Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

Kapitola čtvrtá, aneb jak jsme rozbili okno ve společence

Zrovna teď sedím na hodině přeměňování, dneska první hodina.

Pohazuju si s hůlkou a docela se bojím konce. Teda, ne že bych nechtěla konec hodiny, to vždycky, spíš se bojím Minnie.

Pamatujete, jak jsme se včera s Blackem trochu porafali a já s ním merlinžel uzavřela dohodu?

No, dneska ráno mi hůlku opravdu vrátil a slíbil, že vlasy mi odčaruje večer. Snad. Jenomže to by nebyl on, kdyby to bylo jen tak.

Výměnou za svoje milovaný vlásky jsem si musela obléct oblečení podle jeho chuti. Nepříliš originální, přesto dost krutý.

Jenomže ty vlasy jsou fakt otřesný! Připadám si s nima jako nějaká mudlovská rocková hvězda. I což o to, hvězda už jsem podle jména.

Altair je dvanáctá nejjasnější hvězda! A v překladu znamená letící orel. Můj patron je orel. Náhoda? Ne, to si fakt nemyslím.

Každopádně je mi teď zima, protože ten imbecil mě v podstatě donutil obléct si tak krátké kraťasy, že pomalu nezakrývají ani půlku toho, co by měly a tílko do půlky pupíku.

Až budeme mimo školu, uškrtím ho. Nebo použiju harakiri. Vyjde to nastejno a svět mi ještě poděkuje.

A asi ani nemusím zmiňovat, že na mě pořád všichni čumí. Nevadí mi být středem pozornosti, většinou si do dokonce užívám, ale byla bych radši, kdyby na mě čuměli, kdybych na sobě měla hábit.

V tomhle se totiž necítím úplně nejlíp - ještě donedávna jsem bojovala s tím, abych dokázala sama sebe přijmout takovou, jaká jsem a pořád to není ono.

Jistě, všichni mi pořád opakují, že hezká jsem - problém je ale v tom, že to já potřebuju sama sebe vidět hezkou.

Začíná se mi to dařit, ale bojím se, že by mi to tenhle jeden Blackův pokus o vtip mohl zkazit. Nikomu jsem to mimochodem neřekla, dokonce ani Moon ne. Myslím, že by to ostatní nepochopili, protože s mojí atletickou postavou se nemám za co stydět a taky by mi to hned připomněli. Jenomže já s tím stejně mám problém. Ale už je to mnohem lepší.

Složila jsem si hlavu do dlaní a přestala dávat pozor, až do tý doby, než zazvonilo. Chtěla jsem se vyřítit ze třídy mezi prvníma a počkat na holky na obraně, ale zastavilo mě v tom osm slov.

"Slečna Lloydová tu počká. Myslím slečnu Magic Lloydovou," to není dobrý.

Pomalu jsem se doušourala k Mcgonagallčině stolu. No, pomalu je slabý slovo. Stopro jsem byla pomalejší než hlemýžď. Jak rychle se vlastně pohybujou hlemýždi?

"Slečno, mohla byste mi laskavě vysvětlit, proč na sobě nemáte hábit jako všichni ostatní, ale máte toto velmi vyzývavé oblečení?" Minnie na mě přísně hleděla zpoza katedry a to mě donutilo přestat přemýšlet o hlemýždích a zamyslet se nad tím, co jí řeknu.

Mohla bych jí říct pravdu. Koneckonců jsem, kromě toho, že jsem Blacka polila, neudělala nic špatnýho. Ale nechci být žalobníček, s Blackem se dokážu vypořádat sama.

"Nedělám to z vlastní vůle, paní profesorko. S někým jsem uzavřela dohodu a tohle je jedna z jejích podmínek," Minnie nedůvěřivě zůžila oči.

"Už se to nikdy nebude opakovat," řekla jsem nakonec a ještě nasadila svůj andělskej kukuč. Většinou to fungovalo. Ani tentokrát se neminul s účinkem a Minnie nade mnou doslovně zlomila hůl. Vždycky jsem věděla, že mě má, i když jenom úplně maličko, ráda.