Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

Předkapitola, aneb kdo vlastně jsem

Zavřela jsem oči a rozběhla se proti kamenný zdi.

Možná se divíte, co vyvádím, ale věřte nebo ne, můj krásný nosík jsem si o tvrdou zeď opravdu nerozbila.

Chvíli jsem se cítila, jako kdyby mě někdo polil suchou vodou, ale za chvíli pocit ustal a já se zeširoka usmála. Stála jsem na nástupišti devět a třičtvrtě.

Konečně, v sirotčinci to bylo k nevydržení. Teda - lepší než se schovávat někde pod mostem to bylo rozhodně, ale na domov to prostě nemá.

Moon říká, že si prázdniny docela užila. Říká to každej rok, ale já si myslím, že to není tak úplně pravda, spíš si nechce přiznat, že to opravdu bylo k nevydržení.

Ale vy vlastně ani nevíte, kdo Moon je, takže abychom si to ujasnili; Natessa Moon Lloydová je moje o jeden a půl minuty starší dvojče. Jednovaječný dvojče, takže nás jen tak nerozeznáte, což je občas dost výhodný.

A teď se určitě ptáte, kdo jsem já? Mileráda se vám představím.

Jsem Magic.

Magic Altair Lloydová, šestnáctiletá bradavická studentka s vášní pro Famfrpál a jídlo. A taky jsem metamorfomág - mám schopnost měnit svůj vzhled, jak se mi zachce. Ale má to i svoje nevýhody, jako třeba to, že se mi vzhled mění i sám od sebe, když u mě převládá jedna určitá emoce.

To třeba když jsem naštvaná, tak se mi vlasy zbarví do ruda, což se stává poslední dobou docela často vinou jednoho černovlasého individua. Mimochodem jsem moc vděčná Merlinovi, (teda jestli nějakej existuje) že jsem měla celý léto to štěstí, že jsem ho ani jednou nepotkala.

Jinak už od června mají moje po ramena dlouhý vlasy světle fialovou barvu. Říkala jsem si, že by to chtělo změnu a tak jsem se jednou večer rozhodla a bylo to. A upřímně to nevypadá až tak špatně, jak jsem se obávala, docela to ladí s mýma modrýma očima.

Jako malá jsem s mým metomorfomágstvím měla často problémy - vychovatelky v sirotčinci to nedokázaly pochopit a bály se mě. Občas mám pocit, že se mě bojí doteď a vlastně se jim ani nedivím.

Protože kdo by se nebál zvláštní holky, který vlasy světýlkují jako duha a jednou za čas se jí omylem podaří jen tak něco vyhodit do povětří, protože se v ní začínají probouzet kouzelnický schopnosti?

Nakonec jim na to ale Brumbál dal odpověď dopisem, který obsahoval pozvánku do školy čar a kouzel, kterou teď společně s Moon budeme navštěvovat už šestým rokem.

Bradavice miluju, protože mi dodávají pocit, že konečně někam patřím. Navíc potom, co šest let žijete v sirotčinci, kde vám nikdo nerozumí, bojí se vás a nechápe, co to s váma je a proč jste tak odlišný, je to docela osvobozující.

Můj pobyt v Bradavicích by byl ale o dost příjemnější, kdyby mi ho nekazil jeden naprostý imbecil, jehož mozek si musel v den jeho narození sbalit kufry a odcestovat někam na Bali, protože jinak si jeho počínání nedovedu vysvětlit.

Mluvím o Siriusovi Blackovi - o mým nafoukaným Nebelvírským spolužákovi. Nenávidí mě od chvíle, kdy mě v prvním ročníku uviděl ve vlaku.

A protože on se začal chovat hnusně ke mně, neměla jsem důvod chovat se k němu líp. Tak je to doteď.

Black je můj nepřítel a oba dva pořád hledáme cesty, jak tomu druhému ublížit, nebo se mu pomstít za cokoliv, co udělal.

Nebudu lhát, občas mě to fakt nebaví a unavuje mě to. Na druhou stranu mě baví pozorovat jeho histerickej výraz, když mu něco provedu s vlasama, nebo ho poleju slizem.