Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

33. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Ne, tohle jsem neřekla. Vždyť je to můj kamarád. Okamžitě se mi do tváří nahrnula červeň. Remus je můj kamarád a tak to i zůstane.

"Jseš si jistá?" Šokovaně jsem koukala na svoje dvojče zabalené do deky se stejně zmateným výrazem, jaký jsem měla i já.

"Jo. Stoprocentně. Já to ale nechápu... Ty seš z nás dvou ta chytrá. Nečetlas o tom třeba někde?" Tair se hlasitě vysmrkala.

Z jejího malého nachlazení se stala pořádná rýma a proto už celé čtyři dny proležela. Za pár dní bude úplněk a pochybuju, že se bude moct zúčastnit.

"Ne. Netuším, co by to mohlo být. Možná jsou to ale fakt jenom normální sny - " Tair se posadila a přerušila mě. "Tomu sama stejnak nevěříš." Ušklíbla se.

"Možná máš pravdu. Tak třeba o tom ještě někde něco najdu..." V tu chvíli do pokoje vešla Claire. Poslední dobou se tu zdržovala hodně málo, proto mě to docela překvapilo.

"Ahoj." Zamumlala a vplula do koupelny. Vyměnila jsem si s Altair vševědoucí pohled a zvedla jsem se. "No nic, jdu do knihovny, třeba tam něco najdu." Mrkla jsem na ní a zamířila do oné místnosti.

Nemám z toho úplně dobrej pocit. Tair měla dneska v noci prej úplně stejnej sen jako já. Ale fakt to nechápu! Nedává to smysl...

A proč já je mívám častěji a ona až teď? Už některý z nich umím skoro nazpaměť. Louka, dva kluci, ale nevím jak vypadají, potok, motýli, nakonec několik prásknutí a ticho. Potom už jenom mlha a já se vznáším vysoko nad loukou... A většinou se v tomhle momentě probudím.

Nebo se mi zdá, jak s někým, kdo nevím, jak vypadá mluvím, v nějakém domě. Není to jako opravdovej sen, je to jako by to bylo doopravdy. A navíc si svoje sny nikdy nepamatuju, kromě těhle.

V knihovně jsem pozdravila madam Pinceovou a zamířila jsem až do zadního oddělení, kde bych snad mohla něco najít.

Po dvou hodinách neúspěšného hledání jsem se rozhodla, že nejlepší bude zajít si na večeři, když jsem stejnak nic nenašla.

Cestou do Velké síně jsem se málem srazila s vysmátou Bonnie, ruku v ruce s nějakým jiným mrzimorem.

"Ahoj Tesso!" Rychle mě objala začala mi představovat toho kluka. "Tohle je Theo Abott, můj kluk." Věnovala mi zářivý úsměv a otočila se na Thea. "Theo, tohle je Natessa Lloydová. Však víš, hrála za nebelvírský mužstvo ve druhým ročníku. Teď tam hraje její dvojče."

"Jo, vzpomínám si. Jste úplně stejný, žejo?" Pozvednul koutky úst do úsměvu. "Jsme. Ráda tě poznávám. Jdete na večeři?" Zeptala jsem se, ale nevypadali tak.

"Ehm, měli jsme v plánu něco trochu jinýho." Bonnie zrudla a Theo se zasmál a objal jí kolem ramen. "Tak to vás nebudu dál zdržovat." Zasmála jsem se a rozešla se dál chodbou.

Tak to bychom měli. Magic s Mattem, (mimochodem Matt za ní chodí skoro pořád, když má čas, takže teď je v našem pokoji skoro nemožné mít soukromí) Bonnie s Theem a Claire určitě už taky někoho má. Nevím, jestli se jí pořád líbí Sirius, ale nedávno jsem jí viděla s někým z Havraspáru. Ale to nemusí nikdo vědět.

Já s Lily asi zůstaneme navždycky samy. A ne, že by mi to vadilo. Pořád dokola nad tím přemýšlím, ale já prostě nemůžu mít vztah, nejde to. A chtěla bych ho? Hm, asi ne. Upřímně se sama ve svých pocitech už vůbec nevyznám. Regulus a Remus. O těch dvou přemýšlím až nebezpečně moc často. Ale jak říkám pořád dokola, nejde to.

Ve Velké síni už skoro nikdo nebyl. U našeho stolu zrovna James dojídal omeletu. "Ahoj, můžu si přisednout?" Usmála jsem se na něj a James s plnou pusou přikývnul.

Jakmile dožvýkal, otočil se na mě s otázkou v očích. "Jak se má Křídloletka?" Natáhla jsem se pro chleba. "Už je jí líp, myslím, že už o víkendu bude v pořádku."

