Memories

8

Dabi

Sedl jsem si na postel v Hawskově pokoji a z kapsy vytáhl bílý lísteček s číslem. Párkrát jsem ho otočil v rukách, ale nedokázal jsem se rozhodnout. Vlastně ani nemám důvod přijmout tu práci. Otec už se o mě nezajímá, rodina je v pořádku a já si žiju jako každý normální člověk. „Potřeboval bych s tebou o něčem mluvit." vešel do pokoje z koupelny Hawsk. Rychle jsem schoval kartičku do bundy, ale on si toho všiml. Tazavě nadzvedl obočí. „To byla jen vizitka. Mám nabídku na nějakou práci." pokrčil jsem rameny. „Aha." kývl hlavou. „O čem ses vlastně chtěl bavit?" vrátil jsem se k původnímu tématu. „Už o ničem. Předpokládám, že když si najdeš práci tak se i odstěhuješ." sedl si vedle mě. „To asi jo." přikývl jsem.

Hawsk

Nevím proč, ale docela mě Dabiho slova zasáhla. Nechtěl jsem o něj zase přijít. I těch pár měsíců, co jsme se nebavili, mi bohatě stačilo. Poslední dobou mám i jaksi pomíchané city. Nedokážu se v nich vyznat a to mě děsí. Něco mi v životě chybělo a teď jako by se to vrátilo, ale ne úplně. Pořád mi něco schází. Pohlédl jsem na tiše sedícího Dabiho. Zvedl ke mně hlavu. Naše pohledy se střetly. Polkl jsem. Proč toužím právě po něm? Nemůžu. Nechci. Nebo možná jo? Bože, řekni mi, co mám dělat! „Děje se něco?" prolomil ticho Dabi. „Ne, nic. Proč se ptáš?" znervozněl jsem. „Vypadáš vyděšeně a teď si dokonce zbledl." zasmál se. Bezeslov jsem se taky usmál. Bylo bezva, že se všechno zase vrací do svých starých kolejí. Jen mám strach, že mi to má touha zničí.

Na druhý den

Vstal jsem z gauče. Dabiho jsem nechal spát u mě v pokoji, ale upřímně, kdybych ho k tomu nedonutil, klidně by usl i na zemi. Matka odjela na týden na služební cestu, takže jsme zůstali doma sami. Vešel jsem do kuchyně. Nachystal jsem nějaké jídlo a šel jsem se osprchovat.

Dabi

Probral jsem se opět v Hawskově pokoji. Začíná mě už s tím trochu štvát. Místo toho, abych já spal na gauči v obýváku, tak spím u něj v pokoji. Vstal jsem z postele ve spodním prádle. Natáhl jsem se pro nějaké tričko, které leželo na hromadě věcí a namířil si to do koupelny. Otevíral jsem dveře, když jsem uslyšel hučící vodu. „Sorry." okamžitě jsem je zase zavřel. Neřešil jsem to a vydal se do kuchyně. Na stole stály dvě misky s rýži zeleninou a nejspíš kuřecím masem. Baz váhání jsem si jednu vzal a odešel jsem do obýváku si sednout na gauč. Pustil jsem si televizi a dal se do jídla. Po chvilce přišel do obýváku i Hawsk. Z křídel a blonďatých vlasů mu ještě kapala voda. Nezdálo se, že by si něčeho všiml, takže jsem to pustil z hlavy. „Tak co, chutná?" prohodil s plnou pusou Hawsk, když si sedl vedle mě. „Jo, je to dost dobré." nabral jsem si další sousto hůlkami. „V kolik máme vlastně ten sraz s Togou?" tázavě jsem s na něj podíval. „V deset u nás před panelákem." odpověděl mi, když polk sousto. Byl víkend a jelikož jsme všichni tři neměly co na práci, rozhodly jsme se zajít do centra města.

