Jmenuji se Vanessa, jsem závislá na lásce.

KAPITOLA 6

  Auto konečně zastavilo. Když jsem si otevřela dveře, spadla mi brada. Stál přede mnou palác. Tak obrovský dům jsem neviděla ani v časopisech. Bylo to neuvěřitelné. Byla tam dlouhá příjezdová cesta a veliká garáž. Když jsem se rozhlídla kolem sebe, neviděla jsem žádné domy ani sousedy, byli jsme na kopci a viděla jsem odtamtud úplně celé město. Došla za mnou babička a zeptala se mě, jak se mi tam zatím líbí.

„Je to jako v pohádce." řekla jsem.

Položila mi ruku na rameno a zavedla mě dovnitř. Jako první mi ukázala můj pokoj. Byl větší než celý náš byt. Byly tam velké okna a jedna obrovská postel. Prosklená skříň, toaletní stole, několik komod, digitální krb a ještě jedno zrcadlo navíc. Měla vlastní šatník, a dokonce i vlastní koupelnu. Byla tam jedna zase obrovská vana, dvě zrcadla a umyvadla, záchod i sprchový kout. Několik poliček a věšáků. Na malý moment jsem si připadal jako princezna. Aspoň na chvíli...

„Vanesso, až to vstřebáš, přijď za mnou zpátky dolů." řekla babička a zavřela za sebou dveře.

Okna mi směřovala na západ. A zrovna začalo zapadat slunce. Zítra bude všechno jinak. Pomyslela jsem si.
Když jsem si začala vybalovat věci, narazila jsem na mámin svetr. Slzy mi vtrhly do očí. Nebyla to pohádka. Byla to jen náhražka, která mi vynahradit tu situaci, která se děla. Po smrti táty jsem už trochu věděla, jak se chovat, když ztratím někoho dalšího. Myslela jsem si, že to zvládnu, protože už budu vědět, co a jak. Mýlila jsem se. Bylo to ještě horší. Sice jsem byla starší než předtím, o to jsem to ale víc chápala a uvědomovala si, že už svoje rodiče neuvidím. Nikdy. Začalo to na mě doléhat. Přehodila jsem přes sebe máminu šálu a vydala se za babičkou.
Když jsem šla dolů po schodech, potkala dvě ženy ve stejnokroji služebné. Oslovili mě slečno. Byla jsem opět překvapená. Vypadalo to, že už nikdy nebudu muset uklízet, a že budu mít služky. Nevěděla jsem, co od toho domu ještě čekat.

Babička na mě čekala přímo pod schody. Pomalu jsem sešla a rozhlížela se okolo sebe. Když jsem zvedla hlavu, uviděla jsem nad sebou enormní křišťálový lustr. To měl být teď můj život.

„Jak se ti líbí tvůj pokoj, sluníčko?" zeptala se babička a pohladila mě po paži.

„Je perfektní, vždycky jsem si takový přála. Kam jdeme teď?"

„Teď ti ukážu zbytek domu a zahradu."

Chtěla jsem se těšit, bylo to vzrušující. Ale moje pocity byly tak zmatené, že jsem nevěděla, ani jak se cítím. Snažila jsem se usmívat. Pořád mi ale stékaly slzy.

Cítila jsem se jako na exkurzi. Trvalo to víc jak půl hodiny. V ten den jsem si myslela, že k tomu budu potřebovat mapu, jinak nemám šanci se v tom baráku vyznat. Byl tam veliký obývací s pokoj s dvěma gauči, několika křesly a neuvěřitelně obrovskou televizí. Zase vysoká okna a na nich překrásné závěsy. Na poličkách a na skříňkách byly postaveny fotografie, malé sošky a pár domácích květin. Vedle byla jídelna, kde byl dlouhý stůl, u kterého stálo dvanáct dřevěných židlí. Kuchyně byla jako samostatný pokoj a i tak byla stejně velká jako jídelna. Bylo tam několik pokojů pro hosty, pro služebnictvo a babiččina ložnice. Dál v době byl vybudovaný bazén, wellness, posilovna, herna, kancelář a „místnost na uklidnění".

