Memories

25

Dabi

Rychle jsem šel temnou ulicí osvětlenou jen pár lampami, směrem k domu, ve kterém Toga bydlela. Nevím co dělala, ale teď má evidentně problém a to asi velký, když volala mě. Přidal jsem do klusu. Nechci, aby ji někdo ublížil. Doběhl jsem ke vchodovým dveřím do starého oprýskaného paneláku v boční uličce. Našel jsem na zvonku její jméno a zazvonil. ,,Kruci, nemám tolik času, abych tady čekal." zaklel jsem ,když mi nikdo neotevíral. Naštvaně jsem utrhl kousek látky ze svého černého kabátu a omotal ho kolem své ruky. Pěstí jsem se rozpřáhl směrem k prosklený dveřím. Sklo bod tlakem rány puklo a vysypalo se na chodník. Opatrně jsem protáhl ruku ke klice a otevřel si. Schody jsem vyběhl po dvou až k jejímu bytu. Nemá cenu znovu zvonit, když ani předtím mě do domu nikdo nebyl schopný pustit. natáhl jsem ruku ke dveřím a použil svojí schopnost. Modré plameny okamžitě vyrazily dveře, které těžce dopadly na zem. Vešel jsem do bytu a rychle proběhl předsíní k pokoji, ve kterém měla být Toga zamčená. Dveře byly pootevřené. Z místnosti se  ozýval dívčí pláč mužský hlas. Rozrazil jsem dveře dokořán. 

Toga

Vrátila jsem se domů o něco málo později než obvykle. Na stůl jsem položila tašku s nákupem. Otec ležel v obýváku a poslouchal zprávy. Začla jsem vybalovat nákup a uklízet kuchyni. Náhle se ke mně neslyšně došel otec. Ucítila jsem slabý óder alkoholu z jeho úst, když se naklonil k mé hlavě. „Kde jsi byla? Rozdávala jsis to s někým za rohem?" úšklébl se. Snažila jsem si ho nevšímat, to vždycky pomohlo, když byl takhle nalitý. „Nechceš dát i mě?" chytl mě za  zápěstí. Sykla jsem bolestí. Většinou mě mlátil, ale nikdy nechtěl tohle. „Víš, že mi to dlužíš, tvá matka to taky věděla, ale nic neudělá a koukej jak dopadla. Nějaký uchyl ji ohnul v temný uličce a pak ji jen tak zabil. Nechal jeji tělo ležet na pochcené zemi." olízl si popraskané rty. „Ona si mě vzala, když si udělá dítě s nějakým borcem, který ji nechal. Využila mé slabosti pro ni, ale potřebovala jen peníze. Kurva jedna." odplyvl si na zem. „Nemluv takhle o mé matce!" snažila jsem držet své city, abych se nerozbrečela. „Díky komu chodíš na tu hrdinkou akademii, dlužíš mi to nebo taky můžeš skončit jako tvoje matka!" sevřel mé zápěstí pevněji a odhodil mě od kuchyňské linky na zem. „Jsi stejná jako ona! Blbá děvka, která se přiživuje na ostatních. Koukni jak jsem kvůli ní skončil?! Všechny peníze jsem narval do tebe tak pro to teď něco udělej!" chytl mě za kotník a přitáhl mě zpět k němu. „Pusť mě!" začala jsem kopat kolem sebe až jsem zasáhla jeho zápěstí. S bolestnou grimasou mě pustil. „Co si myslíš, že děláš ty malá děcko!" mnul si druhou rukou pohmožděné místo na ruce.

Rychle jsem se postavila, popadla jsem svůj telefon ze stolu a rozběhla se do svého pokoje. Vytočila jsem Dabiho číslo. „Prosím zvedni to." zašeptala jsem tiše. „Co chceš?" ozval se jeho hlas. Byl trochu naštvaný, ale to je teď jedno. „Dabi?" zašeptala jsem. „Děje se něco?" jeho hlas byl najednou tak ustaraný. „Pomoc Da-Au!" zakopla jsem o vystouple prkno podlahy a spadla na zem. „Prosím, přijď. Jsem záměna ve svém pokoji" špitla jsem, když jsem se znovu vyskrabala na nohy a zabouchla za sebou dveře svého pokoje. „Čupko, otevři ty dveře!" zařval na mě otec. I když nebyl můj biologický otec, vychovával mě i po matčině smrti. Teda jak se to vezme vychovával. Dal mi najíst, měla jsem kdy žít, ale nikdy mě neměl rád. „Prosím rychle." dodal jsem do telefonu, jenže konec mé věty splynul se zvukem rány do dveří mého pokoje, která vylomila zámek a mě odmrštila břichem na zem. Mobil mi vypadl z ruky a můj hovor s Dabim byl přerušen. Cítila jsem jak mě celé tělo brní. Každá ta modřína, kterou jsem za poslední měsíc schytala se teď znovu ozvala. „Copak? Měla by jsi být hodná holka, pokud nechceš skončit jako tvoje matka." chytl mě a vytáhl na nohy. Celé mé tělo najednou bylo tak slabé, jako by ze mě někdo vysal duši. Nedokázala jsem zabránit ani slzám, které se mi valily z očí jako vodopády. Otčím mě hodil na postel a začal mi rozepinat knoflíky na mé košily. „Jsi tak nádherná, jako tvoje matka." chytl mě za tvář a olízl ji. Bylo to odporné a nechutné. „Dabi." vzlykla jsem tiše. Když se náhle v předsíni ozval zvonek, ale otčím na to nereagoval. V mém nitru se objevilo světýlko naděje. Cítila jsem jak jednou rukou sevřel moje prsou. Donutilo mě to vzydchnout, i když jsem se tomu všelijak bránila. Na jeho vrasčité tváři se objevil spokojený úsměv. Chci, aby to všechno už skončilo, než dojde k něčemu víc. Uslyšela jsem ránu, která přišla z chodby. Netrvalo dlouho a dveře mého pokoje se rozletěly do kořan. Na tváři se mi objevil radostný úsměv. Přišel mě zachránit. Znovu jsem začala brečet, ale tentokrát štěstím. „Dabi." vzlykla jsem.

NikolaJankov881

Mega moc se vám omlouvám, ale taky chci poděkovat všem novým čtenářům ❤️

Snad mi odpustité tu dlouhou dobu, kdy jsem nic nevydala, moc mě to mrzí, ale bohužel jsem neměla čas a popravdě ani moc náladu na psaní...