Memories

13

Enji Todoroki

Vztekle jsem uhodil pěsti do stolu. Ten parchant zapálil celý obchod. „Při požáru zahynuli tři lidé. Jejich totožnost se ještě ověřuje vzhledem k jejich spálený tělům..." hlásila jedna reportérka v televizi přímo z místa činu. Na co si ten pitomec hraje?! Nestačí, že z jeho útěku je Rei celá špatná, ale on zabije další tři lidi a pak se vypaří jako pára nad hrncem. Až se mi dostane do rukou, osobně mu zakroutím krkem. „Tati! Tati!" přiběhne za mnou malý Shoto. Jediný syn, který za něco bude stát až mu dám pořádný trénink. „Co je?" s přísným tónem ho okřiknu. „Kdy se vrátí Touya?" s úsměvem se na mě dívá. „Nikdy!" zavrčel jsem na něj. Sere mě s tou jeho posedlostí ke staršímu bratrovi, který ho zradil. Jak to, že to nevidí? „Proč jsi naštvaný?" optal se mě. Mlčel jsem. Zuby jsem měl pevně stisknuté k sobě, abych se ovládal. „Na tvého bratra." přitočila se k němu Rei z kuchyně. „A na jakého mami? Na Natsua nebo Touyu?" nepřestával se vyptávat Shoto. „Na Touyu." trpce se na něj usmála. „A co udělal?". Každá jeho další otázka mě čím dál víc vytáčela. „Protože zradil naší rodinu a zabil tři lidi!" ztratil jsem nervy. Od Rei jsem si tím vysloužil jen vražedný pohled, kterého jsem si ale nevšímal. „Odteď o něm nechci slyšet ani slovo! Rozumíte mi?!" zamračil jsem se. Stal se černou ovcí naší rodiny. Už není Todoroki. Je to jen budiš k ničemu, který nikdy nic, krom zabíjení lidi, nedokáže. Je to jen slizký červ, kterého rozšlápnu hned jak se mi postaví do cesty. Teda pokud na to najde dost odvahy, srab.

Ve stejný okamžik v jednom baru

Pohled třetí osoby

„Při požáru zahynuli tři lidé. Jejich totožnost se ještě ověřuje vzhledem k jejich spálený tělům to bude, ale ještě nějakou dobu trvat." ozvalo se z televize, která byla nad barovým pultem. Muž se jen spokojeně usmál. „Říkal jsem, že ten kluk má talent." prohodil sám pro sebe. Nasál kouř doutníku a položil si obě nohy na stůl. Natáhl se pro skleničku rumu, kterou do sebe ihned vyklopil. Prohral si spokojeně rukou své šedivé vlasy a poupravil kulaté brýle na jeho nose. „Platím!" zavolal na barmana a na stůl položil peníze. Zvedl se ze stoličky. „Zas někdy dojdi." kývl na něj barman hlavou. „Neboj, zas se někdy stavím." odhalil muž v úsměvu i své nedokonalé zuby. Vyšel ven a vydal se temnou ulicí ke svému bytu. Vytáhl z kapsy telefon a vytočil něčí číslo. „Ano?" ozval se mužský hrubý hlas z telefonu. „Brzy pro tebe budu mít toho člověka." usmál se šedovlasý muž. Na druhé straně bylo ticho. „Předpokládám, že ses díval na správy. Ten požár je jednoznačně jeho práce." pokračoval v hovoru muž. „Dobře, za jak dlouho ho budu moct vidět?" ozve se znovu hlas v telefonu. „Až mi zavolá, ale nemyslím si že to bude trvat nějak dlouho. Do dvou měsíců bude u tebe." ušklibl se do telefonu a zavěsil. Nečekal na další odpověď.