Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

31. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Jo, popřála jsem mu šťastnej novej rok. Protože, i přes to, že je to takovej idiot, co má v sobě sice míň skleniček než Lily, ale přesto je to poznat a tahá všechny holky do postele, by měl mít ten novej rok šťastnej. Štěstí si totiž zaslouží úplně každej.

Tohle se mi teda vůbec nelíbí. Před chvílí nám skončila druhá hodina a celá škola se začala přesouvat, aby se včas všichni dostali na další, ale Brumbál nás všechny najednou svolal do Velký síně.

Netuším proč, a podle všechno to nejspíš netuší nikdo. Kousek ode mě zakopnul nějakej prvák, kterej se snažil prorvat se davem mrzimorských. Chudák.

Od prosince se toho moc nezměnilo. Leda tak to, že Lily a vlastně i James mají spoustu krásných vzpomínek na Silvestrovskou párty, protože se Lily nějakým záhadným způsobem probudila následující ráno v Jamesově posteli (oblečená vy úchyláci!) a on jí s radostí vylíčil skoro všechno, co se s ní vlastně dělo.

Lilyina náladu je teď, a to přesto, že už je to víc než týden od toho jejího eroru, jak jsem to pojmenovala, pořád na bodu mrazu a nikdy nevíte, jestli po vás hned nevystartuje. Dokonce jednou málem seřvala i Rema, což se ještě nikdy nestalo. Hm a o Jelínkovi radši ani nemluvím.

A když už jsme u Remuse - předvčerejškem byl úplněk, a to je taky důvod, proč kulhám. Tak trochu si nevybavuju, jestli mě do nohy kousla Moon nebo on, ale upřímně je mi to jedno. Nemůžou za to.

A pak taky možná stojí za zmínku to, že mě na ošetřovnu odnesl Black. Kdybych neměla pocit, že každou chvílí omdlím, asi bych byla proti a požadovala bych svou záchranu po někom jiným, ale James s Peterem měli plný ruce práce s Remem a Moon.

A propos, Moon. Chytla chřipku, takže už dva dny proležela. Poppy říkala, že se z toho dostane nejpozdějc za dva týdny. Každopádně se ale určitě nenudí - Lily jí z knihovny nanosila hromadu knížek a navíc si píše s Regulusem.

Jo, fakt. Každou chvíli je u nás ta samá sova s dopisem pro toho samýho člověka, teda pro Moon. Zajímalo by mě, o čem se tak můžou bavit, ale vlastně nevím jestli to vůbec vědět chci. No, uvidíme co se z toho vyklube, Moon ani žádnej vztah nechce a pochybuju, že jí někdo její názor vymluví. Ale kdo ví...

Kousek od nás prošla dvojice havraspárek, držících se kolem ramen a jedna si právě utírala oči a zároveň zakrývala obličej, protože asi nechtěla, aby si někdo všimnul černých pruhů po řasence, který mohl způsobit jedině pláč. Tohle se mi ale fakt přestává líbit.

Matt, kráčející vedle mě, mi povzbudivě stisknul ruku. Podívala jsme se na něj, ale zrovna jistě nebo povzbudivě se teda netvářil. Nervózně si prohrábnul vlasy (i přesto, že jsem tohle gesto milovala, mi to teď nějak nepomohlo) a druhou ruku zastrčil do kapsy hábitu.

Ani jsem nezaregistrovala, že se mi vlasy samovolně začaly, pramínek po pramínku, pomalu přebarvovat na světlounce růžovou. Ale já přece nemám strach! Nebo možná trochu. Každopádně nemám ráda přebarvování vlasů!

Claire vedle mě hlasitě vzdychla a vyměnila si všeříkající pohled s tou uplakanou havraspárkou. Možná jsem se pletla. Možná někdo něco tuší.

Volnou rukou jsem drkla do Claire. "Ty snad víš, co se děje?" Claire zbledla a nachvíli se úplně zasekla. "N - ne. Jasně že ne." Zamumlala, ale upřímně jsem jí nevěřila ani slovo. Tohle není Claire.

Po několika minutách jsme se konečně prorvali až se sklepení k masivním dveřím Velký síně. Čekala tam už nejspíš opravdu celá škola a málo nás tam teda nebylo.