Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Seděl jsem na nepohodlný židli a odpočítával poslední minuty do konce. Školní týden utekl neskutečným způsobem. Příští pondělí ostatní odjíždí do Itálie a já se nakonec rozhodl požádat o volno, abych zbytečně nemusel chodit ke čtvrťákům a mohl chodit do práce. Maturitu mají již za sebou a momentálně dodělávají praktické zkoušky, u toho přece být nemusím.
Ředitelka mi okamžitě vyhověla a pouze požádala o potvrzení z práce, aby měla jistotu, že jsem se ten týden neflákal.
Před školou mě Jimin odmítal pustit a fňukal, že mě zabalí k sobě do kufru a bude mě tahat na zádech celou dobu. S úsměvem jsem ho pohladil po vlasech a slíbil mu, že až se vrátí, tak něco podnikneme společně s Yoongim. Když jsem zmínil jeho jméno, tak byl ještě smutnější, protože chlapce s černými vlasy si opravdu oblíbil a byli spolu snad každý den.
Rozloučil jsem se s ním a samozřejmě mu připomněl, ať mi posílá fotky. Dostal jsem se domů v půl třetí a mamka zrovna vytvářela něco v kuchyni.
S úsměvem jsem ji pozdravil a přešel do pokoje, abych si odhodil batoh a místo mikiny si vzal černé tričko. Tři dny nazpátek jsem udělal místo pro pejska. Údajně rád spí v posteli, ale nebyl jsem si jistý zda ke mně přijde hned první den.
Co se týče Taehyunga, tak jsem jeho pozvání odmítl. Přemýšlel jsem o tom hrozně dlouho, ale nerad bych, aby to zjistil. Většinou si toho ostatní nevšímají do té chvíle, než se neotočím zády k nim.
Nemám sílu na to, aby se mě na to ptal a musel bych mu to vysvětlovat. Mluvit o mé nemoci mě neskutečným způsobem užírá.
Vrátil jsem se k mámě a pomohl ji všechno v kuchyni dodělat a následně i uklidnit. Náhle se však ozval zvonek a mé srdce trochu povyskočilo. Zrovna jsem uklízel talíře, takže mamka byla ochotná a došla otevřít.
,,Dobrý den, Vy musíte být Taehyung, moc mě těší."
Tiše jsem poslouchal svou mamku a div jsem neupustil talíř, když jsem zaslechl jeho hluboký hlas.
,,Dobrý den, Jungkook se nezmiňoval, že má sestru."
Protočil jsem očima, když jsem poslouchal její potěšený smích. Klasický kecy, aby zapůsobil, ale na jednu stranu mi to připadalo milé.
Zhluboka jsem vydechl, utřel si ruce a vykročil přes obývák k hlavním dveřím. Ihned se na mě podíval, když jsem k nim došel, ačkoliv jsem stál opodál.
Na sobě měl volnější, černý kalhoty s páskem a černé tričko, které bylo ledabyle zastrčené dovnitř. V levé ruce svíral větší tašku, kde měl granule, pelíšek a jiné potřebné věci pro psa. Yeontan jemně držel v pravé ruce, který vrtěl ocáskem, ale kmital pohledem sem a tam, kdyby to tady chtěl očuchat.
,,Ahoj." pozdravím
Věnuje mi milý úsměv a tašku odloží vedle sebe na zem. Vydá se hned za mnou a zastaví se až přímo přede mnou.
,,Ahoj, Jungkookie."
Zahlédl jsem mamku, která zavřela vchodový dveře, ukázala palec nahoru a se rty naznačila, že je to fakt kus. Měl jsem chuť se plácnout do čela a něco ji říct, ale ovládl jsem se a pohled přesunul na to malé klubíčko.
Jemně jsem ho pohladil po hlavičce a on se okamžitě natiskl na mou dlaň ještě víc. Pousmál jsem se a se slovy, zda můžu, ho chtěl vzít do náručí. Taehyung ihned kývl a přenechal mi ho.
