Memories

21

Hawsk

Probralo mě zvonění budíku. Opatrně jsem se vymánil z Dabiho obětí a vstal z postele. „Kam jdeš?" zahuhlal do polštáře. „Musím do školy." odpověděl jsem mu a natáhl si školní džíny. „Už?" podíval se zklamaně na mě. „Bohužel." zapl jsem si bílou košili, která byla součástí uniformi. „A to mě tu necháš samotného?" už zase se chová jako malé děcko, ale sluší mu to. „Neboj, můžeš mě přijít vyzvednout do školy." ušklíbl jsem se na něj. „To velice rád." vrátil mi úšklebek a vyskočil z postele. Došel ke mně. Chytl moji tvář do ruky. Chvíli se na ni díval a pak mě políbil. Pustil ruku z mojí tváře. Nahmatal červenou  kravatu a přitáhl mi ji pevně ke krku. „Víš, že nemůžu dychat?" zahuhlal jsem do polibku. „A tobě to nějak vadí?" optal se mě s rošťáckým úsměvem Dabi, který se semnou otočil a opřel mě o skříň. „Možná trochu." chtěl jsem ho odstrčit, ale on propletl naše ruce a znovu si našel moje rty. „Musím do školy." odsunul jsem ho křídly a vzal si do ruky batoh. „A to nebudeš ani snídat." posadil se Dabi na postel s ublíženým výrazem na tváři. „Nejspíš ne, už tak spěchám." povolil jsem si prstem kravatu, která mě ještě škrtila po Dabiho úpravě. „Ale můžeš mě přijít vyzvednout, jak jsem říkal." dodal jsem rychle se zářivým úsměvem. „To beru." řekl Dabi a dal mi pusu na nos než jsem odešel.

Dabi

Když se za Hawskem zabouchly dveře svalil jsem se na postel. Tak moc mě sere, že nemůžu chodit s ním do školy. Obličej jsem vložil do rukou a přemýšlel, když mi náhle zazvonil telefon. „Neznáme číslo." zamumlal jsem sám pro sebe a zvedl hovor. „Ano?" řekl jsem do telefonu. „Těší mě, že jsi mi nechal tu správu v  hlasové schránce." ozval se slizky mužský hlas. Okamžitě se mi vybavil šedovlasý muž s brýlemi a doutníkem v ruce. „Ty parchante!" zavrčel jsem naštvaně. „Je mi líto, že matka tvého přítele umřela." za jeho větou se ještě ozvalo pobavené uchechtnutí. Zatl jsem zubi. „Proč mi voláš parchante?" zaryl jsem vztekem nehty do dlaní. „Napadlo mě, že by se ti mohla hodit nabídka na práci. Jak už víš, hrdina ani prodavač z tebe nikdy nebude. Jen tím ztrácíš čas. Přemýšlej kolik by jsi mohl mít, kdyby jsi byl padouch." odmlčel se muž. „Tu svoji nabídku si strč do prdele." odpověděl jsem mu až překvapivě ledovým hlasem. V jednom měl ale muž pravdu...Nikdy ze mě nebude hrdina ani nic jiného. „Jak myslíš, číslo na mě máš." muž zavěsil. Po zbytek dne jsem se jen převaloval v posteli. Neměl jsem náladu ani jít do města nebo jen tak ven. Prostě mi bylo všechno ukradený. Konečně se blížil konec školy. Oblékl jsem se do svého obvyklého oblečení a vydal se vyzvednout Hawska.

