Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Promiň lásko, dneska to nestíhám....
Smutně jsem si povzdechl, mobil jsem zahodil na postel a vrátil se k převlékání. Další měsíc utekl jako voda.
Pomalu jsem si začal zvykat na rušno, které panuje v hlavním městě. Univerzitu jsem si ihned oblíbil, každý předmět mě neskutečně baví a jsem spokojený. Přátele jsem si nenašel, ale pravdou je, že jsem je ani nehledal.
Zed je opravdu skvělý spolubydlící, ze začátku byl dost háklivý, třeba když jsem omylem nevrátil šampón na původní místo, či náhodou zapomněl zavřít zubní pastu a víčko nechal ležet někdo na umyvadle. Netušil jsem, že je to takový puntičkář, ale poté, co jsem na jeho zvyky přistoupil, tak mezi námi nastal klid.
Také jsem zjistil, že umí skvěle vařit, takže každý den na mě čeká večeře či když nemusí do práce, tak připraví i oběd, svým způsobem si žiji úžasně.
Co se týče Taehyunga, tak je to momentálně na tenkém ledě. Za tu dobu, co tu bydlím, tak jsme se viděli pouze pětkrát, každý víkend jezdím domů, jak jsem slíbil, ale po čase si nenašel čas ani když jsem byl kousek od něj. Neskutečně mě to mrzí, protože zrovna on se obával, že mě nebude vídat často, nakonec je to však on, který se nesnaží.
Těšil jsem se na dnešek, kvůli němu jsem měl v plánu vyrazit už hned po přednášce, protože jsme měli domluvené, že pro mě přijede na nádraží a celý víkend budeme spolu. Mám chuť se na to vykašlat a zůstat přes noc tady, ale už jsem si koupil lístek na bus a zabalil si věci.
Po dvou hodinách jsem otevřel hlavní vchod. Byt byl zahalen prázdnotou, protože mamka s Joonem jeli pryč na prodloužený víkend. I z toho důvodu jsem byl zklamaný, že to Taehyung zrušil, protože svým způsobem jsem neměl důvod jezdit domů.
Frustrovaně jsem si odložil tašku do obýváku a přemýšlel nad tím, jak se večer zabavím. Mohl jsem být se Zedem, zahrát si jeho oblíbenou stolní hru či si zajít do kina, kam chodíme každý pátek, když dávají nějaký akční film.
Místo toho budu sám ve svém starém bytě.
Uvědomil jsem si, že kdybych neměl Zeda, který se ze všech sil snaží mě nějak udržet nad vodou, rozveselit a dávat mi lásku, samozřejmě naprosto jiným způsobem než Taehyung, tak bych byl neskutečně osamělý.
Poslední dobou mám pocit, že i když jsem ve vztahu, tak stále je to jako kdybych nikoho neměl. Taehyung mě učí být sám, bojím se, že to přijmu a zcela mě přestane chybět jako osoba, jako milující osoba.
Zakroutil jsem hlavou, abych odehnal podobný myšlenky a opět zkontroloval mobil, zda mi náhodou nenapsal, že by nakonec mohl. Bohužel.
Yoongi s Jiminem jsou u rodičů, nejsem si teď jistý, zda jeli navštívit Yoongiho rodiče či naopak, každopádně to znamená, že opravdu nemám nikoho, kdo by se mnou někam zašel.
Dal jsem si koupel, abych se zabavil na delší dobu, uvařil jsem si večeři a poté si pustil seriál. Šel jsem si lehnout už v půl desáté a po delší době se mi podařilo i usnout.
Nespokojeně jsem zamručel, když jsem uslyšel nepatrný zvuk v dáli. Trvalo mi neskutečně dlouhou dobu než jsem si uvědomil, že se jedná o zvonek. Pomalu jsem se posadil, promnul si oči a podíval se na hodiny, který ukazovaly něco málo po druhé hodině.
Rozezněl opět zvonek. Nebudu lhát, mého těla se zmocnil strach, není moc příjemné slyšet zvonek ve dvě ráno, když jsem sám doma.
I přes to jsem se zvedl a opatrně došel ke dveřím. Aby toho nebylo málo, tak ten dotyčný začal i klepat, což dodávalo na strašidelnosti.
Zhluboka jsem vydechl a pomalu otevřel dveře.
U prahu postával můj přítel, když se tomu tak dá říkat. Jeho oči byly lesklý, vlasy rozcuchaný a smrad silného alkoholu mě ihned udeřil do nosu.
Byl jsem zmatený a ohromě zklamaný, slíbil mi, že už se nebude opíjet. Jeho postoj byl nestabilní, mlčel a pouze se na mě nepřítomně díval. Cítil jsem bolest na hrudi, bál jsem se ho, stejně tak jako otce.
Náhle začal padat na což jsem ihned zareagoval a spěšně ho zachytil. Skončili jsme na zemi přímo vedle botníku, hlavu si položil na mé rameno a já ho stále držel kolem pasu.
Z ničeho nic se rozbrečel, mé tělo ztuhlo a okamžitě jsem ho začal hladit ve vlasech. Automaticky jsem mu šeptal uklidňující slova a nezajímal jsem se o to, že se na něho zlobím či mi zase ublížil.
Byl jsem zmatený, smutný a vyděšený z jakého důvodu pláče.
Trvalo to dlouho než jsem ho dokázal uklidnit. Jeho dýchání bylo mělké a cítil jsem, jak se celý třese.
,,Co se děje?" optám se
Stále mlčí, ale nevadilo mi to, nechtěl jsem na něho tlačit, takže jsem mu jemně hladil záda a pokládal mu polibky do vlasů.
Dodnes si pamatuji na studený vánek, který pronikal do bytu kvůli otevřeným dveřím. Vzpomínám si na jeho vzlyky a strach v hlase, když mi řekl, že jeho máma je vážně nemocná. Vybavuji si ten pocit, jak mi píchlo v hrudi.
Prožíval jsem to, společně s ním. Věděl jsem, že svou mámu neskutečně miluje a je na ní svým způsobem závislý potom, co ztratil otce.
,,Z-Zůstaň se m-mnou, prosím."
Opakoval mi to stále dokola. I přes to všechno ho miluji pořád stejně a udělal bych pro něj první poslední.
Požádal mě, abych se vrátil domů, zpátky k němu. Chvilku jsem mlčel, stále ho kolébal ze strany na stranu a silně ho tiskl k sobě, aby se tolik netřásl.
Nedokázal jsem odmítnout.
Druhý den jsem ukončil studium na univerzitě, zabalil jsem si věci a vrátil se zpátky domů, abych mohl stát po jeho boku.
﹌
Zdravím🖤
Menší zvrat událostí
Chtěla bych vám moc poděkovat za více než 4k reads, jsem moc ráda, že se vám tenhle příběh líbí i když není úplně záživný 🖤
