PŘEDEM UPOZORŇUJI NA TO, ŽE SE V PŘÍBĚHU MOHOU OBJEVIT VULGARISMY, NESPISOVNÁ ČEŠTINA A NEBO VÝSKYT PODOBNÝCH VĚCÍ..
××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××
„Jimmy..Jimmy zlatíčko..Mohl už bys prosím tě vstávat?“ mluvila jsem na svého pětiletého syna.
Zatím co já už jsem byla oblečená a česala se, on stále ležel v posteli. „Nechci do školky“ zamumlal na protest svým roztomilým hlasem.
„Ale do školky se musí.. Já taky musím do práce.“ Zasmála jsem se a šla k němu.
„Vezmu si dovolenou“ otočil se na druhý bok. Zasmála jsem se a zasedla k němu.
„Když ještě dneska vstaneš.. Můžeš si odpoledne něco koupit.“ Zkoušela jsem tuhle metodu.
„Cokoliv?“ začalo mu to v té jeho malé hlavičce šrotovat.
„Ano cokoliv.“ Přikývla jsem.
„Slibuješ?“ nejistě se na mě koukl. „Jo, ale teď už vylez.“ Řekla jsem a vstala.
Poslušně vstal a zaplul do koupelny, kde si začal čistit své zoubky. Já mu mezitím připravila oblečení a snídani.
„Mamí?“ zeptal se mě u snídaně, když já jsem uklízela nádobí z myčky a on jedl své cereálie.
„Jo?“ odpověděla jsem mu,aniž bych se na něj podívala.
„Kdy pro mě přijdeš?“ napil se čaje.
„Jimmy já nevím.. Ale určitě nějak dřív.“ Usmála jsem se na něj a rozcuchala mu jeho blonďaté vlásky.
„Proč se ptáš?“ zasedla jsem naproti jemu a změřila si ho pohledem,když jsem zpozorovala jeho spokojený úsměv.
Znovu se usmál a poslušně po sobě odnesl hrnek a mističku. Usmála jsem se a zvedla se od stolu. Potom jsem mu v chodbě pomohla obléct si bundu,čepici a boty a hned na to jsem se obula sama. Vzala jsem si na sebe vysoké černé kozačky a černý kabát,který mi dokonale ladil s mou sukní. Vzala jsem do ruky kabelku a klíče,zamkla a s Jimmym opustila náš byt.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
„Tak odpoledne. Nezlob“ dala jsem mu pusu a usmála se na něj.
„Neboj“ důvěřivě se usmál a vběhl do třídy za ostatními dětmi.
S úsměvem jsem opustila školku a zamířila si to do práce.
Po chvíli jsem dorazila před obrovskou prosklenou budovu. Ve které se pohybovaly stovky lidí. Vyjela jsem výtahem až do pátého patra,kde se nacházela moje kancelář.
„Ahoj“ pozdravila jsem s úsměvem svou kamarádku Dayanu. Pracujeme společně a máme společnou kancelář.
„ahoj“ odpověděla s úsměvem,ale nekoukla se na mě. Už byla plně zabraná do počítače a svých papírů. Ano,to je naše práce. Papíry,papíry,papíry a papíry. Ne že by mě to nebavilo,ale občas už mi to pěkně leze krkem.
Svlékla jsem si kabát a pověsila ho na háček,který byl přidělaný na zdi.
„Dáš si kafe?“ zeptala jsem se ji,když jsem dávala vařit vodu.
„Jo,díky“ odpověděla a jako vzteklá začala něco ťukat do počítače.
„Ahoj“ vlezl dovnitř hned po klepání Harry. Je to něco jako náš.. Nevím.
Je prostě víš než my,ale šéf to není.
