Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pobíhal jsem po pokoji a spěšně hledal sluchátka, který jsem si odložil na záhadné místo. Měl jsem zpoždění a v tuhle chvíli se mi to absolutně nehodilo, jelikož jsem nutně potřeboval stihnout autobus. Vyběhl jsem ven a na chodbě se málem srazil s chlapcem s černými vlasy, který mě pozoroval s viditelným pobavením.
,,Máš je v kapse od černé bundy." řekne
Věnuji mu rychlý pohled a bez váhání si prohlédnu onu kapsu, kde se doopravdy nacházel předmět, který jsem nutně potřeboval, jinak bych tu hodinovou jízdu fakt nepřežil.
,,Díky." odpovím
Nepřekvapuje mě, že mě má již prokouknutý, protože tenhle problém mám snad dennodenně, mám tendenci ztrácet věci.
,,Pak mi napiš, kdy se vrátíš." dodá
Musel jsem se nepatrně pousmát.
,,Neboj, hlavně pozdravuj Hoseoka."
Zed s úsměvem kývne, rychle si obuji boty a s loučením opustím náš byt. Schody jsem bral po dvou, ne-li po třech a každou sekundu kontroloval čas, zda to stíhám.
Úlevně jsem si oddychl, když jsem přiběhl na zastávku ve chvíli, kdy přijížděl bus. Ukázal jsem platnou jízdenku řidičovi a po chvilce jsem se usadil k oknu. Byl jsem nesmírně rád, že jsem to nakonec přeci jenom stihl a nepřijedu pozdě do kavárny.
Před měsícem jsem se rozhodl, že se vrátím na univerzitu, musel jsem toho dohnat neskutečně moc, ale nakonec jsem to zvládl. Vždy jsem toužil chodit na vysokou školu, cítím značné uspokojení, že můj malý sen se mi splnil.
Též jsem byl nadšený, že jsem se mohl vrátit k Zedovi a nemusel jsem hledat bydlení sám. I on byl nesmírně rád, že bude mít společníka, jelikož je to extrovert, který zavře pusu jedině ve chvíli, kdy vaří. Momentálně řešíme příchod dalšího člena do naší skromné domácnosti, přesněji Hoseoka. Zed, ačkoliv nechtěně, propadl jeho šarmu, jsou spolu neustále a už teď vím, že až se k nám Hobi nastěhuje, tak se ocitnu v romantickém filmu, ale jsem za ně tak rád, že mi to vůbec nevadí.
Sledoval jsem krajinu, přesněji vysoké kopce v dáli, kde už jsem mohl spatřit čerstvě napadaný sníh. Celé město již po večerech svítilo a Vánoční atmosféra se už jistě objevuje.
Cesta byla bez problému a překvapivě jsem se vyhnul i koloně, takže přesně po hodině jsem se ocitl opět na čerstvém vzduchu. Lehce jsem se otřásl nad návalem zimy a rychlým krokem jsem se vydal po uličce, kde bylo v odpoledních hodinách dost lidí. Zkontroloval jsem čas a spokojeně se usmál, když jsem po dvaceti minutách dorazil do kavárny, přesně včas.
Krásné teplo a především vůně kávy mě příjemně pohladily na duši, se širokým úsměvem jsem zamával chlapci, který postával u pultu.
