Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

22. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Kdoví, co by mi Matt řekl, kdyby ta debilní štětka do záchodu nepřiběhla... Vzdychla jsem a pomalu, ale jistě jsem usínala s myšlenkou na to, že zítra mám narozeniny.

Dneska mám narozeniny! Už na se snažím na tomhle světě přežívat celých sedmnáct let. To je docela dost. A tím rozhodně nechci naznačit, že bych byla stará!

Nejlepší na tom je, že už konečně nemám hlídáček a můžu kouzlit i mimo Bradavice. Ono se to v mudlovským světě docela hodí.

Vlastně ale byl dnešní den docela normální. Jako každé ráno jsem provedla hygienu, oblíkla se a s holkama jsme šly na snídani.

Je pravda, že cestou mě a Moon pár známých tváří popřálo, ale to je tak asi všechno.

Vyučování proběhlo taky zcela normálně. Na první hodině mě Filius už jen tak ze zvyku seřval, že nedávám pozor, (i když jsem jako vždy pozor dávala) na obraně jsme stejnak jenom zapisovali a protože jsme měli hodinu s Havraspárem, na všechno odpověděli ty chytrý, přeměňování tentokrát dopadlo docela fajn - Jamesovi a Blackovi se podařilo nenaštvat Minnie, na lektvarech jsme se pokoušeli o druhé stádium Amorova šípu (samozřejmě to byla katastrofa) a večer máme ještě astronomii.

Astronomie je fajn. Jenom ještě musím dodělat tu hvězdou mapu! Kdyby nebylo Blacka, už dávno bych jí měla. Protože když jsem se chystala napsat si jí, musel ten blb začít otravovat.

Teď jsme u nás v pokoji a holky nám právě dopřály. Od Claire jsem dostala knížku o Famfrpálu a sadu na čištění koštěte a Moon dostala nějakej román a bonboniéru. Už jsem říkala, že je Moon závislá na čokoládě?

Lily Moon do náručí položila zakrytý košík. "Je to pro vás dohromady, doufám, že se vám bude líbit." Usmála se a v tom se z košíku ozvalo tiché zamňoukání.

Prosím ať je to to, co doufám, že to je.

Moon pomalu z košíku odkryla kus látky a opravdu. Z košíku vystrčilo hlavu malinké černobílé koťátko!

"Lily... Děkujeme strašně moc! Ani nevíš, jak moc jsem si už od dětství kočku přála!" Moon mi podala košík a padla Lils kolem krku.

"Awwwwww. Ta je tak roztomiloučká! Lily děkujeme!" Najednou jsme všechny byly uvězněny ve skupinovém obětí.

No spíš jsme všechny visely na Lily, která brzy ztratila rovnováhu a všechny čtyři jsme popadaly na její postel, kam se svalila.

Nevím koho to napadlo, ale nějak se rozpoutala taková menší (ehm pěkně velká) polštářová bitva.

Když jsme byly v nejlepším, někdo zaklepal na dveře. Všechny jsme jako na povel strnuly v pohybu a následně propukly v hlasitý smích.

Všechny jsme měly peří úplně všude. Prostě krása. V tu chvíli do pokoje vešly holky z vedlejšího. Ufff. Už jsem se lekla, že by to mohl být někdo jinej...

"Ehm... Ahoj." Mary vypadala docela zaraženě, ale hned se všechny vzpamatovaly. "No původně jsme přišly popřát holkám, ale když vás tak vidím... Menší posila by vám určitě bodla." Marlene se ušklíbla a skočila mezi nás.

Rozdělily jsme se na týmy - já, Marlene, Alice a Dora proti Moon, Mary, Claire a Lily.

"Evansová!" Křikla jsme na Lils o několik minut pozdějc. "Co je, Lloydová?!" Lily se ušklíbla a mrskla po mě polštářem, kterej se cestou roztrhnul a začalo se na mě sypat peří. Super.

V zápalu hry jsme úplně zapomněly na kotě. Všimly jsme si ho, až když se připlížilo k nám na postel a začalo okusovat Lilyinu peřinu.

"Hej!" Lily ho rychle odstrčila a zamračila se na něj. Vtom k nám přilítnul další polštář a peří se rozsypalo těsně nad koťátkem.

