Memories

17

Dabi

Konečně se otevřely dveře bytu a v nich stal Hawsk. Sklesle odhodil bundu. „Kde jsi do prčic celý den byl?" možná jsem na něj až moc vystartoval, ale on se ráno uprostřed smažení lívanců sebere a nic mi neřekne. A to si říká kamarád? Nevšímal si mě a šel do svého pokoje. Naštvaně jsem vstal ze židle a šel za ním. „Můžeš mi to krucinál vysvětlit?" zastavil jsem rukou zavírající se dveře jeho pokoje. „Halo já s tebou mluvím?!" naštvaně jsem se mu díval do očí, když jsme konečně stali naproti sobě a čekal na jeho vysvětlení. Jeho pohled sklouzl na mé rty. „Odpově-" nedořekl jsem ani slovo, protože mě okamžitě chytl za bradu a spojil naše rty. Zůstal jsem nehnutě stát. Nevěděl jsem, co mám dělat. Odtáhl se, ale já se ani nepohl. Obešel mě, jako by se to nikdy nestalo. S tou pusou se mi však vrátila jedna vzpomínka na předchozí večer. Tohle nebylo poprvé. Cítil jsem touhu. Potřeboval jsem lásku. Potřebuju jeho. Moje ruka vyletěla k jeho boku. Zastavila ho. Ze zadu jsem ho obejmul a přisál své rty na jeho odhalený krk. Chtěl jsem jeho celé tělo, ne jen krk. Pomalými kroky jsem ho dovedl k posteli, kam jsem ho taky položil na záda. Nebránil se. Rukou jsem zajel pod tričko, pod kterým jsem ucítil vyrýsované svaly. Sundal jsem mu ho. Znovu jsem spojil naše rty, ale tentokrát jsem se mu dostal do úst. Hawsk přenesl své paže na můj krk a rukama se mi pokoušel dostat pod mé tričko. Na chvíli jsem se odtáhl z polibku a pomohl jsem mu ho sundat. Začal jsem mu líbat krk a pomalu šel dolů. Ruku jsem mu podsunul pod bok a chytil ho za zadek. Vzdychl...

...

Ráno mě probudily ostré sluneční paprsky. Dal jsem si ruku před oči ať mě neoslepují a rozhlédl jsem se kolem. Ležel jsem v Hawskově objetí. Ze spaní se na mě sladce usmíval. Něžně jsem ho políbil na čelo a opatrně jsem se vyprostil z jeho sevření. Nespokojeně zamumlal, ale spal dál. Vstal jsem z jeho postele. Oblékl jsem si spodní prádlo a hodil přes sebe svoje bílé tričko. Vyšel jsem z pokoje a potichu za sebou zavřel dveře. Vešel jsem do koupelny. Stoupl jsem si do sprchového koutu a pustil na sebe teplou vodu. Po chvíli jsem se osušil. V zrcadle jsem zkontroloval svůj krk, který se ani trochu nezlepšil. Oblékl jsem se a šel připravit snídani. Ze včerejšího rána, teda spíše dopoledne, nám zbyly ještě nějaké lívance. Rozdělil jsem je na dva talíře. Přidal jsem k tomu nějaké ovoce, co jsem našel v lednici. Zazvonil zvonek. Šel jsem otevřít. Ve dveřích stala Toga a v očích měla slzy. Pustil jsem ji dál. ,,Hawsk ještě spí?" optala se mě starostlivě. Přikývl jsem. ,,Dáš si lívance?" nabídl jsem jí, ale ona zakroutila hlavou. ,,Co se teda děje?" pobídl jsem jí, aby mi to vysvětlila. 

Toga

Polkla jsem. Nemůžu mu říct pravdu. ,,Šla jsem se projít a napadlo mě se u vás zastavit." usmála jsem se. Bylo tu dost teplo a tak jsem si nevědomky sundala mikinu. ,,Kdo ti to udělal?" kývl k mé modřině na paži. ,,Spadla jsem ze schodech." zase jsem zalhala. Nevěřícně si mě prohlížel. ,,Ty si opravdu myslíš, že to nepoznám?" odmlčel se. Že já blbá jsem sem chodila. Mohlo mě to hned napadnout, že to neutajím. Teda ne před ním. „Ty jsi nám to taky nechtěl říct, tak proč bych ti to měla říkat já?" chytla jsem se druhou rukou za modřínu a odvrátila naštvaně pohled. „Dobrý ráno." protáhl se mezi dveřmi Hawsk. „Dobré ráno." pozdravila jsem ho a Dabi jen kývl hlavou jak má ve zvyku. Zbytek dne jsme strávili spolu. Hawsk se zase vrátil do normálu. Se všemi se víc bavil. Jediný, co bylo divný, je jeho chování v přítomnosti Dabiho. Pořád se kolem něj motal, ale nevšimla jsem si toho. Jsou to přece jen přátelé.

NikolaJankov881

Tahle kapitola mi dala dost zabrat, ale konečně jsou spolu 😁❤️

A ještě něco...
Wow, příběh ma 104 vote!! Já snad ještě spím!

Moc bych vám chtěla všem poděkovat, jste opravdu úžasní ❤️❤️