, co se dnes stalo. Dělalo mi starosti, že za mnou přišel po tak dlouhé době. Je to už měsíc a něco málo ktomu, co mi zabouchl dveře před nosem. Rukou jsem si prohrábl vlasy. Celou tu dobu se mi po něm stýskalo.

NikolaJankov881

Další kapitola je tu,tak doufám, že jste si ji užili 😁