Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

25. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Těsně před tím, než zabočil mu to ale nedalo a naposledy se ohlédnul. "A stejnak mě miluješ Evansová, akorát o tom ještě nevíš!"

Potemnělými školními pozemky se plížilo šest postav. Všechny se navzájem podpírali a mířili k velkému stromu uprostřed rozlehlé krajiny.

Za chvíli všechny zalezly dovnitř. Kdyby někdo sledoval toto podivné představení, mohl by za několik dalších minut slyšet hlasitý nelidský řev, vycházející z polorozpadlé Chroptící chýše v Prasinkách.

Právě odsud vyběhli dva vlkodlaci. Jeden zamířil osaměle na sever do lesa, kdežto druhý varovně vrčel na čtyři postavy, postávající opodál.

"Teď!" Křiknul jeden z chlapců a ve vteřině tam místo něho stál mohutný jelen. Za chvíli se mu po boku postavil velký černý pes a na parohy se usadila malá krysa, aby ho mohla navigovat.

Vysoko nad nimi vzlétl orel, ale ten, místo toho, aby se snažil uklidnit rozběsněného vlkodlaka, se rozletěl za tím druhým, který stihnul doběhnout k okraji tmavého lesa a začal se prodírat houštím.

Orel ho celou dobu zpovzdálí sledoval, až než neulehl doprostřed opuštěné mýtiny a nezačal oddychovat. V tu chvíli se orel odvážil přiletět blíž, usadil se na větev nedaleko vlkodlakovy hlavy a celou dobu z něj nespouštěl oči.

Už začínalo svítat, když se odněkud z druhé strany lesa ozval další řev. Za chvíli se na mýtince objevil druhý vlkodlak a v závěsu za ním jelen, pes a krysa, stále trůnící na jelenově paroží.

Vlkodlak však místo toho, aby zaútočil, jenom k jeho druhovi přistoupil, otřel se o něj čumákem a druhý vlkodlak se hned probral.

Nejdříve na sebe chvíli vrčeli a po rychlé výměně názorů si začali hrát. Honili se, skákali po sobě a dělali prostě všechno možné, co tak vlkodlaci dělají.

Jelenovi krvácel pravý bok, pes měl poraněnou přední tlapku a ocas, ale krysa to dnes zvládla bez úhony, stejně jako orel, který měl akorát z rychlého letu malinko pochroumaná křídla.

Nad ránem, když slunce ozářilo hrad úplně, se všechna čtyři zvířata shromáždila na oné mýtince kolem dvou těl.

O svou sestru se postarala Magic a Poberti o Remuse. Přece jenom, do vlkodlačí podoby se vrátili nazí.

Teď kolem nich, zakrytých dekou, všichni stáli a nakonec se ozval Sirius. "Tak je odlevitujeme do hradu a my s Jamesem tam nějak dokulháme." Rozhodnul a už levitoval Removým bezvládným tělem.

Magic napadlo hned několik trefných poznámek k Siriusovu levitování nosítky, ale nakonec si je nechala pro sebe, protože jak včera říkal James, neměli by se hádat. Ne v téhle době.

Na ošetřovně si madam Pomfreyová Remuse a Natessu hned vzala do své péče, Jamesovi a Siriusovi se postarala o rány a všem čtyřem dala lektvar na posilnění.

Teď, o tři dny později, postávali u dveří ošetřovny a čekali, než je madam Pomfreyová pustí dovnitř.

Za chvíli se otevřely dveře a naskytnul se jim pohled na malinko pobledlou, ale víceméně vyléčenou Natessu a Rema, který vypadal o něco hůř, ale měl na tváři radostný úsměv.

"Ahoj!" Blondýnka se rozzářila a na všechny se usmála. "Moon!" Její dvojče se k ní šťastně rozběhlo a jemně jí objalo.

"Au, vždyť mě umačkáš!" Zasmála se Tessa. "Jsem ráda, že už jsi v pohodě." Magic jí pustila a zeptala se: "Kdy můžeš odejít?"

"Dneska na večeři." Blondýnka se zazubila a pak se otočila na Rema, u kterého se sesednul celý zbytek jeho party.

"Jak ti je?" Ptal se zrovna Sirius a Remus se malinko pousmál. "Už to bylo i horší." Po další půl hodině je madam Pomfreyová vyhodila se slovy, že už je čas. Tohle někdy dokáže fakt naštvat.