Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

43. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Koukala jsem na jeho rychle se vzdalující siluetu a potom jsem se pomalu začala vracet k Lily. Potřebuju mluvit s Moon. Hned.

"Zatraceně! Kde ta kočka zase věží?" Frustrovaně jsem se svalila na postel. "Nevím. Může být kdekoliv, třeba utekla ze společesky a teď pobíhá někde po hradě." Nadhodila Moon.

"Jo, to je dost dobře možný." Lily si upravila culík. "Tak jdeme? Winter se určitě najde, třeba se vrátí za tu dobu, co tu nebudeme."

"Fajn." Znuděně jsem vstala a šourala se za Moon a Lils směrem k famfrpálovým tribunám. Dneska se konal zápas a je to nejpozdějc ve školním roce, co si pamatuju. Za dva týdny končí škola. Je dost hustý, jak rychle to uteklo.

Dneska jsem se vzbudila s blbou náladou a nijak mi k jejímu zlepšení nepomáhal fakt, že nemůžu kvůli zraněný ruce hrát a že poslední volný místo na tribuně bylo vedle Pobertů.

I když to by bylo samo o sobě v pohodě, ale jediný volný místo pro mě zbylo vedle Blacka. Naštvaně jsem si sedla a začala jsem zírat na nebe. Nějak mě přešla famfrpálová nálada.

Moon to, že Snape o Alii něco věděl, nepřekvapilo zdaleka tak jako mně. Jo, možná to bylo dost jasný, ale stejnak.

Nebudu pořád dokola opakovat, že je to divný, protože to divný prostě je, ale my na to přijdeme. Ne nadarmo jsme přece Magic a Moon, ne?

Don Marley, komentátor zápasu, začal hulákat do mikrofonu a já svojí pozornost obrátila na rudozlatý a modrostříbrný skvrny vysoko nad náma.

...

Nejspíš jsem z nedostatku spánku a kvůli nadměrnýmu množství učení usnula. To se mi stalo poprvý v životě, že bych nad Famfrpálem usnula.

Vzbudil mě teprve Black, kterej se snažil prorvat kolem, protože, jak jsem si chvíli později všimla, zápas už skončil. Absolutně nechápu, jak se mi tohle mohlo povést.

Ugh, za to určitě může to učení, už aby bylo po všem.

Byl to docela šok, když jsem otevřela oči a místo toho, abych koukala na vyprazdňující se hřiště, jsem uviděla jeho. Jo, na ošetřovně jsem se většinou budila s pohledem na něj, ale to jsem na to byla aspoň připravená.

"Eh Blacku, co se stalo? Ne, už vím, usnula jsem. Počkat - já jsem fakt usnula?!" Rychle jsem se posadila a protřela si oči. Občas si prostě sedím na vedení.

"Jo, a kdybys byla tak hodná, rád bych prošel." Postavila jsem se a pořád zmateně koukala kolem sebe. Fakt jsem usnula. Hustý.

Dohnala jsem Lily s mým dvojčetem, ke kterým se k mý radosti přidala i Bonnie a společně jsme se mířily do naší společenky.

Bonnie se v půlce cesty odpojila, protože ještě na něco byla domluvená s Eve. My jsme tu hodinu, co zbývala do oběda, strávily učením. No co, na těch zkouškách mi fakt záleží.

Kdyby vás zajímalo, jak skončil zápas, tak to byla remíza. Nebelvír sice chytnul Zlatonku, ale Havraspár měl už předtím nahráno víc než stopadesát bodů.

Je to k vzteku, ale musím uznat, že pro zápas fakt nebyly dobrý podmínky a když Jamie chytnul Zlatonku, udělal dobře.

To znamená, že teď se Nebelvír posunul na druhý místo za Mrzimorem. Sice možná nevyhrajeme pohár, ale musím uznat, že Mrzimor tenhle rok fakt zaválel a první místo si zaslouží.