Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

18. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

On ví, kdo byli naši rodiče? Proč nám to nikdy neřekl...? Proč?

Zdravím všechny čtenáře! ❤️ Protože mám dopředu předepsaných asi 7 kapitol, rozhodla jsem se tuhle vydat dneska, abych vám udělala radost🌻❤️ Možná i nakonec trochu pozměním dny vydávání a začnu vydávat v úterý a sobotu... <3

Z pohledu Tessy:

Běžím po louce, něčemu se směju. Přede mnou běží nějaký chlapec... Nevidím jeho obličej, vím ale, že mu důvěřuji.

Zavolá na mě, ale pořád se neotáčí. Já rychle běžím za ním, cestou si všimnu malé blonďaté skvrny, vlasy mojí sestry.

Stojí na kraji nějakého potoka, který se tu zčistajasna objevil. Doběhnu až k černovlasému chlapci, který na mě volal, ale jakmile se ke mě otočí, jeho obličej se mi rozplyne.

Z celé louky se stane obyčejná pára a já letím vysoko nad loukou...

S trhnutím jsem otevřela oči a párkrát zamrkala. Co to bylo?

Do naší ložnice svítily paprsky právě vycházejícího slunce. Koukla jsem na hodinky.

Bylo půl šesté. To je docela brzy, ale už neusnu. Rozhodně ne po tomhle snu... Nikdy jsem neměla živé sny a nikdy jsem si své sny ani nepamatovala.

I když tohle nebylo jako sen... Bylo to tak... Opravdové.

Mám o tom říct Altair? Asi to bude nejlepší, nikomu jinému bych se s tímhle ani svěřovat nechtěla.

Vstala jsem z postele a moje první kroky vedly, kam jinam, než do koupelny. Pustila jsem na sebe ledovou vodu a doufala, že mi to pomůže zahnat ten zvláštní pocit, který mě už od probuzení provází.

Ale nepomohlo. Vzdychla jsem, rychle provedla celou ranní hygienu (zamaskovat ty obří kruhy pod očima, co mi zůstaly z úplňku bylo dost těžký) a v ložnici se srazila s Lily, která se právě vzbudila.

"Dobré ráno." Usmála se na mě a rychle se převlékla. Dneska byla sobota a tak jsme se dobrosrdečně rozhodly nechat moje dvojče a Claire spát.

Ve Velké síni už seděli Poberti (zvláštní na to, že je sobota) a hlasitě se o něčem bavili.

S Lily jsme si, už ze zvyku, sedly co nejdál od nich, protože James, a začaly jsme snídat.

V půlce snídaně přilétla soví pošta, mě ani Lily tentokrát nic nepřišlo a tak jsme naštěstí byly ušetřeny rozlitého mléka a rozsypaných cereálií.

Když jsme se hodlaly zvednout k odchodu, musel se nám do cesty samozřejmě připlést James. Ach.

"Lilyanko! Jakpak se máš?! Stýskalo se ti po mé dokonalosti?! A nedáme rande?!" Křiknul po ní a probrábnul si vlasy. Jak moc tohle Lils nenávidí...

"POTTERE! Takže zaprvé, neříkej mi Lilyanko! Za druhé, měla jsem se dobře do té doby, než jsi mi přišel zkazit den! Za třetí, vůbec se mi nestýskalo a nejsi ani zdaleka dokonalý! A za čtvrté, ne ŽÁDNÉ RANDE SE NIKDY KONAT NEBUDE!"

Lily zrudla, prošla kolem něj a ignorovala všechny vykulené tváře, které na to jejich divadélko koukaly.

Já jí rychle doběhla a srovnala jsem s ní krok. Cestou nás dohonil Remus, který se snažil Lily uklidnit, ale moc se mu to nedařilo.

"Reme! Promiň, nechci na tebe být nepříjemná, ale tohle mi moc nepomůže! Půjdu do knihovny."

Lily na mě kývla a následovaná Remusem, koukajícím se na ní pohledem 'já bych toho Jamese zabil, vždyť Lily si tohle nezaslouží', přičemž si zamilovaně muchlal rukáv hábitu.