Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

38. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

"Ale uznej to, Lloydová, jsem pěknej a ty to víš..." Zašeptal mi u ucha tak, abych to slyšela jenom já. Chtěla jsem hned začít protestovat, ale pak mi došla jedna zásadní věc - on měl pravdu. Super.

Od rána jsem měla dost nanic náladu. Dneska byl poslední prázdninovej den a tak trochu se mi příčila představa, že od zítra už bude normálně škola.

Moc mi k tomu nepomáhalo vědomí, že se mi dneska v noci vrátila další vzpomínka. Je to občas už otravný.

Teď sedím s Mattem u jezera a přemýšlím. O všem možným i nemožným. Třeba o tom, jestli James nakonec přece jenom dostane Lils na rande, nebo ne. Teď je otázka, jestli to zařadit do možnýho nebo nemožnýho.

Když už jsme u těhle dvou - dneska je zas neděle a to znamená, že maj hlídku. Chudák Lily, podle toho co říkala je Jelínek obzvlášť na hlídkách otravnej.

A když teď přemýšlím o Jelínkovi, zítra je úplněk. Tesse se udělalo dneska blbě ani nemusím hádat, z čeho asi. Je mi jí líto, ale nemůžu s tím nic udělat. Možná jí tak akorát donést čokoládu, což už jsem koneckonců udělala. Dokonce jsem přinesla i Removi.

Věnovala jsem Mattovi poslední pusu a zvedla se. "Začíná tu být docela zima, nepůjdeme už?" Matt přikývnul a ruku v ruce jsme zamířili rovnou na večeři.

Když jsme vešli do síně upřelo se na nás hned několik párů očí, ale nejspíš už jsme pro nikoho nebyli moc zajímaví, (upřímně řečeno jsem ráda) taky že jsme spolu už přes půl roku.

Sedli jsme si k Lils s Dorou a za chvíli se k nám připojil i Lucas. Myslím pořád toho samýho Lucase, takže Edmonstona.

Miluju bradavický jídla! Dneska jsem si dala rizoto a jako dezert brownies. Miluju brownies!

Dokonce se k nám na večeři připojila i Moon. Prý už jí bylo líp, i když tak zrovna dvakrát nevypadala.

Po večeři jsem se rozloučila s Mattem, kterej i s Lucasem šel hrát šachy a i Lily s Dorou nás opustily, Lils s tím že se musí na toho debilního Pottera psychicky připravit a Dora byla už tak unavená, že usínala ve stoje. Bylo to na ní dost vidět, zajímalo by mě z čeho mohla být tak unavená. Nechtěla nám to prozradit. Pfff.

A jelikož jsme zbyly jenom já a Moon, přišlo nám to jako dobrá příležitost zajít za Minnie kvůli jedný věci z eseje, která Moon zajímala a já se rozhodla jít s ní. Proč taky ne, že?

Od Minnie jsme se vrátily asi o hodinu pozdějc. Dobře, nebudu lhát, málem jsem se tam unudila, ale když to Moon udělalo radost...

Teď už je přesně pět minut po večerce a já doufám, že nás Filch nechytí. Myslím, že tenhle školní rok jsem těch trestů měla až až. (P.a. ehh jo večerka není už od osmi, ale pššt)

Když už jsme byly kousek od naší věže, něco se mi přestalo zdát. Drkla jsem do Moon. "Neslyšíš něco?" Moje dvojče přikývlo a zastavily jsme.

Za chvíli mi taky došlo, odkud ty zvuky přicházely. Zpoza rohu se vyloudala naše profesorka astronomie Sinistrová.

V ruce držela flašku třešňový whisky a skoro opile se k nám blížila. Eh - jako vážně? Haló?

Jako první se vzpamatovala Moon. "Paní profesorko? Jste v pořádku?" Ale Sinistrová vůbec nevypadala, že by jí poslouchala. Jenom na nás poulila oči a něco si sama pro sebe mumlala. Já vždycky věděla, že je to divná osoba.

Začala se k nám pomalou chůzí přibližovat a jak byla blíž, daly se rozpoznat i některý ty bláboly.

"Vás dvě jsem - škyt, chtěla vždycky učit," pak jsem jí zas několik vět nerozuměla a Moon na tom nejspíš byla podobně. "Alia... Ano, té astronomie šla. Byla v ní přímo dokonalá. Vy dvě ale vůbec - škyt, nejste jako - "