Memories

9

Hawsk

Když jsem viděl Dabiho v tom oblečení, které mu vybrala Toga. Měl jsem co dělat, abych po něm neskočil. Ten den to bylo pro mě těžké. Dabiho smích mi doteď zní v uších. Každý náhodný dotyk s ním mě dostával do rozpaků. Snažil jsem se chovat normálně, ale nevím jestli jsem uspěl. Navíc poslední dny přemýšlím nad možnosti, že jsem homosexuál. Ale nikdo mě nepřitahuje tolik jako Dabi. Může to být jen chvilkové pobláznění, nebo cokoliv jiného. Uklidňoval jsem se v myšlenkách. Měl jsem strach se někomu svěřit a ještě větší strach o naše přátelství s Dabim. I kdybych mu řekl, co k němu cítím, nemusel by mi to opětovat. Vložil jsem si hlavu do dlaní. Už je toho na mě moc. Měl bych jít spát. Obrátil jsem se na gauči na druhý bok.

...

Ráno mě probralo bouchnutí vchodových dveří. Matka je stále pryč, tak to musel být Dabi. Pomalu jsem se probral a vsatl z gauče. V kuchyni stál talíř s chlebem a šunkou. Usmál jsem se nad tím. Že by mu na mě opravdu záleželo? Maximálně jako na kamarádovi. Zajímalo by mě kam mohl jít, možná si potřeboval zařídit něco kvůli té práci, ale to není moje věc.

Dabi

Prochazel jsem známou ulicí směrem k našemu domu. Otec touhle dobou naštěstí nebývá doma. Jen doufám, že se na tom nic nezměnilo. Tiše jsem přišel k oknu svého pokoje a otevřel okenice. Nepozorovaně jsem vklouzl do vnitř. Z polic jsem si do batuhu, který jsem si vzal s sebou, naházel zbytek věcí, co mi byly cenné. „Mami! Mami!" uslyšel jsem Shotův radostný hlas. Přišel jsem opatrně ke dveřím a pootelévřel je. Hend jsem toho však litoval, protože můj malý bráška zrovna probíhal kolem mého bývalého pokoje. Zastavil se s úžaslým a zároveň vyděšeným výrazem jako by právě zahlédl ducha. Našpulil jsem rty a dal si ukazováček před pusu, aby byl ticho. On na to hned přikývl. Pohladil jsem ho po vlasech a pak mu pokynul, aby šel. Zavřel jsem dveře pokoje. S úsměvem jsem zase vylezl z okna. Snad se někdy potkáme. Naposledy jsem se ohledl za starým životem a vydal se vztříct budoucnosti.

...

Cestou jsem se zastavil v jedené jednotě, kde hledali nového zaměstnance. Není to sice žádný dream job, ale jsou za to peníze, z kterých bych v pohodě vyžil. Začal jsem trochu litovat toho, že jsem se ani nepokusil dostat na žádnou školu, ale co bych z toho měl. Jen další trénink s otcem a hromadu modřin. „Dobrý den." pozdravil jsem vedoucího jednoty. „Dobrý den. Vy budete ten pán, který se ucházel o místo, že?" prohlédl si papíry, které jsem mu strčil do ruky. „Pokud chcete, můžete nastoupit hned zítra, budete doplňovat zboží do regálů a časem pro vás najde i jiné místo." usmál se, když k mým papírum přidal i pár jeho podpisu. „Klidně hned zítra nastoupím." kyvl jsem. „Budu se na vás těšit, nashledanou." rozloučil se semnou. „Nashledanou." oplatil jsem mu pozdrav a odešel. Teď už mám vše vyřízené. Strčil jsem ruce do kapsy, kde jsem náhodou narazil na vizitku, kterou mi dal ten podivný chlápek s doutníkem. To snad už potřebovat nebudu. Zmačkal jsem ji v kapse, ale nevyhodil. Něco mi říkalo, že se to bude ještě hodit.

NikolaJankov881

Jelikož se blíží desátá kapitola, chtěla bych, aby ta další byla speciální. Proto mám pár návrhů o čem by měla být 😁

1. Info o postavách ( i když předpokládám, že je všichni celkem znáte)

2. Charakter ask (otázky na Dabiho, Hawska a klidně i Togu)

3. Příběh podle vás (jednoduše mi do kometu napíšete o čem by jste chtěli číst a nejlepší návrh vyberu)

Stačí, když mi do komentářů napíšete číslo toho, co by vás bavilo a na konci desítky se dozvíte, co mělo nejvíce hlasů a co teda bude v té další kapitole ❤️😉