Po snídani jsem pro změnu do koupelny vlezl já a upravil jsem se. V zrcadle jsem zkontroloval svou tvář a krk. Modré fleky se zase trochu zvětšily, ale jelikož mě to už dávno nebolelo, neřešil jsem to. Oblékl jsem si na sebe bílé široké tričko, černé džíny a stejný kabát, jako jsem měl posledně, který mi zakrýval zjizvený krk. V chodbě už, na mě čekal připravený Hawsk. Měl na sobě hnědou bundu s kožíškem a otvory na křídla. Těsně před desátou hodinou jsme oba vyšly před barák. Toga tam už na nás nečekala. „Ahoj." pozdravila nás se širokým úsměvem. „Ahojky."  oplatil ji úsměv Hawks. Já jsem jen kývl hlavou na pozdrav. „Kam půjdem první?" zvědavě si nás prohlížela. „Kam budeš chtít." řekl bohužel tu osudnou větu Hawsk. Jde vidět, že nemá sestru, protože by se téhle chyby už nikdy nedopustil. „Dobře." zářivě se usmála. Oba nás chytla za ruce a táhla ulicí k centru. První obchod, který jsme navštívili byl samozřejmě s oblečením. Toga se prohrabavala věcma a každou chvíli si šla něco zkoušet. Znuděně jsem seděl před kabinkami a čekal až se ukáže v snad desátých šatech. Hawsk se vypařil bůh ví kam a mě tu nechal na pospas osudu. Prohrál jsem si rukou vlasy, když se záclona kabinky odtáhla. Toga tam stála v béžovém svetříku a tmavé modrou sukní. „Tak co? Líbí?" párkrát se otočila do kolečka. „Jo, tak jako všechno předtím." zívl jsem. „Takže nic moc." chtěla už zatáhnout záclonu kabinky, ale já tu nechtěl trčet další hodinu jen proto, že ji všechno sluší. „Ne dělám si srandu, vypadáš v tom roztomilé." usmál jsem se. Tiše jsem se modlil, abychom už šli. „Tak já si to vezmu." oplatila mi úsměv.

...

Konečně jsme vyšli ven. Hawsk stal opřený o stěnu protějšího obchodu s pobaveným výrazem. „Užil sis nakupování?" šťouchl do mě. „Jo." zavrčel jsem na něj. „Počkejte!" zarazila se Toga a zaměřila si nás od hlavy k patě. „Taky potřebujete něco nového." popadla nás za ruce a táhla zpět k obchodu ze kterého jsme před chvilkou vyšli. „Už zase." chytl jsem se volnou rukou za čelo, ale neodporoval jsem. Zato Hawsk se všelijakými způsoby snažil vyvleknout z jejího sevření.

V obchodě Toga pobrala do ruk všechno oblečení, které nám podle ní bude slušet. „Vyzkoušejte si to." podala každému z nás s úsměvem hromádku věci. Zalezl jsem do kabinky a začal jsem se převlíkat. Vytáhl jsem z věcí široké bílé tričko a oblékl jsem si ho. Další byly černé širší džíny a černá rozepínací mikina s kapucí. Vyšel jsem z kabinky. „Vypadáš dobře, ale možná jsem ti měla vybrat pár barevnějších kousků." zkoumavě si mě prohlédla Toga. „A teď ty Hawsku!" pobídla ho, aby se taky ukázal. Odtahl závěs své kabinky a vyšel ven. Měl na sobě černou mikinu přes hlavu s ostře žlutým nápisem a černé uplé džíny. Poškrábal se nejistě za hlavou. „Myslím si, že vy oba by jste si to měly koupit." pronesla spokojeně Toga a založila si ruce na hrudi. Oba jsme ji bez námitek poslechli, protože se ani jednomu z nás nechtělo čekat další půl hodinu na to až nám zase něco vybere. Zbytek dne byl super. Zašli jsme na oběd do jedné restaurace a pak jsme si dali zmrzku. Akorát nevím jestli se mi to jen zdálo, ale Hawsk se nechová úplně přirozeně jako obvykle. Vyhýbal se bližšího kontaktu semnou, jako bych mu vadil, nebo co. Ale možná neměl náladu. Co já vím.

NikolaJankov881

Vím, zatím se tu neděje nic moc zvláštního a možná ještě pár kapitol nebude, ale postupně se k tomu dopíšu 😁😏

Slibuju ❤️