Love[Niam]CZ✔︎

♠️12.kapitola♠️

Niall

"Co ty tu chceš" zavrčel jsem naštvaně na osobu, kterou jsem už nikdy nechtěl vidět.

" Já vím, u mě rád vidíš, ale nemusíš to dávat tak znát." ušklíbl se. Hajzl nejradši bych mu dal přes držku. Co si to vůbec dovoluje? Přijde sem a mele něco o tom jak ho rád vidím? On snad spadl z višně

" No úplně, takže se otoč a vypadni" zavrčel jsem na něho a zatl ruce v pěst. Tenhle člověk mi pije krev.

" To se takhle chováš ke každému zákazníkovi?" Zeptal se s úšklebkem. No počkej on tě ten smích hodně rychle přejde. Hajzle.

" Ne jenom k těm nezvaným a k těm, co tu nemají co dělat" zavrčel jsem. Měl bych se sebou asi něco začít dělat, protože se že mě asi stává pes.

" Ale tak proč se tak chováš ke mě? Já jsem zvaný a mám tu co dělat" on je hluchej? Nepotřebuje náhodou k ušnímu?

" Nejsi tu zvaný a od té doby, co jsme se spolu rozešli tu nemáš co dělat, takže vypadni." Ten mě tak sere.

" OH my se někdy rozešli?" Dělal blbého. Počkat nedělal on je blbej.

" Ano potom, co mi tvůj šéf prozradil, že místo práce šukáš švy spolupracovníky" Tak lidi predstavuji vám debila první třídy ( nemyslím sebe myslím toho vola před sebou. Ne toho zákazníka toho vedle zákazníka)

" Ale vždyť to nic nebylo a navíc se to stalo jenom jednou. Takže nedělej drahoty, zavři a pojď si užít. Vím, že jsem ti chyběl, že ti chybělo moje tělo." Ušklíbl se sebevědomě. Zákazník se rychle a potichu vypařil, takže jsme zůstali v kavárně úplně sami. A doprdele tohle není moc dobrý.

" Ne nechyběl jsi mi ani trochu. A nechybělo mi ani tvoje tělo. Mám totiž už někoho mnohem mnohem lepšího a ještě k tomu věrného přítele, který by měl každou chvíli přijít" usmál jsem se na něho.

" Jo to by mě zajímalo koho" nadzvedl obočí a podíval se na mě.

" To tě nemusí vůbec zajímat. Je to můj život a ty už vypadni" zavrčel jsem na něho.

" Ne já si počkám času mám dost. Chci vědět za koho jsi mě výměnil" a teď to už je úplně v prdeli. Doprdele. Na co jsi myslel Horane, když jsi tohle vypustil z úst?

Naštěstí nebo naneštěstí? No u mě to bylo to naštěstí no a pro člověka, který vešel to bylo asi naneštěstí.

" Fuuuj" řekl Brad a otočil se na mě. " Takže ty se taháš s tímhle debilem ,děvkařem a říkáš mi, že je věrný. Dovol abych se zasmál. Pokud říkáš, že tenhle děvkař je věrný tak jsi asi ještě víc naivní, než jsem si o tobě myslel" zasmál se Brad. A já měl vážně sto chutí mu dát přes tlamu.

" Ale Brade, co ty tu?" Zeptal se Liam. No jasně ještě ho provokuj debile.

" Ale zastavil jsem se tady za blonďákem na šuk a on mile rád souhlasil, takže můžeš zase jít pokud nechceš mít noční můru z toho, co by jsi viděl." Řekl s uškllebkem Brad, co prosím? Co to tady vyblil?

" Ne Liame ty tu zůstaneš" řekl, když Liam chtěl vzít za kliku " Ty Brade vypadni. Nikdo tě tu nechce. Nechápu, co to tu meleš a byl bych rád kdyby jsi mému příteli Liamovi nekecal takový sračky" řekl jsem a Liam na mě čuměl jak na debila, ale neptal se a hrál se mnou mou hru, za což jsem mu byl víc než vděčný.

" Jo a taky bych byl rád kdyby jsi přestal obtěžovat MÝHO blonďáčka" řekl Liam a přešel ke mě a objal mě. Já se k němu, aby to vypadalo věrohodně přitiskl a nasál jeho vůni.

" No fuj já se asi pobleju" řekl znechuceně Brad a já se v Liamově náruči usmál.

" No tak jsi pryč a už se tu nikdy neukazuj. Nebo se seznámíš znovu s mojí pěstí" zavrčel na něho Liam. Á nejsem jediný z koho se stává pes. Aspoň, že tak.

" Neslyšíte o mě naposledy" zavrčel Brad a konečně vypadl. Počkat z něho se stává taky pes? Ale já ho do svý smečky nechci.