Magical life

Kapitola I.

Ach jo.... Blbá práce rodičů. Kdo by se chtěl stěhovat pryč z rodné země? No já teda ne. Nebo teda tak, nechtěla jsem, ale musím.

Tady jsem měla plno super kamarádů, mnoho vzpomínek, rodinu, prostě místo, kde jsem vyrůstala. To se opouští s těží. Ale těžší bude zvyknout si na nové lidi než na prostředí. A taky na to, že budu muset prostě žít v jiné zemi! Děsím se, jen na to pomyslím.

Huh... Už jen to se vzbudit se brzo ráno a jet na letiště mě znechucovalo. Ani ten let nestál za nic. Matka se mě celou dobu ptala proč se tvářím tak kysele. To to nechápe?! Ještě k tomu za mnou seděl chlap, který neskutečně chrápal.

Další dokonalost byla to, že jsme museli jet městskou hromadnou dopravou. Z autobusu jsme vystoupili v jakési nóbl čtvrti. Otec vypadal že ví kam jde, a taky to tak bylo. Zastavili jsme se před bledě modrou vilou s velkou zahradou

"Tati, kde jsi na to vzal?" zeptala jsem se nedůvěřivě.

"To jsem dostal od společnosti. Ale musím to splácet," odpověděl a začal otevírat branku.

Interiér předsíně na mou povahu působil kýčovitě. Byla laděná do jarních pastelových barev a ty já moc nemusím. Teda kromě pastelově růžové. Zula jsem se, nechala předsíň předsíní a vydala se dál na průzkum domu. Bylo tady tolik prostoru a pokojů. Člověk by se tady lehce ztratil. Nakoukla jsem do všech pokojů v přízemí, ale žádná nevypadala jako určená pro mě.

Vyšla jsem po schodech a hledala dál. Teď už to netrvalo tak dlouho. Byly tady totiž jen 4 dveře. Ty poslední, které jsem otevřela, byly opravdu mé. A ten pokojík také.

Designéři zřejmě věděli, co dělají. Nenabarvili to tady na růžovo ani na červeno nebo fialovo. Zdi byly krásně krémové, s občasným proužkem šedi. Ani jsem si neuvědomila, že nestojím na ledových parketách, ale na heboučkém koberci, který se táhl přes celou místnost. Postel byla dle mých představ. Pro jednoho člověka, neměla nebesa a byla ručně vyřezávaná. Skříně, které jsem tu měla celkem dvě a skříňky s poličkami, které byly taky dvě, vypadaly, že jsou ze stejného dřeva. Nic víc ani nic míň tady nebylo. Co by taky mělo? Všechno jsem si teprve dneska dovezla.

Při vykládání krabic a jejich vybalování jsem si uvědomila, že až tak špatné to tady být nemusí. Možná by se to po čase mohlo rovnat i starému domovu. Snad to tak taky bude...

Na obrázku je Vic :)