Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

Kapitola první, aneb naštvaná lily evansová

"Magic! Tady jsme!" Z kupéčka na mě vykoukla Lily, ale jakmile si všimla, kdo stojí za mnou, úsměv jí zamrzl na rtech a vystřídal ho znechucený výraz. Stačil mi její jediný pohled a bylo mi jasné, že to nebude nikdo jiný, než James.

Otočila jsem se a opravdu, stál tam James s tím jeho typickým úšklebkem a rozcuchaným hárem. 

Narozdíl od Lily jsem se na něj zářivě usmála a za chvíli už jsem byla uvězněná v jeho ocelovém obětí. Ani jsem si neuvědomila, jak moc mi vlastně chyběl.

"Hezký vlasy," narážel na moje tyrkysový lokny hned potom, co mě konečně pustil a já se mohla znovu nadechnout.

"Díky. Mimochodem hezkej odznak," vrátila jsem mu úšklebek a kývla směrem k jeho zbrusu novýmu prefektskýmu odznaku, kterej se mu vyjímal na prsou. Sice nechápu, jak se mu povedlo získat tuhle pozici, protože po Blackovi byl ten poslední, kdo se mi tam hodil, ale Brumbál nejspíš ví, co dělá.

Následně jsem rychle zatřásla hlavou, aby se mi moje, na konečcích tyrkysový vlasy, vrátily do původní světle fialový.

"Upřímně, docela mě překvapilo, že jsem ho dostal zrovna já," uchechtnul se. Aspoň nejsem jediná.

"Doufám, že prefektka bude Evanska," James se zasněně zadíval na zatažený závěsy kupé, který před malou chvílí Lily zatáhla, jako kdyby je snad pomocí telekineze, kterou stejně neovládal, chtěl odhrnout, aby mohl na Lily zírat. Občas byl fakt roztomilej.

"Jo a jinak se můžeš stavit," pronesl, když konečně odtrhnul pohled od závěsů. "Sice je s náma i Sirius, ale pokud chceš mluvit se mnou a s Remem..." Výmluvně pokrčil rameny a pak mu tvář projasnil frajerskej úsměv, kterým už dostal do kolen nejednu holku. Protože upřímně James je fakt hezkej. Ale nesmím o něm takhle přemýšlet - je to můj kamarád a navíc jeho srdce už nenávratně patří Lily, což mi potvrdila i jeho další věta;

"A abych nezapomněl, vzkaž prosím tě Evansový, jestli nedáme večer rande," pořád s tím úsměvem na mě vesele mrknul, potom vrhnul poslední lítostivý pohled na hnědé závěsy barvy výkalů a zmizel v uličce.

Ještě chvíli jsem se za ním dívala a nervózně si kousala ret. Jistě, že se mi James nelíbí. Je to můj nejlepší kamarád a tak to i zůstane. Ale je pravda, že se přes léto změnil. Vyrostl a dospěl. 

Prudce jsem zatřásla hlavou a rozrazila dveře kupé. U okýnka seděla zrzka s výraznýma zelenýma očima s knihou na klíně a naproti ní seděla drobná blondýnka, jejíž vlasy ve slunci vypadaly spíš jako bílá a když jsem vtrhla dovnitř, cukla sebou. Některé vzpomínky na vlkodlaka nám navždycky zůstanou v paměti.

Zazubila jsem se na ně, abych zahnala nechtěné myšlenky a následně jsem vyhrkla; "Kde je Claire?" Moje parťačka na nejlepší bradavický žertíky chyběla.

"Tair, ty máš fakt hroznou paměť, vždyť říkala, že se vrátí až týden po začátku školy! Je s rodinou ve Španělsku," protočila nade mnou Moon očima a já si hned vzpomněla. Vždyť mi to říkala i dneska ráno!

"A jo," plácla jsem sebou na sedačku vedle Moon a hned se natáhla po Bertíkových fazolkách, který ležely na protějším místě. Teď protočila očima Lily.

Strčila jsem si jich do pusy hned několik a hned jsem toho zalitovala. Všechny nedobré chutě dohromady vytvořily jednu obzvlášť nechutnou. Skřivila jsem obličej a bez dalšího žvýkání jsem je všechny spolkla. Potom, co jsem to zapila vodou, abych se neudusila, jsem se obrátila na Lily.

"Mám ti vzkázat od Jamese - " Větu jsem ani nestihla doříct, protože už zase rudá Lily málem vybuchla. No zajímavé, nevěděla jsem, že teď jí rozčiluje už jenom zmínka o Jamesovi.

"Radši to ani nedokončuj! Na žádný rande s ním nejdu, ani nikdy nepůjdu! Nechápu co si furt myslí... Já vlastně musím do prefektského vagonu!" Plácla se do čela rudovláska a vystřelila z kupé. Tak to bylo rychlý. 

