Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jsou dny, kdy se člověk cítí pod psa a někdy to trvá i delší dobu. Po včerejší chlastání jsem si uvědomil, že to opravdu není nic pro mě. Cítil jsem se neskutečně špatně, když jsem si projížděl zprávy s Taehyungem. Sotva jsem si vzpomněl na to, že jsem mu psal, ale oficiálně můžu říct, že jsem to posral.
Choval jsem se odporně a nazval ho děvkařem i když sám jsem věděl, že takový není. Alkohol mě zcela oslepil a já psal doslova hovna. Litoval jsem mých slov, ale věděl jsem, že to bohužel nemohu vzít zpět. Jako tělo bez duše jsem se válel na gauči několik hodin, už bylo dávno pozdní odpoledne, ale kromě procházky se psem jsem se k ničemu nepřinutil.
Ráno jsem dostal záchvat breku a měl jsem pocit, že zkolabuji. Taehyung byl pro mě neskutečně důležitý i když jsem si to nechtěl přiznat a kvůli své hlouposti jsem ho ztratil.
Trvalo mi to než jsem zaznamenal, že někdo zvoní. Jemně jsem nadzvedl Yeontan z mého klína, byl jsem nesmírně rád aspoň za něj, jelikož jinak bych si připadal opravdu sám.
Pohladil jsem ho za ouškem a neochotně šel ke dveřím. Když jsem spatřil osobu, která stojí u prahu dveří, tak jsem si myslel, že se mi to zdá.
,,Ahoj."
Jeho obličej byl ledově klidný, což se mi absolutně nelíbilo. Potichu jsem pozdravil a odstoupil stranou, aby mohl vejít dovnitř.
Poté, co si sundal boty, tak mi věnoval zkoumavý pohled.
,,Už jsi střízlivý?" optá se
Byla to jako rána do srdce a automaticky jsem sklopil pohled k zemi.
,,Ano."
Mezi námi nastalo ticho, ruce se mi potily, ale snažil jsem se to ignorovat a opět se na něho podívat.
,,Taehyungu, moc mě to mrzí, já jsem to tak-"
,,Nepřišel jsem kvůli omluvě, nezajímá mě to. Přišel jsem pro Yeontan."
Takže fakt konec? Posral jsem to až takhle moc.
Z nějakého důvodu se mi do očí tlačily slzy, ale ihned jsem je potlačil. Beze slova jsem došel k sobě do pokoje, abych mohl sbalit jeho věci.
Po několika minutách jsem měl hotovo a pomalým krokem jsem se vrátil do předsíně, kde pořád stál Taehyung. Velkou tašku jsem položil před ním na zem a odstoupil o pár kroků.
Yeontan ke mně přicupital, ihned jsem si to klubíčko vzal do náručí a věnoval mu pusu na hlavičku. Na oplátku mi olízl tvář a vrtěl ocáskem.
Všiml jsem si, že nás Taehyung sledoval, jeho tvář byl stále klidný, ale jeho oči nabraly něhu, díval se na mě stejně jako ze začátku.
,,Opravdu si to o mně myslíš?"
,,Ne."
Neváhal jsem nad odpovědí ani vteřinu, jelikož mi bylo jasné na co se ptal.
,,Tak proč jsi mi to psal?"
Zhluboka jsem vydechl a opatrně položil pejska na zem. Naznačil jsem mu, ať se jde zatím posadit, celé mé tělo se třáslo, takže nebylo by pro mě příjemné to řešit ve stoje.
Posadili jsme se na gauč a já musel potlačit vzpomínku na den, kdy tu byl před odjezdem.
,,Sám nevím, byl jsem zklamaný z té fotky, kterou jsi přidal." odpovím upřímně
,,Na té fotce je můj dlouholetý kamarád se kterým jsem vyrůstal. Napsal jsem pod příspěvek 'bae', protože to bereme jako srandu. Je ženatý už pět let." odpoví
Měl jsem chuť se nafackovat a propadnout pod zem. Jak to, že mě to nenapadlo? Jimin mě též sem tam osloví takovým způsobem.
,,Jsem debil, tak neskutečně moc mě to mrzí."
Opět jsem cítil slzy, který jsem musel silně zadržovat. Cukl jsem sebou ve chvíli, kdy jsem ucítil jeho ruku na mé tváři.
V jiné situaci by mě to uklidnilo, ale momentálně to zapříčinilo to, že pramínek vody mi tekl po líci. Jemně je palcem setřel a přisunul se ke mně blíže.
,,Souhlasím, ale stále jsi můj úchvatný debílek."
﹌
Upozornění: V následujících dílech se budou vyskytovat cute scénky, crynge balící hlášky a až moc doteků.
