Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

15. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Strčila jsem jí do ruky skleničku s Ohnivou whisky. Sobě jsem radši taky nalila, protože tohle bude ještě dlouhý.

Po hodině odešly Moon s Lily spát. No, ani se nedivím - Lily se udělalo špatně, už jenom z pohledu na všechny ty ožralce a Moon nemá moc v lásce večírky, párty a prostě všechno tohle dohromady.

A to si daly tak záležet na tom oblečení.

Já jsem si zatím dala jenom tři skleničky Ohnivý whisky (a to počítám i tu co jsem pila s Claire) a cítím se pořád docela v pohodě.

Sice se mi trošku houpá podlaha pod nohama, ale jinak jsem naprosto v pořádku.

Abyste se nedivili, nejsem v pití žádnej profík, jenom občas si trochu naleju... A jenom, když se něco slaví. Rozhlídla jsem se po společence.

Na to, že je asi jedna hodina ráno, je tu pořád celkem dost lidí. Včetně Blacka, kterej vypadá, že má trochu víc připito, než by bylo zdrávo.

Ale je to Black a fakt mu nehodlám kecat do života. Nejspíš vycítil můj pohled a opileckou chůzí se ke mě začal přibližovat.

Je to celkem k popukání. Lituju vás, že to teď nevidíte, protože to fakt stojí za to. Kde je Peter s tím jeho foťákem?

Než jsem ale Petera stihla najít, Black už stál u mě a do ucha mi zahulákal: "Lloydová, pojď si dát panákovanou! Vsadím se, že nevydržíš ani pět minut!"

Tohle je to poslední, co jsem právě teď potřebovala. Hrát panákovanou s opilým Blackem a houpající se podlahou.

Odstrčila jsem ho až se zapotácel, ale místo toho, aby ho to odradilo, dotíral dál. Arghhhhh! Proč zrovna já?!

"Fajn." Zavrčela jsem nakonec, "ale pak už konečně přestaneš otravovat!" Energicky jsem zamířila k baru a slyšela, jak Black za mnou zakopnul.

Ale i navzdory jeho zakopnutí zachvíli stál zase u mě a podával mi skleničku s whisky.

"Tři, dva, jedna... Můžeme!" A už do sebe lil obsah jeho sklenky. Já, protože rozhodně nestojím o to, aby byl Black v něčem lepší, jsem ho rychle následovala.

"...Tři - cet." Škytnul o chvíli později naproti mě úplně slitý casanova, rozvalený na pohovce a hlava mu začala pomalu klesat na moje rameno.

Mě to nevadilo. Nejspíš za to mohl alkohol, který mi proudil celým tělem, ale najednou mi Black přišel tak nějak... Přitažlivý.

Už vlastně chápu, co na něm všechny ty holky vidí. Má úžasný oči a vlasy... Je tak roztomilej. Tolik roztomilosti najednou by měli zakázat.

Když mu hlava na moje rameno klesla úplně, místo toho, abych ho odstrčila (což mi radil ten zbytek rozumu, kterej ještě nestihnul alkohol úplně pohltit) jsem ho začala hladit po vlasech.

Přišlo mi to nějak správný... A navíc, nejspíš bych ho ani odstrčit nedokázala, vždyť on usnul... Najednou vypadá zranitelně. Hodně.

Na chvíli jsem zauvažovala, proč se vlastně nemáme tak moc rádi? Ale hned jsem tu myšlenku zahnala, na to jsem aktuálně moc unavená... A pořád je to Black.

S lehkým úsměvem na rtech jsem, i přes nebezpečně se houpající podlahu, chytla do ruky svojí skleničku a její obsah do sebe na ex kopla.

"Třicet jedna." Zašeptala jsem se a zavřela oči. Ještě jsem cítila, jak jsem hlavu opřela o tu jeho a potom jsem se ponořila do své krajiny snů...

•••

Otevřela jsem oči.

Vidím rudej klenutej strop.