Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

27. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Zajímalo by mě, co si na něj ještě vymyslí, protože jsem si jistá, že na Siriuse je prostě a jednoduše Křiklan krátký.

Z pohledu Magic:

Docela by mě zajímalo, co jsme před týdnem s Blackem na těch lektvarech dělali. Jo, už je to týden a pořád mi to nikdo nechce říct.

Ani Matt. A propos Matt, jsme spolu! Konečně! Já tomu prostě pořád nemůžu uvěřit... Matt kdyby chtěl, mohl by mít pomalu celý Bradavice, ale on má rád mě!

Protože Matt je fakt hezkej. A jsem jeho holka, takže to můžu s klidným srdcem prohlašovat. Naštěstí ale není jako Black. Vůbec. Je jenom oblíbenej, ale rozhodně není něco jako... Casanova.

Každopádně pořád mám z těch lektvarů blbej pocit. Ale aspoň v tom nejsem sama, jede v tom i Lily, James a Black. Hm, a pak ještě Emilie a Edmonston.

A už se nemůžu dočkat Vánoc! Dnešek je poslední den před vánočníma prázdninama. Zítra odjíždíme.

Já, Moon a Lily jedeme k Evansovým. Lily nám to nabídla už dávno a po dlouhém přemlouvání jsme konečně kývly.

Teda, ne že bych nechtěla být na Vánoce s Lily, (právě naopak) ale nechtěly jsme Evansovým přidělávat další problémy.

Nakonec tam ale stejnak jedeme, protože jim to vůbec nevadí a Lily nás přemluvila. Už teď jsem si jistá, že to budou skvělý Vánoce!

"Magísku?" Claire si sedla ke mě na postel. "Co?" Zvedla jsem obočí a dál nerušeně ujídala Mooninu čokoládu.

"Když je dneska sobota a nemáme co dělat, napadlo mě, že vlastně Lily ví heslo od prefektský koupelny, protože je prefekta. A tak jsem si říkala, že bysme tam mohly třeba zajít... Ještě jsme tam přece nikdy nebyly a musí to tam být úžasný! Teda aspoň to všichni tvrdí."

Claire si zastrčila černej pramen vlasů za ucho a podívala se na mě těma jejíma šedýma očima, který mě vždycky fascinovaly. Byly takový strašně zvláštní a někdy z dálky vypadaly, jako by byly bílý.

"Jo!" Zakuckala jsem se čokoládou a Claire mi musela dát pěknou herdu do zad, abych to zase rozdýchala.

"A navíc to ani není nic proti školnímu řádu, žejo? Aby s tím Lily souhlasila... Nevíš, kde vlastně teď s Tessou jsou?"

Claire se rozhlídla po pokoji, jako by snad doufala, že tam naše dvě spolubydlící uvidí.

"Ne, rozhodně to nic proti řádu není. A můžeš hádat, máš tři pokusy." Ušklíbla jsem se a Claire mi úšklebek vrátila.

"V knihovně."

Naposledy jsem se v týhle zapadlý, tichý místnosti nacházela před hm, asi měsícem? Každopádně když jsme s Claire prošly kolem madam Pinceové, málem jí vypadly oči z důlků.

Protože to se stane tak jednou za tisíc let, že se já s Claire objevíme v knihovně a ještě k tomu dohromady.

Úplně vzadu jsme našly Lils. Nejspíš jí skolila (p.a. divný to slovo) únava a usnula v křesle. To má z toho, že pořád tak brzy vstává.

Claire se pokoušela jí vzbudit a já se vydala hledat Moon. Nakonec jsem jí taky našla v knihovně (ale musela jsem se Pinceové ptát, jestli tu nějaká Natessa Lloydová vůbec je, jakože v knihovně, a zjistila jsem, že se podle Pinceové jmenuju Monica a Moon by tady prý pořád měla být)

Nakonec jsem jí opravdu našla. Seděla snad v ještě zapadlejším rohu než Lils, četla si nějakou mega tlustou bichli a u toho něco psala na dlouhej pergamen.