Memories

10

Dabi

„Dobré ráno." pozdravil jsem sedícího Hawska v kuchyni. „Dobré ráno Dabi." usmál se. Dnes mě čeká první den v nové práci. Vzal jsem si nachystanou snídani a odešel s ní do obýváku. Pustil jsem si televizi. „Dabi, jdu do školy. Přijdeš odpoledne před školu?" optal se mě Hawsk stojící ve dveřích mezi obývákem a kuchyní. „Pokud to budu stíhat, tak jo." kývl jsem. „Dobře, když tak tam na tebe počkáme. Užij si první den v práci." rozloučil se a zmizel v chodbě. Ještě jsem chvíli posedlával, ale za nedlouho mě to omrzelo. Vše jsem vypnul, oblekl se a vyrazil k jednotě.

...

„Dobrý den." pozdravil jsem muže, se kterým jsem se včera bavil. „Dobrý den, tak pojďte za mnou pane Todoroki." odvedl mě do vedlejší místnosti pro zaměstnance. „Zde je vaše pracovní košile a tady je vaše vizitka." podal mi světle modrou zapínací košily i s vizitkou do ruky. „Zde je klíček od vaší skříňky. Až se oblečete, přijďte za mnou, ukážu vám, co máte dělat." kývl jsem hlavou ještě než opustil šatnu. Rychle jsem se oblékl a připl si vizitku. Věci jsem si zamkl ve skříňce a vyšel z šatny. Muž mě provedl po obchodě a ukázal mi, co mám dělat. Nebylo to nic složitého. Prostě jen doplňovat zboží do regálů. Pustil jsem se do práce. Ve skladu jsem naložil na vozík zboží a postupně ho rozvážel tam, kde chybělo.

...

Konečně mi skončila směna. Vyčerpaně jsem se posadil na lavičku v šatně a převlékl se z pracovního oděvu. První den a už mě ta pitomá práce nebaví, ale pořád lepší než celý den sedět doma na zadku a čumět na telku, ve které není nic pořádného. Rozloučil jsem se a vypadl z obchodu. Kráčel jsem si to ulicí lemovanou sakurami přímo ke škole, kde na mě už jistě čeká Hawsk s Togou.

Hawsk

Seděli jsme s Togou na lavičce a oba vyhlíželi Dabiho. Konečně se tu objevil. Nezdálo by se, že by někam spěchal, tak jsme se mu vydali na proti. „Čau Dabi, jak bylo v práci?" optal jsem se ho. „Čau, strašná nuda." protáhl obličej do znuděného výrazu. „Ahoj Dabi." popadla ho za ruku Toga. Dabi si ji nějak zvlášť nevšímal, jen kývl hlavou na pozdrav. „Jinak, co jste dělali vy?" pohlédl na mě Dabi svýma jasně modrýma očima. „Nic zajímavého, nějaký ten trénink a učení." pokrčil jsme rameny. „To je asi mnohem větší zábava než doplňovat regaly." ušklíbl se. Toga nás tiše sledovala, teda přesněji řečeno Dabiho. Ještě, že si ji nevšímal, ale i tak se stala mým sokem. Moc dobře jsem věděl jakou slabost má pro Dabiho. Celý den o něm mluvila ve škole, jen o něm. Jenže Dabiho může mít jen jeden z nás. Bohužel všichni víme, že já to nebudu.

Dabi

„Co se děje Hawsku?" všíml jsem si jeho nepřítomného výrazu. „Nic." mávl nad tím rukou a pomalým krokem odsud odcházel. „Hele, kam jdeš?!" zařval jsem na něj. „Domů, pak dojdi." strčil si ruce do kapes tak jak to dělám já. Kruci! Co se mu to do prdele zase stalo? Zakroutil jsem nad tím nechápavě hlavou. „Togo, ty jsi s ním byla celý den, nevíš náhodou, co mu přeletělo přes nos?" optal jsem se jí, ale ona stejně jako já neměla nejmenší tušení.

Hawsk

„Do prdele!" vykřikl jsem naštvaně, když jsem zabouchl dveře. Co se to semnou děje?! Snad nežárlím na Togu? Vždyť nemám na co?! Prohrábl jsem si rukama své blonďaté vlasy, které mi spadaly až do obličeje. Hodil jsem batoh do koutů předsíně a šel si sednout do obýváku. Chtěl jsem si pustit televizi, ale mé oči stanuly na skříňce s vínem, které tu má mamka pro návštěvy a podobně, i když k nám nikdo moc nechodí. „Opravdu jsem po pár dnech na tom až tak špatně?" ptal jsem se sám sebe. Ne, ještě nemám důvod začít chlastat. Odvrátil jsem pohled a pustil si televizi.

NikolaJankov881

Jelikož jste všichni hlasovali pro ask, máte ho mít 😏

Můžete mi tedy psát jakékoliv otázky na Dabiho, Hawska, Togu a pokud máte i na někoho jiného, kdo se objevil v mém příběhu, ptejte se. Odpovědi se dozvíte v nadcházející speciální kapitolce 😉❤️. Jen prosím ke každé otázce napsat, koho se ptáte ať v tom nemám chaos 😅

Děkuju ❤️❤️