Došel jsem před školu a sedl si na zelenou lavičku pod strom. Otevřeli se dveře, ze kterých začali vycházet studenti. Zajímalo by mě, co asi tak dělá Toga. Dlouho jsem ji neviděl. Nemusel jsem ji dlouho hledat očima a uviděl jsem její blonďaté vlasy v davu lidi, jak jí padají na ramena. Vstal jsem a došel k ní. „Ahoj." pozdravil jsem ji. Nadskočila leknutím. „Ahoj." oplatila mi pozdrav. „Potřebuješ něco?" tázavě se na mě podívala. „Ani ne, spíš se mi zdá, že se nám s Hawskem poslední dobou vyhýbáš." poznamenal jsem trochu suše. „Vyhýbám se tobě, ne Hawskovi. Ten se semnou pro jistotu ani nebaví. Vše se změnilo od té doby, co jsi spálil ten obchod na prach a co jeho matka skončila v nemocnici." založila si ruce na hrudi. „Tím chceš říct, že se vše změnilo po té, co jsem si všiml těch tvých modřín." kývl jsem k jejímu zápěstí, na kterém bylo ještě vidět otlak něčí ruky. „Ne!" odsekla a stáhla si rukáv svetru o trochu niž. „Řekneš mi kdo ti to dělá?" optal jsem se ji. „Už jsem se ti to pokoušela párkrát říct, ale nejde to." všiml jsem si odlesků od slz v jejích oči. Otočila se odměně a odešla. Nechápu, co jí přeleťelo přes nos. Pokrčil jsem nad tím rameny. Konečně se tu objevil i Hawsk. Bavil se s jednou holkou. Měla dlouhé bílé vlasy, svalnaté nohy a králíčí uši. „Tkss..." zavrčel jsem a došel k nim. „Ahoj." pozdravil jsem ho chladně. „Ahoj Dabi." usmál se na mě. „Kdo to je?"  kývl jsem ke králíčí holku, která mezitím odešla. „To? To je moje kamarádka." odpověděl mi. „Co jsi myslel ty?" optal se mě se smíchem. Cítil jsem jak mi lehce zrudly líce. „Nic." řekl jsem a pohled jsem stočil jinam. „Takže jsi žárlil?" mrkl na mě. „Ne." stále jsem se díval někam jinam. „Nevěděl jsem, že žárlíš." vyzvídal dál. „Možná, ale jen když jde o tebe." líce mi zrudli ještě víc. Nerad přiznávám tyhle věci a zvlášť jemu. „Já to věděl." bouchl mě přátelský do ramena. „Au." sykl jsem bolestí. „Ale, nedělej, že tě to bolelo." zašklebil se Hawsk. „A co nového ve škole?" optal jsem se ho, když jsme šli po cestě. Měl jsem chuť ho chytit za ruku a políbit ho na čelo, ale ani jeden z nás nechtěl náš vztah ukazovat na veřejnosti. Takže jsme to drželi v tajnosti. „Díky, že jsi mi to připomněl. Učitelé nás rozdělili pod vedení hrdinů a hádej u koho jsem na praxi já." mrkl na mě a čekal koho si typnu. „Nevím, All Mighta?" vypadlo ze mě první jméno hrdiny, které mě napadlo. „Ne, jsem u Endeavora!" na jeho tváří se objevil zářivý úsměv, který se nikdy neobjevil, když řekl mé jméno. Ztuhl jsem. V očích se mi lesklá nenávist. „Řekni jim, že chceš jiného hrdinu, že ho nemáš rád." chytl jsem ho za rameno a otočil ho prudce k sobě. „Co máš za problém? Vím, že je to tvůj otec, ale je super!" nechápavě rozchodil ruce do stran. „Jasně, ty vůbec nevíš co mám za problém! K vůli komu jsem vypadl z našeho baráku, k vůli komu vypadám tak jal vypadám!" ukázal jsem prstem na své jizvy na tváři. Pustil jsem jeho rameno a otočil jsem se k němu zády. „Ale to ty nemůžeš nikdy pochopit." zavrčel jsem a rychlým krokem jsem se vydal dál ulicí sám. Cítil jsem na zádech Hawskův nechápavý pohled. Pro každého je lepší můj otec než já.

NikolaJankov881

Takže je tu další kapitolka a mám takový dojem, že se pomalu ale jistě bližším na konec knížky. Typla bych si ještě tak deset kapitol, ale nevím, co mě ještě napadne 😁❤️

Jinak bych chtěla opět poděkovat všem svým čtenářům, bez kterých bych to skončila už po páté kapitole. Každý váš komentář i hlas mi neuvěřitelně zvedne náladu a vždy se těším až napíšu další kapitolu 🤗❤️

A pravděpodobně tohle odměně uslyšíte ještě hodněkrát xd