Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

10. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Okamžitě se mi začaly zavírat oči. Těsně před tím, než jsem usnula, jsem ještě nezapomněla Blackovi popřát, ať ho blechy štípou celou noc. Protože si to zaslouží.

Otevřela jsem oči a začala zírat na bílej strop ošetřovny. Pomalu se na mě začaly jedna přes druhou valit vzpomínky na včerejší trest.

Podívala jsem se na levý zápěstí. Měla jsem ho obvázaný v bílým obvazu a když jsem s ním pohnula, skoro žádnou bolest jsem necítila. Poppy je prostě skvělá!

A taky dost starostlivá. Právě si to ke mě štráduje s nějakým, určitě odporným lektvarem v ruce. I když je pravda, že proti bolesti opravdu zabírá.

"To je dobře, že už jsi vzhůru. Teď vypiješ tohle." Položila mi na noční stolek ten lektvar a se svraštělým obočím se na mě podívala.

"Bolí tě to pořád? Až se převlékneš, můžeš odejít. Jinak mám pro tebe špatnou zprávu - asi se dneska nebudeš moct zúčastnit konkurzu."

Cože?

"Aha. Ale Poppy... Nešlo by to udělat nějak... Třeba nějakým mega super lektvarem. No já tomu moc nerozumím, ale ty určitě nějakej znáš."

Posadila jsem se a podívala se na ní pohledem ála já jsem největší andílek. Protože na ten konkurz fakt chci! I když vím, že Jammie mě do mužstva vezme stejnak (jsem prostě až moc dobrá), nechci si ho nechat ujít...

"Bohužel." Zakroutila hlavou a smutně se na mě usmála. "Takový lektvar neexistuje."

"Ten debilní Black!" Musela jsem si ulevit. Poppy ale nejspíš mojí potřebu nepochopila.

"Pššs! Magic, jsi na ošetřovně!" Pohoršeně zakroutila hlavou. "A copak on může za to, žes měla zlomenou ruku?"

"Jo. Ale to je na dlouho." Poppy se zasmála, zakroutila nade mnou hlavou, ale víc to naštěstí neřešila, naposledy na mě hodila kamarádský úšklebek a šla se věnovat ostatním.

Jak už jsem říkala, Poppy je skvělá. A navíc je jenom o čtyři roky starší, takže si rozumíme.

I když nerada, vymotala jsem se z teplý postele a za závěsem se převlíkla do čistýho hábitu.

Když jsem se rozloučila s Poppy a chystala se vyjít ze dveří, někdo je otevřel tak prudce, až jsem zavrávorala.

Vzápětí jsem uviděla udýchanou Moon s Lily v patách. "Tair!" Vykřikla moje sestra a očividně si oddechla.

"Jak jsi se sem pro Merlina dostala?!" Lily vypadala dost vyvedená z míry, ale ještě dodala: "Víš, jak dlouho a kde všude jsme tě s Tessou hledaly?!"

"Všechno vám povím v pokoji. Teď se musím jít najíst!" Zavelela jsem a zamířila směrem k Velký síni.

Lily s Moon nejspíš taky ještě nejedly a tak se vydaly za mnou. Cestou jsem přemýšlela o co nejlepší pomstě, kterou si Black zaslouží.

Nakonec jsem se rozhodla pro obyčejnou facku. Bude to mít takovej efekt, jakej by mělo mít. A navíc, řekněme si to upřímně - Black potřebuje, aby mu něco provětralo tu jeho hlavu.

Ve Velký síni bylo už jen pár studentů, včetně Rema, kterej seděl u našeho stolu, vidličkou se nimral v jídle a četl si v knížce. Byl bílej jako stěna.

To mi připomnělo blížící se úplněk. Je to zvláštní, ale na Moon se to začne projevovat vždycky až den před úplňkem.

Chudáci. Je mi jich strašně líto.