Memories

24

Dabi

Začal jsem mu líbat kotníky a dělat mu na nich malé značky. Rukama jsem mu přejel po lýtkach. Vzal jsem si jeho pravou nohu a přísunul jsem se k němu blíž, abych se rty dostal až na jeho stehna. Začal jsem mu je líbat ze vnitřní strany.  „Dabi." vzdychl Hawsk, když jsem mu jemně skousl stehno. „Mno?" zvedl jsem pohled od jeho nohy. „Proč nechceš, abych byl šťastný." zašeptal. „Právě mě jde o tvé štěstí. Nechci, aby jsi z něj byl zklamaný." usmál jsem se na něj a vrátil se k jeho překrásným stehnům. „To si nemyslím." dodal ještě tiše. Skousl jsem mu nohu trochu silněji než jsem původně zamýšlel. „Tsskah." vydralo se Hawskovi z kruku. Mám pocit, že to bez toho sexu nevydržím. Nejradši bych to všechno hodil za hlavu. Olízl jsem mu vnitřní stranu stehna a zastavil se kousek od jeho juniora. Rukama jsem přejel po vnějších stranách jeho noh pod zadek, který jsem lehce zmáčkl. Hawsk přidušeně zavzydachal. Jestli se dostanu ještě kousek dál, nemusel bych se ovládnout a vynesl ho do nebes slasti. Nevím jak dlouho to vydrží on. Horší je, že se nemůžu udělat ani sám, kdyby přišlo na nejhorší. Ale to neznamená, že se bude snažit zadržet vudychy, které tak miluju. Znovu jsem mu zmáčkl zadek, ale zase o něco silněji. Hawsk se kousl do spodního rtu. Bojoval sám se sebou. Rukama jsem se mu dostal pod tričko a vyhrnul ho nad břicho. Své ústa jsem přesunul na jeho břicho. „Dabi, chciah." přerušil větu Hawskuv zdech, když jsem přejel jazyk k podbřišku. Že by se vzdal? Netušil jsem, že to budu mít tak jednoduché. „Chci, aby jsi toho okamžitě nechal." dořekl pevným hlasem. Ví stejně jako já, že jak mile nastane problém, nebude cesty zpět. Mužem jen čekat, kdo to vydrží déle a nebo si ho dřív vyhoní.

Hawsk

Nechci prohrát, to v žádném případě, i když o to tady Dabi vytrvale usiluje. Znovu jsem zadržel vzdych, který mi málem unikl z úst. „Proč chceš, abych toho nechal?" Dabi se přesunul od mého břicha nademňe a rukama se podepřel u mé hlavy. Zatl jsem zuby. „Protože nechci prohrát." odpověděl jsem mu. „Ty si nedáš říct, že?" v jeho hlase zněla hořkost, ale zároveň i lítost. „Ne, to si teda nedám." ušklíbl jsem se na něj. Na což Dabi přirazil k mému rozkroku. Zavzdychal jsem hlasitěji, než bych chtěl. Dabi se jen spokojeně usmál. Naklonil se ke mně ještě blíž a spojil naše rty. Nehle zazvonil Dabiho telefon. Chvíli vyzváněl. „Kdo, co zas chce tak pozdě večer?" zavrčel naštvaně Dabi a zvedl se ze mě. Natahl se pro zvonící mobil na zemi. „Toga." zamumlal a vstal z postele. Přiložil si telefon k uchu a odešel z pokoje. „Díky bohu." vydechl jsem s úlevou. Ještě by to párkrát zkusil a já bych měl problém. Nerad přiznávám prohru a on nejspíš taky. Po chvíli se vrátil. Nevipadal zrovna dvakrát nadšeně. Popadl ze země kalhoty a oblékl si je. „Kam jdeš?" optal jsem se ho. „Neřeš." hodil přes sebe bundu. Přikývl jsem. Dabi bez dalších řečí odešel.

Dabi

Chtěla jsem znovu přirazit k Hawskovému rozkroku, ale přerušilo mě zvonění mobilu. „Kdo, co zas chce tak pozdě večer?" procedil jsem zkrz zuby. Natahl jsem se pro mobil, který se válel na zemi. „Toga." zamumlal jsem sám pro sebe. Zvedl jsem to a odešel z pokoje. „Co chceš?" nevrle jsem zavrčel do telefonu. „Dabi?" ozval se její vyděšený hlas. „Děje se něco?" můj vztek se okamžitě proměnil ve starost. Je pravda, že kdyby se nic nedělo, neotravovala by mě tak pozdě večer. „Pomoc Da-Au!" ozvala se rána a její polekaný křik. „Prosím, přijď. Jsem zamčená ve svém pokoji." zašeptala. „Čupko, otevři ty dveře!" ozval se hrubý mužský hlas a bouchaní do dveří. „Prosím, rychle." její hlas splynul s hlasitou ránou, která přerušila náš hovor. Co do prdele dělala? Vrátil jsem se do pokoje a rychle jsem se oblékl. „Kam jdeš?" optal se mě Hawsk. „Neřeš." přehodil jsem přes sebe bundu a odešel.

NikolaJankov881

Dens trochu kratší kapitolka, ale snad nějak nevadí 😅