Memories

20

Hawsk

Dabi ke mně po chvíli přišel z pokoje. Zdál se dost naštvaný, ale když se na mě podíval, na tváři se mu objevil konejšivý úsměv. „Je mi to moc líto." sedl si ke mně a objal mě. Měl jsem, co dělat, abych se nerozbrečel ještě víc. Přišel jsem o matku a už nehodlám přijít o nikoho dalšího. Hlavně ne o Dabiho. Chytl mě za bradu a zvedl mi hlavu tak, abych mu viděl do očí. Prstem mi utřel z tváře slzy. Lehce jsem se na něj usmál, když se ke mně víc naklonil. Naše rty byly pár milimetrů od sebe. Cítil jsem jeho teplý dech na své tváři. Nemusel jsem dlouho čekat a připojil jsem se do polibku. On ví, že nejlepší náplast na srdce je láska a Dabi mi ji dává víc než dost. Přestal jsem myslet na to, co se dnes stalo i na to, co dělám. Přísunul jsem se k němu blíž a oběma rukama jsem mu vklouzl pod tričko. Přejel jsem mu rukama po zádech. Dabi mě chytil za stehna a vyhodil si mě víš na klín. ,,Slibuješ, že mě nikdy neopustíš?" zašeptal jsem do polibku. ,,Slibuju." okamžitě mi odpověděl a skousl mi spodní ret. Z mého hrdla se vydral vzdech. Dabi se jen usmál a povalil mě zády na gauč. Ruce mi přesunul na boky a rty přisál na můj odhalený krk, na kterém mi udělal cucflek. Otočil jsem hlavu, aby měl lepší přístup. 

Dabi

S každým jeho vzdechem po něm toužím víc a víc. Nedokážu bez něj žít. Je jako má droga, kterou nelze přestat brát. Sundal jsem mu triko a rty se ihned přisál na jeho odhalenou hruď. Rukama jsem mu přejel po bocích až ke kalhotám a stáhl je z něj. On mi  zase svlékl triko a přitáhl si mě do dlouhého dravého polibku. Podsunul jsem ruku pod jeho zadek a lehce ho zmáčkl. Hawsk vzdychl do polibku, což mi na tváři vykouzlilo ještě větší úsměv něž předtím. Lehce jsem přirazil svým rozkrokem na ten jeho. Chtěl jsem to slyšet znovu. Miluju to. Miluju ho. Jediné mé světýlko na tomto temném světě. Co bych bez jeho pomoci dělal? Nejspíš se někde válel na ulici a podpaloval obchody. Znovu jsem si našel jeho ústa a začal je líbat. Dravě a nesmlouvavě. Propletl jsem si sním ruce, které jsem mu držel u hlavy. ,,Zlato..." špitl jsem mezi polibky a znovu přirazil na jeho rozkrok, ale tentokrát tvrději. ,,...Chci tě." zašeptal jsem mu do ucha. ,,J-jáaah taky." vzdychl, když jsem opět přirazil...

O týden později

Hawsk

Stál jsem u náhrobku mé matky. Na hlavu mi dopadaly kapky deště, které stékaly po mých blonďatých vlasech na tvář. Černé sako jsem měl promáčené skrz na skrz a v ruce svíral bílou květinu. ,,Měly bychom jít." prolomil ticho Dabi s deštníkem v ruce. Přikývl jsem. Dřepl jsem si a bílou květinu jsem položil na hrob, Rukou jsem pohladil kámen, do kterého bylo vytesané jméno mé matky. Byla pochována hned vedle otce a já tu taky jednou skončím se svou životní láskou. Usmál jsem se a zvedl se znovu do stoje. ,,Jdem?" obrátil jsem se na Dabiho, který jen lehce přikývl hlavou. Došli jsme k taxíku a nasedli do něj. Cestou jsem sledoval déšť narážející do oken auta, když mě Dabi chytil za ruku. Pevně jsem ho stiskl. Udělám cokoliv, abych s ním mohl zůstat. Cítil jsem jak mě palcem konejšivě hladí po hřbetu ruky. Usmál jsem se na něj lehce. Škoda že život nemůže být jako pohádka na dobrou noc, plný štěstí, radosti a lásky. 

...

Otevřel jsem dveře našeho bytu a spolu s Dabim vešel dovnitř. ,,Zítra budu muset zase do školy." prolomil jsem ticho, které mezi námi vládlo, když jsem si sundal sako. ,,Já vím." zašeptal zklamaně. ,,Však ti to večer vynahradím pokud budeš chtít." ušklíbl jsem se na něj. ,,Neměl bys být ještě smutný?" optal se mě nechápavě. ,,Tak ti dík za připomenutí." zavrčel jsem naštvaně na něj, ale má pravdu. Dnes proběhl pohřeb mé matky a já se chovám jako by to byl normální den. Jenže nedokážu pořád myslet na to špatné. To je pro mě prostě nemožné. ,,Sorry jen se ptám." odsekl mi Dabi. ,,Né, máš pravdu. Neměl bych se tak chovat, měl bych uctít matku." přikývl jsem. 

Dabi

Super, tak teď se cítím provinile vůči Hawskovi. Že já jsem vůbec něco říkal. Vždyť já ty jeho úsměvy zbožňuju. ,,Promiň. To jsem nechtěl." objal jsem ho a své čelo opřel o to jeho. ,,Já vím." usmál se lehce a pak spojil naše rty. Musel jsem se usmát do polibku. Obdivuju ho, jak dokáže bojovat se vším zlem. ,,Jsi můj milovaný hrdina." složil jsem mu kompliment, když jsem se odtáhl z polibku, abych se nadechl. ,,A ty můj milovaný padouch podpalující obchody." oplatil mi se škodolibým úsměvem. 

NikolaJankov881

Omlouvám se, že jsem minulý týden nic nevydala, ale měla jsem toho moc do školy a trochu nestíhám psát 😅

No, snad jsem vám to touhle kapitolou vynahradila 😁❤️