Na zahradu vedla nádherná dřevěná terasa, plná různých květin. Když jsem se opřela o zábradlí, uviděla jsem další bazén, ještě větší než ten první. Trávník byl dokonale udržovaný. Za bazénem byl altánek, několik laviček a gril. Potom se sešlo pár schodků a objevil se přede mnou tenisový kurt. Když jsem otočila hlavu doleva, stála tam ještě jedna větší budova.

Došla jsem k ní po vyznačeném chodníčku. Když jsem nakoukla dovnitř, spadla mi brada. Byly to stáje. Stály tam dvě desítky překrásných koní. Každý kůň měl pro sebe velký, krásný box a na něm připevněnou jmenovku. Obešla jsem každého z nich. Najednou jsem se ale zastavila u jedné klisny. Jmenovala se Diamond. Byla vysoká, měla silné nohy a jemnou hřívu. Byla ve zbarvení šimlu a na jmenovce v poznámkách bylo uvedena, že je anglický plnokrevník. Pohladila jsem ji a ona ani trochu neucukla. Zamilovala jsem se do toho koně. Oči měla černé jako uhel a laskavé jako letní déšť.
Šla jsem zpátky za babičkou, seděla na terase a popíjela kávu. Hned jsem jí musela pochválit, jací krásní koně jí stojí ve stáji.

„Hádám, že jezdit neumíš, mám pravdu?" zeptala se babička.

„Ne, bohužel ne, ale vždycky jsem chtěla."

„To je dobře." řekl babička a položila svůj šálek. Postavila se, přišla ke mně a poukázala za mě.

„Toto je George, bude tě učit jezdit na koni."

„Moc mě těší, slečno." řekl George a usmál se. „Už sis vybrala svého koně? Jezdit se dá na všech."

„Diamond!" vyjekla jsem. „To je úžasné, děkuji."

„Jak je libo." řekl George, usmál se a odešel směrem ke stájím.

„Pojď, seznámím tě se zbytek služebnictva." řekla babička a zamířila zpátky do domu.

V obýváku stálo v řadě několik lidí. Tři pokojské, jeden sluha, dvě kuchařky, čtyři uklízečky, zahradník, ten kdo se stará o bazény, automechanik a pár lidí jako zástupci těch, kteří se starají o koně. Zapamatovat si jména bylo horší než se učit něco do školy.

Poté mě babička zavedla zpátky do mého pokoje. Zavřela za sebou dveře a sedla si vedle mě na postel.

„Zítra jdeš naposledy do té staré školy, ráno tě bude řidič čekat v 7:20 před domem, zaveze tě do škole a následně tě po vyučování odveze. Tvoje učitelka ví, že už tam chodit nebudeš. Měla by ses rozloučit s těma kamaráda, o kterých si mi říkala."řekla mi babička a pohladila mě po vlasech.

„Dobře se vyspi, Vanesso."

Chvíli na to jak odešla, někdo zaklepal na dveře. Odpověděla jsem a dovnitř vstoupila mladá žena.

„Dobrý večer, slečno. Jmenuji se Clarissa a budu Vám vždy po ruce, když bude potřeba. Nechcete třeba napustit vanu?"

To znamenalo, že budu mít něco jako vlastní služku. Byla jsem trochu zmatená, a tak jsem jí řekla, že bych si do vany skočila ráda.

Když jsem otevřela dveře do šatníku, uviděla jsem tam huňatý župan. Svlékla jsem se a oblékla si ho. Byl strašně měkký, příjemný a teplý. Cítila jsem se jako v něčím objetí. Sedla jsem si na postel a čekala, až Clarissa vyjde z koupelny. Nějakou dobu to trvalo. Pak ale Clarissa otevřela dveře a řekla, že je vše připraveno.

Když jsem vešla do koupelny, byla vana plná skoro až po okraj. Na její hladině byla pěna a strašně moc bublinek. Svítilo jenom pár světel, takže to všechno působilo strašně klidně. Lehla jsem si do vany a nechala se unášet tou atmosférou.

Když jsem vyšla z koupelny, svítila jenom lampa a na posteli byla položená nová noční košile. Převlékla jsem se, zhasnula jsem lampu a šla jsem spát. Nebylo jednoduché usínat. Pokaždé když jsem zavřela oči, uviděla jsem mámu na té nemocniční posteli. Celou noc jsem probrečela a celkově jsem naspala tak tři hodiny.