Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

20. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Protože jsem na to zapomněla v minulý kapitole, píšu to sem xd. DĚKUJU MOC ZA 1k PŘEČTENÍ A 175 HLASŮ! ❤️ Moc to pro mě znamená, děkuju <33

Užijte si 20. kulatou kapitolku :3

Nechápu, jak si mohl Matt myslet, že bych ten dárek nechtěla... Právě naopak - tohle byl jeden z nejlepších dárků, který jsem za posledních několik let dostala.

Matt mi zastrčil jeden z mých mnoha platinových pramenů za ucho a snažil se jakž takž urovnat to vrabčí hnízdo na mojí hlavě, který tam před chvílí sám vyrobil.

Bylo to od něj milý. "No, pořád to nevypadá nějak dokonale, ale snažil jsem se... Ale tobě sluší všechno. I hnědý vlasy."

Dodal a ušklíbnul se nad mými, rychle se měnícími vlasy. Proč zrovna teď?! I když je pravda, že do hněda se mi vlasy ještě nikdy neobarvily.

Nevím, co ta barva znamená, musím se na to zeptat Moon, ta to najde v nějaký knížce.

"Ehm Matte, můžu se tě jenom na něco zeptat? Jak si věděl, že tohle jsem já a ne Tessa?" Dost stupidní otázka, (dost hodně stupidní otázka) která se do týhle situace moc nehodí, ale prostě jsem se musela zeptat.

"Myslím, že tvoje sestra by nikdy v takhle pozdní hodinu neseděla ve výklenku na úplně opuštěný chodbě a taky bych to poznal podle chování."

Zasmál se a já se opřela o jeho rameno. Matt si mě přitáhnul blíž do objetí. Kéž by tahle chvíle nikdy neskončila...

•••

"Tak povídej, kde jsi včera tak dlouho byla?" Claire si poposedla na lavici blíž ke mě a Bonnie zvedla pohled od smetáčku.

"To by mě taky zajímalo." Pozvedla mrzimorka tázavě obočí a já věděla, že z tohohle už se nevykroutím.

Kdyby vás zajímalo, kde se zrovna teď nacházíme, tak jsme v nějaký učebně, kde se skladujou dalekohledy na astronomii a musíme je zbavit prachu.

Je to školní trest za ten včerejší Halloween. Každá z nás spáchala jiný přestupek, ale trest nám dali dohromady. Vsadila bych se, že školní tresty má tak půlka školy.

"Fajn. No byla jsem s Mattem. A tak trochu jsme se..." Claire s Bonnie dokončily větu za mě.

"...Pomuchlovaly." Dořekly sborově a obě na sebe mrkly. "Říkaly jsme si, kdy se to konečně stane." Bonnie po mě hodila vědoucný úsměv a ještě dodala:

"Odteď já, Claire i ty shipujeme Mattgic!" Claire zatleskala a já nemohla jinak, než nadávat na Bonniyny mizerné shipovací schopnosti.

Když jsme konečně vyšly na chodbu (v tý učebně nejspíš nikdo už aspoň tisíc let neuklízel) byl už večer.

"Zmeškaly jsme večeři." Povzdechla jsem si a pak mě něco napadlo. "Co kdybysme zašly do kuchyně?"

Všechny tři jsme se po sobě podívaly a kdyby se někdo o pár minut později podíval na Pobertův plánek, viděl by naše jména pohybující se směrem ke kuchyni.

•••

"Alice? Co tu děláš?" Právě se s Claire vracíme z kuchyně (ta večera byla fakt dobrá!) a na chodbě jsme uviděly Alici. Je to divný, potkat takhle pozdě zrovna Alici.

Bonnie už se vrátila do společenky, mrzimorská společenka totiž leží kousek od kuchyně, kdežto naše až nahoře za milionem schodišť.

"Ahoj holky, byla jsem... Na takový schůzce s..." Alice zrudla a já se musela zakřenit.