"To je dobře. Hm, víš, že Evanska má za pět dní narozeniny?" On si to pamatuje? "Jo, jak bych na to mohla zapomenout." Zasmála jsem se. "Máš pro ní nějakej dárek?" Mrkla jsem na něj a on mi mrknutí oplatil.

"Mám, ale to je překvapení." Zvednul se podíval se na imaginární hodinky. "Už budu muset jít, mám s Evansovou hlídku." Sám pro sebe se usmál a rozešel se směrem ven ze síně. Ještě chvíli jsem za ním koukala. James je fajn, ale před Lils se prostě chová jako debil. Někdo by mu to měl vysvětlit.

Po večeři jsem se rozhodla, ještě před tím, než se vrátím do společenky, projít se po venku, abych si pročistila hlavu. Občas a zvlášť teď jsem to dost potřebovala.

Obešla jsem vrbu Mlátičku a přešla na pěšinku kolem jezera mezi hustými keři. Vzpomněla jsem si na červen v pátém ročníku, kdy se sem skoro celá škola vydala koupat. Byla tu hlava na hlavě, ale i tak to bylo skvělý!

S úsměvem jsem procházela kolem obzvlášť tlustýho stromu, když mi přišlo, že jsem zahlédla známý obličej. Obešla jsme strom z druhé strany a na zemi pod stromem tam se sešitem a tužkou v ruce seděla Claire. Umí strašně hezky malovat, ale nechce si to přiznat.

Jakmile mě uviděla, trhla sebou a sešit rychle zavřela. "Jo to seš ty..." Zamumlala a viditelně si oddechla. "Jo. Co tu tak sama děláš? Můžu si přisednout?"

Claire očividně chvíli přemýšlela, jestli mi to má nebo nemá dovolit, ale nakonec beze slova přikývla.

Chvíli jsme tam jen tak mlčky seděly a nakonec jsem se rozhodla prolomit to trapné ticho. "Víš, poslední dobou se chováš tak nějak... Jinak. Říkali jsme si, jestli jsi v pořádku."

Claire si nervózně začala muchlat konec šály. "Jsem v pořádku. Naprosto. Akorát mám prostě i jiný kamarády a to nejspíš zrovna Magic nedokáže pochopit."

Snad poprvý jí slyším, že jí řekla jinak než Magísku. "Aha. Sice nevím, co ti udělala, ale přijde mi, že zrovna Tair to strašně mrzí, akorát prostě nedokáže být tak upřímná, aby ti to řekla do očí. A nám všem taky chybíš." Zamumlala jsem a ještě dodala "A tím myslím i Bonnie."

"Jo, tý určitě. Je pořád s tím svým Theodorem. A vy všichni s Pobertama a vůbec si nevážíte toho, že se s nima můžete bavit jako... Kamarádi." Prskla, vzala si sešit a rychlým krokem se začala vzdalovat. Tak, jako se vzdalovala od nás všech.

Musela jsem nad jejími slovy pořád přemýšlet. Tair a Sirius moc velký kamarádi teda nejsou... Ale baví se, to je pravda. Možná se cítí ukřivděně, i když netuším proč. Nikdo jí nic neudělal, nebo snad jo?

Z myšlenek mě vyrušil až známý, melodický hlas. Zvedla jsem hlavu a koukala do modrých očí, patřících Mattovi.

"Jej." Vypadlo ze mě a hned mi došlo, jak blbě to asi znělo. "Taky tě rád vidím." Zasmál se a začal se mnou stoupat po schodech. Už jsem se z venku musela vrátit, jinak bych asi zmrzla.

"Chtěl jsem se zeptat, jestli nevíš, jakou čokoládu má Magic nejradši?" Prohrábnul si vlasy a vyčkávavě se na mě podíval.

"Oříškovou. Ale nenávidí mandle." Zasmála jsem se jeho výrazu. "Jo! Dobře já, myslel jsem si to. Děkuju, protože něco chystám." Kamarádsky se na mě ušklíbnul, otočil se a zamířil zase po schodech dolů.

Zakroutila jsem nad tím hlavou. Je to pako, ale mám ho ráda. Myslím, že on by Tair nebyl schopný nic udělat, na to jí má až moc rád.

Zvedla jsem hlavu a setkala jsem se s bouřkovým pohledem. Nejspíš náš rozhovor nebyl úplně soukromý. 

Kratší kapitola, já vím :d Každopádně moc doufám, že se vám líbila! Co si myslíte o celý tý situaci s Claire? 1261 slov <3

Any♌