Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poslouchal jsem hlasy v pozadí a periferně vnímal světlo, které vycházelo z obrazovky. Můj pohled byl ovšem zabodnutý zcela jinam, svým způsobem jsem naprosto přestal řešit bláznivé myšlenky hlavní postavy, jelikož film byl s titulky a za svůj bídný život jsem se ještě nedokopal naučit se španělsky, takže jsem nerozuměl ani ň.
Tenhle fakt mě v tuhle chvíli ovšem netrápil, intenzivně jsem hleděl na Taehyunga z profilu, který mě pravou rukou hladil něžně ve vlasech a bedlivě přitom sledoval film-vědeckofantastického žánru, který podle všeho vidí již potřetí, ale podle jeho výrazu mohu posoudit, že ho to stále baví.
Civěl jsem na něj bez přestání, během chvilky na mě upřel své oči, barvy hořké čokolády a lehce nadzvedl koutky do úsměvu.
,,Mám snad něco na tváři?" optá se
Jeho hlas byl hravé, ale i přes to jsem v nich zaslechl obavy, že přeci jenom by má odpověď mohla být prosté 'ano' a nedej bože by na jeho hladké kůži objevil drobek.
Olízl jsem své rty a více se k němu přiblížil. Jeho pobavený úsměv zmizel a v očích se mu ihned odrazila jiskřička nedočkavostí. Naklonil jsem se k jeho uchu a polštářky mu lehce přejížděl po jemné pokožce.
,,Obřího beďara." zašeptám
Odtáhl jsem se a snažil udržet kamenný výraz, jeho duhovky se rázem rozšířily a vyděšeně se na mě podíval.
,,To ne."
Během vteřiny se postavil a utekl do chodbičky, která sloužila jako průchod do předsíně a ostatních pokojů. Zastavil se u velkého zrcadla a ihned se začal prohlížet v odraze a hledat nezvaného hosta, který pochopitelně neexistoval.
To byla ta chvíle, kdy jsem propukl v hlasitý smích. Překvapeně se otočil mým směrem, vypadal dosti zmateně, ale když to konečně pochopil, tak jeho výraz nabral na nebezpečnosti.
Můj smích okamžitě přešel, když se ke mně začal přibližovat. Opustil jsem příjemné teplo, které mi bylo dopřáno celou dobu huňatou dekou, která byla kolem mých ramen.
Jako smysl zbavený jsme se začali nahánět po obýváku, film stále běžel, ale v tenhle moment to nikoho z nás nezajímalo. Oba jsme měli na rtech úsměv, Taehyung trochu zlomyslný a strategicky utíkal sem a tam kolem gauče, aby mi zatarasil cestu.
,,Já ti dám beďara." řekne
Zasmál jsem se a rozutekl se ke skleněnému stolů uprostřed místnosti. Zastavil jsem se na delší straně a hleděl na Taehyunga, který zamrzl též, ovšem na opačném konci.
,,Prosím tě, kde by se vzal? Jsi starý, měl by jsi hlídat spíše šediny."
Vypláznu na něj jazyk a spokojeně jsem pozoroval jeho úsměv, který se rozšířil. Nečekaně sebou cukl a opět se vydal na lov.
