Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Popíjel jsem černý čaj u kuchyňského stolů. Snažil jsem se narovnat, co nejvíce to šlo a různě protahoval krk, do strany a dopředu. Musel jsem ze sebe vydat nepříjemné zakňučení, když to vůbec nepomohlo.
,,Bude se měnit počasí?" optá se mamka
Stála u dřezu a zrovna utírala utěrkou nádobí, které jsem před chvilkou umyl. Pouze jsem kývl a opět se napil. Měl jsem pocit, kdybych cítil každý šroub, který byl vyvrtaný do mé páteře.
Všichni známe hlášku od starých důchodců: Bude pršet, cítím to v kostech. Nebo naopak nepříjemná bolest, která panuje v místě, kde jste měli zlomenou kost.
Nenáviděl jsem déšť už jenom kvůli tomu.
Neochotně jsem se zvedl a přešel do pokoje, abych se připravil do kavárny. Svou práci mám rád, ale kvůli lidem je to mnohem náročnější. Jejich chování je až nepříčetné a ani si neuvědomují, jak dokážou ublížit slovy.
Vzal jsem si černý kalhoty a tričko té stejné barvy, jelikož jako číšník nemohu nosit barevné oblečení, což popravdě ani nevyhledávám. Přešel jsem do koupelny, abych si upravil vlasy.
V pokoji nemám zrcadlo, celkově v domě nenajdete čistý odraz ve který byste se viděli celý. Byla to má žádost, kterou mi mamka splnila. Jediné zrcadlo je v její ložnici a v koupelně, kde vidíte pouze hlavu.
Odmítám se totiž dívat na mé zničené tělo.
Rozloučil jsem se a nastoupil do auta. Cesta probíhala v klidu a po patnácti minutách jsem již parkoval na zadní parkovišti vyhrazené pro pracovníky. Dorazil jsem o půl hodiny dříve, jelikož jsem se měl sejít s mým kamarádem, který mě zde navštěvuje dennodenně.
Během otevírání hlavních dveří se ozvalo nepatrné cinknutí a já okamžitě zahlédl chlapce s růžovými vlasy, který seděl u okna v rohu. Zamával jsem mu, ale nejdříve přešel k mému kolegovi, který zrovna utíral pult.
,,Čau." pozdraví
Pouze jsem kývl a přistoupil k němu, abych si připravil pro sebe kávu. Chlapec s černými vlasy se poté otočil na mě a opřel se zády o pult.
,,Udělal bych to, ještě nejsi v práci." podotkne
Pouze jsem se pousmál a potřásl s rameny. Cappuccino jsem dal na menší, porcelánový talířek a rovnou osladil dle chuti.
,,Bylo hodně lidí?" optám se
Yoongi zakroutí hlavou a opráší zástěru, kde měl pěnu od mléka.
,,Kromě seniorů a tvého kámoše ne." odpoví
Jimina zná už nějaký ten pátek, popravdě sem začal chodit častěji hned poté, co jsem je seznámil. S horkým nápojem jsem se vydal ke stolů, kde chlapec s růžovými vlasy usrkával heřmánkový čaj s medem, který si tady dává furt.
,,Ahoj." pozdraví s úsměvem
Též jsem ho pozdravil a usadil se hned naproti.
,,Nechceš jít s námi na koupaliště? Plánujeme jít ve středu hned po škole." optá se náhle
Počasí bylo přívětivé, slunce příjemně hřálo a ve vzduchu jste doslova cítili jaro.
,,Nechci, ale děkuji." odpovím ihned
Jimin se zatváří smutně, ale nehodlá mě přesvědčovat, jelikož ví, že to nemá cenu. Pokaždé se mě na to ptá, především v létě, ale nehodlám se ukazovat v plavkách ani před sebou a před cizími lidmi už vůbec ne.
Po jeho odchodu jsem nastoupil oficiálně do práce, dnešní den ubíhal pomaleji než kdy jindy. Venku panovala bouřka, takže kolemjdoucí si to ihned zamířili k nám, aby unikli dešti a zakotvili to v kavárně než to přestane.
Po půl hodině jsme měli plno, ale ihned, co jsem všechny obsloužil, tak nastal klid. Yoongi si vzal pauzu, aby se mohl konečně najíst a zapálit si. Já jsem zůstal u pultu, připravil si druhou kávu a vytáhl mobil, abych zkontroloval sociální sítě.
Přečetl jsem maily ze školy, kde už se druhý týden řeší exkurze do Itálie, která se mě bohužel netýká. Samozřejmě bych rád viděl památky a ochutnal pravou, italskou pizzu, ale fyzicky bych to nezvládl, jelikož by se denně ušlo i přes dvacet kilometru.
Škola se mi snažila vyjít vstříc, jelikož jsou obeznámeny mým problémem. Navrhli elektrický vozík, který by mě ušetřil od chození. Okamžitě se mi stáhl žaludek nad představou, jak bych na tom vypadal. Invalida. Odmítl jsem, že to nepřipadá v úvahu.
Přesvědčovali mě, že se nemusím stydět a ostatní žáci to řešit nebudou, ale já jsem o tom nehodlal diskutovat nadále. Cítil bych se poníženě.
Jimin byl dost zklamaný a nabídl mi, že tu se mnou zůstane, protože místo výletu budu muset chodit normálně do školy, pouze mě přiřadí k vyšším ročníkům. Připadalo mi to laskavé, ale okamžitě jsem to zavrhl, jelikož vím, jak moc se tam těší. Hlavně ten týden uteče jako voda.
Zkontroloval jsem instagram, kde se mi objevila nová zpráva od uživatele, jehož jméno mi je neznámé.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Náhle se ozvalo cinknutí, označující nového zákazníka. Nasadil jsem tedy úsměv a mobil okamžitě schoval do kapsy s myšlenkou, že se na to podívám až doma.
﹌
Ignorujte ten obrázek, fakt jsem se snažila, ale z nějakého důvodu se mi to nepodařilo zaostřit, so¯\_(ツ)_/¯ Zatím nudné, I know... Příští díl bude spíše texting, často to budu střídat, takže snad nevadí
