Jmenuji se Vanessa, jsem závislá na lásce.

KAPITOLA 11

Jak šly roky, zapomněla jsem na svůj starý život. Ano, měla jsem na nočním stolku stále fotku svých rodičů, ale když začnete žít takový život, rychle zapomenete na svoje začátky.

Začala jsem chodit s nosem nahoru. Zvykla jsem si, že mám všechno. Z babičky se vyklubala zakyslá stará bába. Ukázalo se, že v den kdy jsem se nastěhovala, všem zvýšila platy, aby se chovali jako by to v tom domě bylo skvělé. Nebylo tomu tak.

Ve skutečnosti byla babička takový generál, který se rád vozil po svém personálu.

Co se Chrise a Nat týče, tak s Nat jsme byly kamarádky, protože pár týdnů potom, co se Chris odstěhoval, se jejich vztah rozpadl. Začaly jsme spolu dělat úplně všechno. Teda skoro všechno. Naučila jsem ji hrát na klavír a jezdit na koni.

Můj svět byl čím dál lepší. Měla jsem vše a k tomu dokonce nejlepší kamarádku.

Když jsme jednoho dne popíjely víno na terase, uslyšela jsem Diamond.
„Je to tady! Pojď!" zvolala jsem.
Odložily jsme sklenice a utíkaly ke stájím. U Diamond stál George a další dva veterináři. Když jsem se tázavě podívala na George, tak s úsměvem jen přikývl. Hříbátko bylo na cestě.

Nějakou dobu jsme se s Nat procházely po stáji, abychom tam nezavazely. Potom jsme slyšely nezvyklý zvuk. Zastavily jsme se před Diamondiným boxem. Rezavé hříbě už leželo vedle Diamond. Bylo krásné. Lysinku na čele mělo trochu větší, obě oči bledě modré, ale bylo krásné. Takový dobrým způsobem zvláštní. Vypadalo jako nějaký andílek. Byla jsem nadšená. A díky bohu Diamond i její potomek byli zdraví a živí.

Chvíli jsme se kochaly hříbátkem a pak jsme se vrátily na terasu. Jak jsme dopily naše víno, šly jsme si sednout do obýváku. Byly jsme spolu skoro každý den, ale vždycky jsme si měly co říct. Bylo nám pres dvacet a obě jsme byly single, tak jsme se snažily chodit často ven, sem tam do nějakého baru.

Ten večer jsme strávilily za barem jedné levnější restaurace. Bylo tam hodně chlapů, ale žádný, se kterým by se dalo něco dělat. Víte, jak to myslím. Rozhodly jsme se zaplatit. Když jsme vyšly, bylo už šero a kvůli mlze bylo hůř vidět.

Cestou k Nat domů jsme se kvůli něčemu strašně smály. Nedívala jsem se na cestu a najednou do mě někdo vrazil. Když jsem se podívala před sebe, spatřila jsem atraktivního a urostlého muže. Usmíval se na mě a omlouval se.

Cítila jsem, jak Nat ustoupila. Dala jsem se s neznámým mužem do řeči. Nechtěla jsem Nat zdržovat, takže jsem mu dala svoje číslo a rozloučila jsem se s ním. Jak jsme došly před její dům, objaly jsme se, rozloučily se a pro mě za chvíli dojel řidič.

Doma jsem si dala vanu a pořád jsem před sebou viděla toho neznámého muže, ani jsem se nezeptala na jméno. Vždy když jsem se uvolnila a zavřela oči, viděla jsem ho, nemohla jsem si pomoct. Vysoký, vypracovaný, s tmavými vlasy ostříhanými na krátko, s krátkými vousy a výraznýma hnědýma očima.

Když jsem si lehla do postele, cinknul mi telefon. Byla to zpráva od neznámého čísla. 'Ahoj cizinko, výhoda je, že přes telefon do mě nemůžeš vrazit.' Byl to on.

Psala jsem si s ním až do noci. Dobře jsme si rozuměli, a dokonce jsem zjistila jeho jméno, Robert Drake.

Když už jsem byla opravdu unavená, napsala jsem mu dobrou noc a šla s úsměvem spát.
Probudila jsem se do chladnějšího rána. To nic neměnilo na tom, že města už bylo na nohou a slunce už se houpalo na mracích. První věc, kterou jsem udělala, bylo, že jsem šla do koupelny a propláchla si obličej. V mé mramorové koupelně jsem se vždycky cítila neuvěřitelně spokojeně. Všude byl bílý mramor, umyvadlo s vanou byli čistě bílé, úplně jako sníh. Nad umyvadlem velké zrcadlo. Prostorný sprchový kout se skleněnými dveřmi. Mohla bych tam trávit hodiny.

Trochu jsem se učesala, vyčistila si zuby a přehodila přes noční košilku svůj oblíbený saténový župan. Seběhla jsem dolů. Ani mi nevadilo, že jsem bosá. Uvnitř jsem měla takový ten zahřívající pocit. Byla jsem jako očarovaná. V jídelně byly už nachystané nápoje. Káva, čaj, kakao, voda a různé džusy. Vzala jsem si šálek teplého čaje a vydala se zpět do pokoje.

Když jsem se vyhrabala do schodů, položila jsem čaj na noční stolek. Stoupla jsem si před okno a roztáhla mohutné závěsy. Opět jsem si vzala do rukou teplý čaj a užívala si výhled. Bylo to tak uklidňující, že jsem úplně přeslechla zvonění telefonu. Všimla jsem si toho, když to zvonilo tak po třetí. Skoro prázdný šálek jsem odložila na stolek a za šuplíku vytáhla mobil. Všechny zmeškané hovory byly od jednoho člověka: Robert Drake. Nestihla jsem se ani nadechnout a zase volal. Netrvalo mi ani vteřinu hovor přijmout. Začal se vyptávat, jak se mám, co mám na celý den v plánu, jak se mi spalo, atd. Bylo to od něho tak pozorné. Najednou jsme měli domluvenou další schůzku. Hned jsem to volala Nat. Vypadlo to, že po delší době konečně budu zase mít pořádného chlapa.