Marauders star 1/2 ✓ | KOREKCE

Kapitola třetí, aneb jak jsem vážně uvažovala o použití harakiri

Během toho, co jsem si vychutnávala chuť výbornýho bramborovýho salátu, jsem zahrnovala Loriel množstvím otázek.

Čas od času, hlavně když jsme probíraly učení, nebo něco s tím spojený, připojily se do debaty Moon s Lily, aby očistily rejstříky, který jsem já většině profesorů pošpinila.

Nemám jim to za zlý, přece jenom, každej by se měl představovat v tom nejlepším světle, ale třeba před Binnsovou nudností jsem Loriel varovat musela...

Večeři ukončil až Brumla svým proslovem, u kterýho nám představil novou profesorku obrany - Virginiu Robsonovou. Vypadá docela fajn.

Pak nás ještě upozornil na takový ty kecy, co si Filch vydupal a tak dále. No, znáte to.

Když jsme konečně mohli odejít, rozloučily jsme se s Loriel, kterou do společenky ještě s ostatními prváky odvedli Lils s Jamesem, a já ještě zamířila na menší pokec za Bonnie, přičemž Moon radši vyrazila do společenky za Lily, aby Jamese cestou 'omylem' neshodila ze schodiště.

Když jsem o deset minut pozdějc sdělovala Buclatý dámě heslo, měla jsem pod hábitem schovanou ampulku dračí krve, kterou Bonn dostala o prázdinách v Rumunsku. Nikdy nevíte, kdy se vám může hodit.

"Zlatonka," Buclatá dáma se na mě jenom křivě pousmála a pustila mě dovnitř, jenomže v chodbičce mezi obrazem a společenkou, se kvůli nějakýmu druhákovi udělala menší fronta a to bych nebyla já, kdybych tam nevlítla jak torpédo a tím nezavinila, že do mě někdo omylem strčil a já, ještě pořád ve stopadesátikilometrový rychlosti, nezakopla o něčí nohu a ve snaze nespadnout a tím pádem si nenarazit kostrč, jsem se toho chudáka chytla za hábit, jenomže on neudržel balanc a stejně jako já žuchnul na zem.

Nejhorší na tom bylo, že se mi ampulka s dračí krví rozbila a celý její obsah skončil druhýmu účastníkovi srážky na obličeji. Karma byla, že ten účastník nebyl nikdo jinej, než Sirius Black. No doprdele.

"Lloydová!" Zavrčel a začal se sbírat ze země. Já ho rychle napodobila, protože by bylo dost nevýhodný, kdybych v týhle situaci pořád trůnila na zemi.

"Blacku," opáčila jsem stejně rozmrzele a v duchu se klátila smíchy nad pohledem, kterej se mi naskytnul. Blackovi po obličeji stýkaly rudý krůpěje podobný slizu, pomalu mu odkapávaly na hábit a následně na zem.

"Zatraceně! Co s tím teď jako mám dělat?" Provrtal mě pohledem a já si všimla, že většina studentů nám radši rychle vyklidila pole.

Ani se jim nedivím, když jsme se naposledy pohádali, omylem jsme podpálili takový ty dlouhý závěsy, který jsou v učebně obrany. Měli jste vidět, jak Minnie zuřila, ale to už je jinej příběh.

Andělsky jsem se na něj zaculila a dala si na čas s odpovědí, "mám řešit já? To by spíš měla řešit ta chudinka, který ses ještě dneska chystal zlomit srdce. Mimochodem, víš že Chantelle kvůli tobě ještě pořád pláče?!"

Chantelle je jedna Havraspárka, která mu podlehal minulej rok. Je dost v pohodě, ale pořád se jí nedaří přes Blacka přenést.

Black v ruce pevněji sevřel hůlku a nasadil rádoby přemýšlivej výraz, "počkej, dej mi chvilku, to je ta blondýna ze Zmijozelu s tunou makeupu?"

"Ne," namířila jsem na něj hůlkou, ale dřív, než jsem stihla udělat cokoliv dalšího, vylítla mi z ruku pomocí od něj prozíravě rychle vyřčenýho; "Expelliarmus!" Ale no tak!

"To je prostě karma, Lloydová. Oni nám rudnou vlásky? No, dle mýho, jako bradavickýho casanovy, zkušenýho úsudku musím konstatovat, že rudá na tobě vypadá příšerně."