Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Počasí bylo pochmurné, obloha byla černá a pršelo již od rána bez přestání. Říjen jsem měl vždycky moc rád, celkově podzim považuji za to nejkrásnější roční období.
Ačkoliv dnes to ve mně vyvolává pocit úzkosti, avšak sám netuším proč. Celý den jsem doma, ale nejsem schopný se k něčemu přinutit, zkrátka sedím a dívám se do prázdna. Samozřejmě každý z nás zažívá podobné dny, ale u mě je to již na denním pořádku. Mám pocit, že se z mého života vytratila dětská radost a všechno je najednou až moc temné. Vnímám lidi kolem sebe, uvědomuji si, jak jsou nesmírně šťastné a jsem za to neskutečně rád, ale poslední dobou jim závidím, jelikož já tenhle pocit nemám.
Mé plány do budoucna jsou kdyby rozmazaný a všechno mi připadá nejasné, což mě ubíjí. Taehyunga jsem viděl naposledy před týdnem, jelikož opět neměl čas se mnou být, chápal jsem ho, jako vždy, ale dnes bych byl opravdu rád, kdyby byl u mě. Zvykl jsem si na samotu, už nemám pocit, že by mi chyběl, spíše jde o princip, abych měl vedle sebe někoho, kdo mě má rád i když to poslední chvíle moc nevypadá.
Odložil jsem hrníček zpátky na stůl a popadl svůj mobil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ahoj, neměl by jsi dneska chvilku?
Na odpověď jsem čekal několik dlouhých minut, během toho jsem dopil kávu a umyl po sobě nádobí. Zaběhl jsem ještě k sobě do pokoje pro černou mikinu, jelikož jsem seděl na jednom místě několik hodin a chlad ovládl mé tělo.
Poté jsem znovu obsadil své oblíbené místo u kuchyňského stolů a zkontroloval zprávu, kterou mi Taehyung poslal.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
