Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Druhý den byla obloha zakrytá mraky, vítr nabíral na intenzitě a sem tam dopadaly kapky deště na bílý parapet. Seděl jsem nepřítomně u kuchyňského stolů a snažil jsem se protahovat, abych trochu zabránil té ostré bolesti, která se mi v pravidelném intervalu vystřelovala do páteře.
Jako naivní děcko jsem čekal na zprávu, kde by se mi omluvil za jeho včerejší chování. Ovšem marně. Přeci jenom mi brzo ráno napsal, ptající se, zda jsem v pořádku dorazil domů. Poté, co jsem mu odpověděl prosté ano, tak mi již nenapsal. I přes to jsem byl uvnitř rád aspoň za jeho zájem o mou bezpečnost, jak prostomyslný.
V noci jsem měl pocit, že prasknu vztekem, ale nyní jsem pociťoval úzkost a strach, že přeci jenom za to nesu zodpovědnost já. Celý den jsem se flákal a snažil své myšlenky naměřit jiným směrem, ale bezúčelně.
Za několik hodin mám navštívit Yoongiho v kavárně, kde bude pravděpodobně i Jimin, takže budu mít aspoň společnost.
Můj mozek totiž funguje na plné obrátky a nutí přemýšlet nad vším. Jsem s ním ve vztahu skoro dva roky, ale poslední dobou jsem nenasbíral nic jiného, kromě zklamání a nervů. Ze začátku mi náš vztah připadal bezstarostný, avšak teď je to jako krutá realita, ze které jsem se snažil celý život uniknout.
Stále mám pocit, že za to můžu já, jelikož Taehyung je neskutečně hodný člověk, který se o mě staral vždy s něhou. Dával mi lásku, ale po čase se to změnilo a nevím, zda jsem to neovlivnil právě já. Jsem špatný přítel? Nedej bože byl jsem?
Nebo se snažím zachránit něco, co už je dávno pryč. Každý příběh jednou končí, možná ten náš už je u konce.
Náhle jsem uslyšel zvonek, cukl jsem sebou, jelikož mě to lehce vyděsilo. Mé srdce se ihned rozbušilo, když jsem se vydal ke dveřím. Otevřel jsem hlavní vchod a zaraženě se díval na chlapce, který stál u prahu dveří.
Věnoval mi nepatrný úsměv a já okamžitě odstoupil, aby mohl vstoupit. Nevěděl jsem, jak mám reagovat, popravdě jsem se trochu bál, co mě čeká.
Přistoupil ke mně blíže a já již neměl důvod couvat dozadu jako včera, jelikož nyní z něj vyzařoval klid a důstojnost.
Pravou ruku měl za zády, ale během vteřiny svou ruku dal přede mě. Jemně jsem se pousmál nad pohledem na růži, kterou svíral a příjemná vůně mě ihned udeřila do nosu.
,,Mám pocit, že kdybych se nechoval jako debil, tak by to květinářství dávno zkrachovalo."
Neudržel jsem úsměv a kytku si nesměle převzal k sobě.
,,Miluji tě Jungkookie, ten včerejšek mě moc mrzí, opravdu, nemyslel jsem to tak, jak to nejspíše vyznělo." řekne
Na malý moment jsem skenoval jeho tmavě hnědý oči a snažil se v nich najít pochopení a upřímnost. Tahle situace pro mě byla již dobře známá, opakuje se to neustále, ale stále dokážu ocenit jeho snahu to dát do kupy.
Beze slova jsem ho objal a nasál jeho krásnou vůni, která byla smíšená nyní i s květinovým arómatem. Avšak jsem měl pořád pochybnosti, neměl jsem jistotu v jeho slovech.
-
,,To si děláš prdel." ozve se Jimin
Taehyung se musel vrátit do práce a já po chvilce vyrazil do kavárny, jak jsem slíbil. Yoongi už dávno uklidil a nyní jsme seděli u stolů, popíjeli kávu a já měl možnost povyprávět o včerejší situaci.
,,Omluvil se mi, přinesl mi růži." řeknu
Čekal jsem, že naštvaný výraz mého nejlepšího přítele poklesne, ale s ním to ani nehnulo.
,,Můžu se tě na něco zeptat?" optá se Yoongi
Ihned jsem se na něho podíval, jelikož většinu času byl zticha a pouze mlčky poslouchal dění kolem.
Nepatrně kývnu a raději odložím hrníček na stůl.
,,Proč s ním jsi?"
Tahle otázka mě značně překvapila. Avšak mě donutil se nad tím zamyslet a chvilku pátrat po odpovědi. Sklopil jsem pohled k zemi, když jsem měl konečně jasno v tom, co bych měl vlastně říct.
,,Protože mě miluje i přes to, že jsem nemocný." odpovím
Po chvilce jsem donutil zvednout zrak opět k ním, ale nejraději bych dále sledoval vytřenou podlahu, jelikož jsem v nich spatřil lítost. Jimin vypadal doslova zklamaně.
,,Kookie, to není správné, nepřemýšlej takhle prosím."
Nemyslím si, že bych mohl přemýšlet nějak jinak.
,,Nikdo jiný by mě nechtěl, nikdo by mě nedokázal milovat."
Yoongi se zamračil, s Jiminem si vyměnili roli, protože teď se ujal slov zase on.
,,Meleš blbosti, našel by jsi hned někoho lepšího." zavrčí
Zakroutil jsem hlavou. Nikdo lepší neexistuje.
,,Proč si to myslíš?" dodá
Jeho hlas byl nyní klidnější, kdyby mu došlo, že tenhle rozhovor nenesu úplně dobře. Bylo mi to nepříjemné a z nějakého důvodu jsem se bál mluvit otevřeně, myšlenky v mé hlavě většinou dávají smysl, mají hlavu a patu, ale jakmile je vyřknu, tak jako kdyby byly nerozumný.
,,Protože se vidím." odpovím
Bolelo to, tohle všechno. Věděl jsem, že k nim můžu být upřímný, ale přál bych si, aby bylo všechno v pořádku a nemuseli bychom se bavit o podobných věcech.
Yoongi natočil svou hlavu jemně do strany, ale jeho oči mě nadále intenzivně propalovaly.
,,My tebe taky a nevím, co vidíš ty, ale měl by jsi někdy utřít to zkurvené zrcadlo."
﹌
Zrcadlo- povrch odrážející světlo. Ačkoliv to není podstatné, tak zrcadlo v téhle knize nese velký význam. Na začátku příběhu Jungkook nevlastnil zrcadlo a odmítal se podívat na vlastní odraz, aby neviděl své zničené tělo. Poté, co se zamiloval do Taehyunga, který mu svým způsobem dodal odvahu a každý den mu pokládal komplimenty, tak si pořídil zrcadlo i do vlastního pokojíčku.
Yoongiho věta 'Nevím, co vidíš ty, ale měl by jsi někdy utřít to zkurvené zrcadlo'. Je svým způsobem metafora, jelikož Taehyung svou lásku již nedává jasně najevo, takže Jungkook už opět nemá odvahu se podívat sám na sebe.
Omlouvám se za vysvětlování, jenom jsem si říkala, že byste o tom třeba chtěli vědět