"Že neuhádneš, kdo je prefekt?" Vyložila jsem si nohy na protější sedačku a s velkým úšklebkem se otočila na Moon.

Tý stačil jedinej pohled a docvaklo jí to.  Nejdřív se jí na tváři objevil soucitný výraz, ale ten za chvíli vystřídal smích. "Už teď je mi jí líto," podotkla, ale pořád jí cukaly koutky.

No, možná už začínám chápat Brumbála, když dělal z Jamese prefekta. Asi nebudu jediná, kdo věří, že se jednoho dne Lils s Jamiem dají dohromady.

Zachvíli jsme se s Moon pustily do takových těch klasických rozhovorech o tom, na co se tenhle rok těšíme a na co naopak ne, což byl v mým případě samozřejmě Black.

"Je to jenom egoistickej blbec, kterej kolem sebe má pomalu celý Bradavice. Jako nějakej harém!" Odfrkla jsem si a Moon se pousmála, "víš, že už zase o něm básníš? Nechci nic říkat, ale poslední dobou to děláš nějak často."

"Hele," bojovně jsem si založila ruce na hrudi, "ty víš, že ho nenávidím! A on mě taky, takže myslím, že tím to můžeme uzavřít," vždycky mě ráda škládlila.

"Fajn, ale víš, že mezi nenávistí a láskou je jen tenká hranice?" A jsme tu zas.

Kdyby Moon nebyla moje dvojče, neručila bych za sebe. Naštěstí pro ní, mým dvojčetem je, takže stačí, když na ní vrhnu jeden ze svých profi vraždících pohledů, který používám i na Blacka - už jen to potvrzuje, jak jsou profi. Moon se na mě jen s hranou uražeností podívala, ale už to naštěstí nerozebírala.

Na chvíli jsme se každá ponořila do svých myšlenek, ale to nám nebylo přáno na dlouho, protože se dveře kupé znovu otevřely a dovnitř strčila hlavu vysoká brunetka se zářivým úsměvem.

"Bonnie!" Okamžitě jsem vyskočila ze sedačky a vrhla se lehce vrávorající mrzimorce kolem krku. Uh, dneska už třetí objetí. To přesahuje můj denní limit.

"Taky jsi mi chyběla," zasmála se Bonn a objala se ještě s Moon. Bonnie je první člověk, se kterým jsem se v Bradavicích skamarádila a to přátelství nám vydrželo až doteď. Upřímně nevím, co bych bez ní dělala.

Naše šťastné setkání bylo přerušeno příchodem nepříčetně nasupené Lils. To nechcete zažít, věřte mi. Přihnala se do kupé jako velká voda a u toho jí z pusy lítaly nadávky docela vysokýho kalibru.

"Potter. Prefekt. Moje smrt," zahučela, ale nakonec se nám přece jenom dostalo srozumitelnějšího vysvětlení. Hned potom na mě ale rudovláska ukázala prstem a z očí jí znovu začaly lítat blesky.

"A ty, Magico, tys to celou dobu věděla a nic jsi mi neřekla!" Sakra.

"Noo," musím vymyslet nějakou přijatelnou výmluvu, "nestihla jsem to! Tys za ním hned odešla do prefektskýho kupé," andělsky jsem se na ní usmála.

"Ale to jsem ještě nevěděla, že ten idiot je prefekt! Jé, ahoj Bonnie, promiň trochu mi ujely nervy. A s tebou si to ještě vyřídím, Magic!" S tím se už zase klidná rudovláska usadila a začaly s holkama probírat léto.

Já se zvedla a s tichým zamumláním, že jdu pozdravit další moje kamarády jsem opustila kupé. Před naštvanou Lily je lepší zmizet a navíc o mých prázdninách stejně nemám nic moc co povídat, a i kdyby, s Moon jsme dělaly v podstatě to samý, takže se to holky dozví od ní.

Hned v chodbičce jsem se srazila s Cissou Blackovou. Na to, že je to Blackova sestřenice je fakt v pohodě.

Po dalším zbarvení vlasů, kamarádským objetí a prohození pár slov s Cissou, jsem
se málem srazila s Remusem, kterej si právě strkal do kapsy nově koupenou čokoládu.

No, aspoň mi ušetří práci s hledáním pobertovskýho kupé.

No dobře, přiznám se, Magic měla pobertovské kupé navštívit už v první kapitole, ale jaksi mi to nevyšlo xD
Takže až ve třetí, co se dá dělat.
Mimochodem Mar po korekci nemůže uvěřit tomu, (ano, píšu o sobě ve třetí osobě) že první den protáhla na čtyři kapitoly... :'D
Mar