Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Prsty se mi začaly třást a má dobrá nálada se vytratila během vteřiny. Nevěděl jsem, že někoho má, je to vůbec jeho přítel?
Proč mě v tom případě políbil? Byl jsem nehorázným způsobem zmatený, ale především zklamaný. Necítil jsem zlost vůči němu, ale vůči sobě, že jsem si vytvořil falešné naděje a propadl mu i přes to, že jsem věděl, že na to zrovna já nemám nárok.
Odešel jsem k sobě do pokoje, abych se nesetkal s mamkou, protože mi je jasné, že by pokračovala ve vyptávání a po tomhle bych na to neměl sílu.
V tichosti jsem sledoval strop a přemýšlel nad vším.
Nikdo tě nebude milovat, protože jsi nemocný.
Otec měl pravdu. Jeho slova si schovávám v paměti již přes deset let. Snažil jsem si to vytěsnit, už jenom kvůli mámě, ale nepovedlo se mi to.
Říká se, že pokud člověk nemiluje sám sebe, tak nedokáže milovat ani ostatní. Tomuhle jsem nikdy nevěřil. Vždy jsem dával lásku všem, ale nic jsem za to na oplátku nechtěl, ale po dlouhé době bych si přál, aby mi to Taehyung oplatil.
Jenže to se nestane.
Následující dny byly pro mě nekonečný. Sociální sítě jsem ani neotevřel, nezajímal jsem se o to, zda mi psal Taehyung, bylo mi to jedno. Přežil jsem práci o víkendu a hned v pondělí si vyzvedl vysvědčení ze školy.
Jediná pozitivní věc byla, že se Jimin konečně vrátil.
,,Je to děvkař."
Momentálně sedíme u mě v kavárně, ale pouze jako zákazníci. Ve škole jsme byli pouze jednu hodinu a ani jednomu z nás se nechtělo domů.
Jimin trval na tom, že někam zajdeme a doženeme ten týden, kdy tu nebyl. Ovšem jsem to nevydržel a povyprávěl mu o Taehyungovi a o příspěvku, který jsem viděl čtyři dny nazpátek.
,,Nemyslím si." podotknu
Nepůsobí tak a zkrátka mám pocit, že takový není. Chlapec s růžovými vlasy se se mnou dohadoval, ale nakonec usoudil, že o něm nebude mluvit negativně, dokud ho nepozná.
,,Pojďme dneska pít, oslavit konec školy."
Zhluboka jsem vydechl a napil se kávy, která byla studená.
,,Nepiji."
,,Přestaň mě štvát, známe se roky a ani jednou jsme spolu nebyli v baru, jsi dospělý, odvaž se."
Musel jsem si přiznat, že má pravdu. Aspoň přejdu na jiné myšlenky a přeci jenom každá dobrá historka začíná: Když jsme byli s kámošem pít...
Nakonec jsem tedy souhlasil a samozřejmě jsme pozvali i Yoongiho.
První hodina byla fajn, Jimin zvolil klidnější místo na posezení, kde nebylo až tolik lidí, za což jsem byl rád. Ze začátku jsem odmítal alkohol, ale nakonec jsem skončil u třetí skleničky vína a neznámého panáka, který mi drásal hrdlo ještě několik minut po spolknutí. Točila se mi hlava, ale bavil jsem se skvěle.
