Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

40. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Tak, milí Jammie a Blacku, zajímalo by mě, jestli se budete smát i teď. Já se určitě smát budu, to jsem si jistá.

Z pohledu Siriuse:

Včera jsme se z Prasinek vrátili docela pozdě. Bylo divný, že k nám do pokoje byly otevřený dveře, přitom si živě pamatuju, že když jsme odcházeli, Peter je zavíral.

V Prasinkách jsme byli pro nějakej ten alkohol, protože na konec školního roku chystáme párty a je lepší si to sehnat předem.

Dneska byla sobota! Konečně, protože jsem si jistej, že bez víkendů bych nepřežil. Jedinej, kdo u nás dneska vstával byl, jak jinak, než Náměsíčník. Je prostě divnej, ale nic proti.

Jako první z nás jsem vstal já, bylo to kolem desátý a klidně bych spal i dýl, ale vzbudil mě hlad.

Protože jsem se rozhodl být zlej, vzbudil jsem naschvál rovnou i Dvanácteráka a Červíčka. Sorry kluci.

Peter zmizel v koupelně jako první a pak na nás s Jamesem trpělivě čekal. Někdy je to fakt otravný, ale bez něj by jsme to prostě nebyli my, Poberti.

Nacpal jsem se do koupelny k Jamesovi, no co, jsme přece nejlepší kámoši. On si zrovna geloval vlasy a já se k němu přidal. Na mých vlasech mi fakt záleží.

"Nepřijde ti ten gel nějakej ztuhlej?" Dvanácterák si podezřívavě prohlížel svoje vlasy. "Nějak pomalu schne." Poznamenal jsem a taky se podíval do zrcadla.

"A lepí." James vykulil oči na svoje zalepený ruce. Já udělal to samý a opravdu. Oba jsme se na sebe ve stejnou chvíli podívali.

"To nebyl žádnej gel..." James skončil uprostřed věty. "...ale lepidlo." Dokončil jsem a vyděšeně jsem si vjel rukama do vlasů. Zatraceně!

Dvanácterák zkoušel lepidlo vymýt vodou, ale nepomáhalo to. Asi za půl hodiny plný nevydařených pokusů lepidlo smýt, vyčesat nebo prostě jakkoli dát dolů, se ve dveřích objevila Lloydová.

Já jí zabiju! Ale aspoň už víme, kdo za to může. Fajn, uznávám, nebyl nejlepší nápad vymyslet žertík na ní, je silnej soupeř a očividně si toho je vědomá.

"Čau, kluci!" Oslnivě se na nás usmála. "Křídloletko! Prosím..." James se na ní zoufale zašklebil a následně mu zakručelo v břiše.

"Nebudu se vám omluvat, můžete si za to sami. A vlastně ani nemůžete nijak potvrdit, že jsem to udělala já, takže trestu se taky vyhnu. A fakt netuším, jak sundat lepidlo z vlasů, smůla. Koneckonců jste ale mohli poznat, že to je lepidlo ještě dřív, než jste si ho napatlali na vlasy. Ale to bych potom přišla o tuhle fotku." Zasmála se a popadla foťák z Péťova nočního stolku.

"Ale no tak, Magiiic!" James na ní udělal psí oči. Já to umím líp než on, ale rozhodně nebudu smlouvat s Lloydovou.

"Ne. Uvidíme se na obědě." Mrkla na něj a mě věnovala škodolibý úšklebek. Tak tímhle rozpoutala válku!

Z pohledu Magic:

Je to už týden od tý doby, co si ty dvě paka slepily vlasy. Upřímně netuším, jak se jim to lepidlo povedlo sundat, nejspíš šli za Minnie.

Má to ale i svoje stinný stránky - teď se bojím udělat krok bez toho, aniž bych se nebála, že na mě někde něco spadne, vyleje se a nevím co ještě. Protože teď jsou na řadě s žertíkem oni.

Za pár dní končí květen a to znamená, že - konečně dokončíme kurzy přemisťování, musíme se začít připravovat na zkoušky a doufat, že plán s Claire klapne. Eh, zatím to tak moc nevypadá.