Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

44. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

On se na mě usmál. Nebyl to žádnej úšklebek - byl to úsměv, opravdovej upřímnej úsměv. A já mu ho oplatila.

Na poslední chvíli jsem se snažila co nejvíc si toho do hlavy natlouct z lektvarů, formulí, přeměňování, bylinkářství, péče o kouzelný tvory, astronomie a obrany.

Zítra ráno píšeme zkoušky. Jo, věřím, že to bude v pohodě, ale stejnak jsem nervózní. Eh, stejně jako každej rok.

Moje nervy ale rozhodně nemaj na ty Lilyiny - celej poslední týden od rána do večera jenom plaší a má depky, že to nedá. Za těch šest let jsme na to všichni zvyklí.

Poppy jí už dvakrát musela dát lektvar na uklidnění, ale očividně ani ten moc nezabral.

Moon na sobě jako vždycky nedávala nic znát a prostě se jenom učila.

Claire jsem několikrát zahlídla ve společnosti havraspárek, takže myslím, že ta taky všechno umí. Jediná já se tady snažím bichlovat na poslední chvíli, protože jsem se na to minulý tři dny vykašlala.

No co, prostě jsem si od toho všeho stresu musela odpočinout. I když mi ty tři dny učení chybí, nelituju, že jsem to udělala.

A mám novinku! Moon se už zase s Regem baví. Včera večer spolu zas někam šli, ale pochybuju, že se tam stalo něco víc, protože si myslím, že si to s ním Moon vyříkávala. Ale kdoví.

Za hodinku, kdy mi přišlo, že jsem se nic nenaučila, ale všechno se mi to ještě víc promíchalo, jsem se rozhodla vykašlat se na to. Zítra to prostě nějak dopadne.

Zívla jsem a znuděně zaplula do koupelny. Nenávidím ten den před a po zkouškách. Naštěstí je to jenom jednou za rok.

Z pohledu Lily:

Ráno mě vzbudilo známé řinčení budíku. Rychle jsem vstala a co nejtišeji se vydala do koupelny. Holky ještě spí a jsem si jistá, že by mi asi moc nepoděkovaly, kdybych je vzbudila.

Schválně jsem vstala dřív, abych si ještě stihla pročíst pár věcí. Prostě chci mít jistotu, že všechno umím.

Provedla jsem ranní hygienu a vrátila jsem se do ložnice. Sedla jsem ke stolu a z brašny vytáhla kupu pergamenů.

Za několik desítek minut se vzbudila i Tessa, Claire taky zazvonil budík a jak měla zvykem, jenom si sbalila věci a odešla. To, že se s náma přestala bavit znamenalo, že začala vstávat brzo. Jo, Claire vstává brzo.

Dneska dokonce šla dobrovolně vzbudit i Magic a tak jsme už za půlhodinky snídaly ve Velký síni a následně mířily k učebně obrany - tam nás čekala první zkouška.

Nervozitou se mi potily ruce a několikrát jsem si musela odběhnout na záchod. Já vím, je fakt malá šance, že by se mi ty zkoušky nepovedly, ale co kdyby...

Proud mých myšlenek zastavil až hlas profesorky Robsonové, která mě volala dovnitř. Zhluboka jsem se nadechla a poslední co jsem viděla, než za mnou zapadly dveře učebny byl Magičin povzbudivý úsměv. To zvládnu.

•••

Ufff. Bylo to v pohodě. Jakž takž.

Všechny zkoušky jsem zvládla. Teď si ještě počkat na výsledky a mám to z krku! Podle toho co říkaly holky, taky jim to nedělalo nějak velkej problém, takže to snad dobře dopadne.

Dneska mě ještě čeká hlídka z Potterem. Nejradši bych se teď sbalila a vypadla, ale to merlinžel asi nepůjde. No, když si James - ehm nepamatuju si jeho druhý jméno - Potter usmyslí, že se mu líbíte a dostane vás na rande, nemáte to vůbec lehký.