Sedl jsem si s ním na gauč a položil vedle sebe. Začal vrtět ocáskem a dožadovat se pozornosti, kterou jsem mu mile rád poskytl.
,,Dáte si čaj nebo kávu?" optá se mamka
Taehyung mě však celou dobu s úsměvem sledoval a až po delší době odpověděl mé mámě.
,,Jste moc laskavá, ale nechci obtěžovat."
Bylo mi jasné, že má mamka se nenechá jen tak odmítnout.
,,Prosím Vás, žádné obtěžování. Jungkook bude určitě rád, když se tu zdržíte." odpoví
Miluji ji nejvíce na světě, ale někdy mám pocit, že mi to děla fakt naschvál. Raději jsem to ani nekomentoval a nevěnoval jim pozornost a dále si hrál s pejskem.
,,Dám si kávu, děkuji."
Yeontan skočil dolů z gauče a vydal se na vlastní průzkum po bytě. Uklidil jsem všechny věci, který ležely volně na zemi a kabely od televize a mého počítače zajistil, aby se o to náhodou nezasekl. Chtěl jsem mít fakt jistotu, že bude v pořádku, protože nesu velkou zodpovědnost a je to poprvé, kdy se budu starat o živé stvoření.
Přešel jsem za nimi do kuchyně, kde Taehyung již seděl u stolů a mamka zatím připravovala nápoje. Zeptal jsem se ji zda nepotřebuje s něčím pomoct, ale když odmítla, tak jsem se posadil též ke stolů, naproti němu.
,,Co děláte za práci?" optá se
Položila před něj hrníček s kávou a mě přinesla můj oblíbený černý čaj s citrónem. Poděkoval jsem ve chvíli, kdy se k nám posadila.
,,Jsem spisovatel a sem tam i překládám." odpoví vřele
Neřekl bych do něj, že dělá tuhle práci. Obdivuji spisovatele, ale také vím, jak osamělá práce to vlastně je. Jsou ponořeny do vlastního světa a nestýkají se s lidmi tolik, jako ostatní.
Beze slova jsem míchal čaj a nevnímal mamku, která dělala přímo výslech.
,,Tak to už určitě plánujete rodinu, máte partnerku?"
Tahle otázka mě vrátila do reality a opět jsem měl chuť protočit očima, jak má mamka zasahuje do soukromých záležitostí. Taehyung se pobaveně pousmál a zakroutil hlavou.
,,Ne madam, neplánuji a ani nevyhledávám dívčí společnost, pokud mohu být upřímný."
Podíval se na mě a jeho tmavě hnědé oči mě přinutily, abych uhnul pohledem.
,,Jako můj synáček." řekne a rozcuchá mi vlasy
Měl jsem chuť propadnout pod zem. Taehyung se zatvářil překvapeně a opět si mě začal prohlížet.
Necítil jsem se úplně komfortně, vstal jsem od stolů a s omluvou odešel do pokoje. Svalil jsem se do postele, do uších si strčil sluchátka a pustil si písničky.
Menší tlak na mé hrudi mě donutilo rozlepit oční víčka od sebe a po zjištění, že jsem usnul na dvě hodiny jsem se okamžitě posadil. Pohladil jsem Yeontan za ouškem a rozhodl se s ním vydat na procházku. Vzal jsem si mikinu a prošel do kuchyně, abych našel tašku, kde by mělo být vodítko.
Mamka se koukala na televizi a přitom si lakovala nehty.
,,Jdu ho vyvenčit." řeknu
S úsměvem kývne a já si zatím nazuji černý tenisky.
,,Taehyung z tebe nespustil oči, určitě se mu moc líbíš a mám tě pozdravovat." řekne
Nic jsem ji na to neřekl. Pouze jsem otevřel vchodový dveře a vydal se do místního parku, kde se zdržím určitě dlouho.