Vzpomněla jsem si na zimu a najednou mě něco napadlo. "Budeme ti říkat Winter." Pohladila jsem to malé štěstíčko a odměnou mi bylo spokojené zapředení.

Od kluků jsem toho dostala spoustu! Asi mě maj fakt rádi, protože na mě nešetřili. Je to vzájemný, nedokážu si bez nich představit svůj život. A mrzí mě, jak jsem je, když jsem byla mladší, odsuzovala.

Teď sedím na vrcholu severní věže, čumím na hvězdy a snažím se přimět svojí pozornost, aby se věnovala výkladu profesorky Sinistrové. Moc se mi to teda nedaří.

"Slečno Lloydová? Mohla byste nám prosím ukázat, kde na nebi najdeme jitřenku?" Profesorka se na mě přísně podívala, takže mi došlo, že se ptala mě a ne Moon (stejnak pochybuju, že ví, kdo jsem já a kdo ona) a rychle jsem se probrala z mýho polospánku.

"Ehm, jitřenka? No tak ta by mohla být... Ehhhh - " Profesorka se ještě víc zamračila a rázně došla až ke mě. "Slečno! Copak mi chcete říct, že jste celou dobu nedávala pozor...?" Mohl by mi někdo říct, proč na tu astronomii vůbec chodím?

Vtom se kousek od nás ozval tichý hlásek. Otočila jsem se a uviděla tmavou tvář Elliota Bullgarfa z Havraspáru, známého tím, že je to nesnesitelný šprt.

"Paní profesorko, já se moc omlouvám, ale už před deseti minutami měla hodina skončit." Ufffff. Poprvý jsem Elliotovi za něco vděčná.

"Aha. Omlouvám se vám, můžete odejít." Asi už toho taky měla dost... Nedivím se jí, když má tak neschopný žáky. Třída se začala zvedat a všichni rozespalým krokem zamířili do svých ložnic.

"A pro vás, slečno - jitřenka je támhle!" Ukázala rukou někam do mraků a já pokývala hlavou, jakože rozumím. Ve skutečnosti jsem myslela na svojí lásku. Na postýlku ne na Matta, ale na toho myslím taky.

Když jsme stála u dveří, profesorka něco sepisovala na svým stole a u toho něco mumlala. Jindy nemám moc ve zvyku lidi odposlouchávat, ale teď jsem prostě musela.

Profesorka si mě ale nejspíš vůbec nevšimla. "Myslela jsem," zrovna teď muselo začít foukat, takže jsem zbytek neslyšela. Sakra!

Sestoupila jsem na první schod, ale k mýmu štěstí vítr zase ustal (co je tohle za počasí?!) a profesorčino mumlání jsem slyšela docela zřetelně.

"...ty dvě by mohly být alespoň trochu po matce... Ale nejspíš na ně mám moc velká očekávání. Neví ani, kde je jitřenka! Nehorázné!"

Profesorka se ohlídla mým směrem. Myslím, že tohle by stačilo.

Rychle jsem seběhla schody z věže a zastavila jsem se až dole, na jedný ze stovek chodeb.

Co to mělo znamenat? Jo, i minulej rok byla Sinistrová divná, ale tohle... A ještě k tomu všechny ty věci najednou!

A pak ještě ta věc se Snapeem. Hm a ještě Regulus. Já mu o našich pihách nic neříkala a to, že by si je spočítal není možný! A navíc... Jak se může s Moon dobře znát?

Vzdychla jsem a ospale jsem se vydala směrem, kde jsem tušila naší společenku. Potřebuju spánek.

A nevím proč, ale začínám mít pocit, že všichni toho o nás ví víc, než my samy. Docela by mě zajímalo, co si pro mě ještě život přichystal. Protože komplikovanější to už snad být ani nemůže!

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti 😏

Jo já vim, hodně krátká a nezáživná kapitola...🤨 Jenom 1138 slov, ale příští bude delší, to vám garantuju!😂❤️ (Hlavně když jsem tuhle kapitolu vydala, když už je i ta další napsaná 😂) Btw. teď mám doma taky kotě a taky mi neskutečně rádo žere peřinu!😂🙄

Any♌

Neplecha ukončena 😒