Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

Kapitola šestá, aneb jak nám Minnie napařila trest

"Doprdele Blacku! Co chceš?! Varuju tě, v mudlovský škole jsem chodila na judo, takže mě okamžitě pusť!"

Kdyby vás jen tak mimochodem zajímalo, co se právě teď děje, mileráda vám to vyklopím.

Black mě, Magic Lloydovou, zatáhnul do kumbálu a teď tu vězím přimáčklá na zeď. A není to tak, jak to vypadá!

Navíc Black vypadá docela naštvaně, což teda není moc velký překvapení, jelikož je v mojí přítomnosti.

"Dělej, odčaruj mi ty vlasy!" Zašeptal mi pár centimetrů před obličejem. Nejspíš chtěl, aby to vyznělo děsivě. A to se mu povedlo.

"Jak můžeš vědět, že jsem to byla já?" Dupla jsem mu na nohu, až bolestivě sykl.

"Protože by to nikdo jinej neudělal. No tak je odčaruj, dělej, nebo - "

Už mě to přestalo bavit a na odčarovávání jsem stejně neměla nejmenší náladu. Ale narozdíl od něj mám mozek a kouzlo na odčarování aspoň znám. Což mu je teď ale stejně houby platný.

Kolenem jsem ho vší silou nakopla do rozkroku, využila jsem jeho dočasnýho vyřazení ze hry a vysprintovala z kumbálu.

Tak to bysme měli, Black bude dalších pár hodin fňukat a aspoň nezlomí další dívčí srdce.

Jenom mě štve, že jsem neviděla to jeho háro. I když k tomu určitě ještě budu mít příležitost.

V běhu jsem se zastavila až před učebnou formulí, abych se vydýchala. Normálně bych neběžela, jenomže přece jenom nechci přijít dvakrát po sobě pozdě.

Vrazila jsem do dveří a rychle zacupitala ke svojí lavici, kde jsem na následující třičtvrtě hodiny vypla pozornost.

B O N N I E

Hodila jsem si do brašny poslední učebnici a s mojí mrzimorskou kamarádkou Eve vyrazila směrem k Velké síni na oběd.

Když mě od lahodného oběda dělila jen jedna chodba, něco nebo spíš někdo, mi málem přivodil infarkt.

Z výklenku na mě vyskočila moje nejlepší kamarádka Magic. Je sice z Nebelvíru, ale to neznamená, že bychom si nerozuměly. Právě naopak.

Abych pravdu řekla, Moudrý klobouk mě nejdříve chtěl poslat do Nebelvíru, ale aby nepřerušil naší rodinnou tradici, zařadil mě do Mrzimoru. Ne, že by mi na rodinné tradici nějak zvlášť záleželo, ale nevadí mi to.

"Bonnie!" Magic mi zamávala před očima, já párkrát zamrkala a prvotní šok byl za mnou.

"Docela jsi mě vyděsila," poznamenala jsem, ale šťastnému úsměvu jsem zabránit nemohla. No co, dva dny jsme se neviděly.

Kývla jsem na Eve, ať jde napřed a znovu se otočila na Magic s tázavým výrazem.

"Napadlo mě, že bychom zase mohly tak trochu připomenout Vánoční svátky," ušklíbla se a zajiskřilo jí v očích.

Za necelých dvacet minut si to po škole štrádovala všechna brnění a z plných plic prozpěvovala všechny možné vánoční koledy.

A aby toho nebylo málo a obarvily jsme kožich paní Norrisové na takový ty klasický vánoční barvy. Fakt jí to sekne. Myslím, že tohle se nám fakt povedlo.

A taky se nám povedlo naštvat Minervu. Právě k nám rozčileně míří a z očí jí šlehají blesky. Z toho bude malér. Škoda, že jsem se předtím nestihla aspoň najíst.