Love[Niam]CZ✔︎

♠️26.kapitola♠️

Niall

" Brade??" Zeptal jsem se ho. Ozvalo se jen tiché 'hmm'

" Jaktože si nepamatuji jak jsme se potkali nebo jak jsme se dali dohromady?" Zeptal jsem se zvědavě. Tahle otázka mě tíží už něco kolem dvou let a teprve teď jsem dostal odvahu se ho na to zeptat.

" Víš před dvěma lety jsi měl otřes mozku. Dostal jsi velkou ránu do hlavy. A bohužel jsi ztratil paměť" vysvětlil Brad.

" A vrátí se mi paměť někdy?" Zeptal jsem se. Chtěl bych mít vzpomínky na to jak jsme se potkali nebo jak jsme se dali dohromady.

" Nevím. Doktoři říkali, že asi ne." Pokrčil Brad rameny. Musí se mi vrátit a já se o to postarám.

Brad

Nikdy se mu nesmí vrátit paměť. O to se postarám. Kdyby se mu vrátila celý můj plán by byl v prdeli a já bych přišel o děvku a ještě bych skončil ve vězení. Takže nikdy se mu nesmí vrátit.

A stejně i kdyby se mu vrátila a on ode mě odešel, což by se asi nestalo protože bych ho případně tady držel násilím, stejně by neměl za kým jít, protože ten chcípák Liam Payne je už dva roky mrtvej. Ani nevíte jak jsem byl nadšený, že už mám od  toho zkurvysyna pokoj.

A pokud se ptáte na otázku 'Nedělalo by ti problém držet tady Nialla násilím?' Tak vám odpovím. Nedělá mi to problém. Nedělá mi problém ho znásilnit. Nedělá mi problém ho zmlátit kdyby neposlouchal. Nedělá mi problém ho zabít kdyby mě sral.

Zazvonil mi mobil.  Dave svítilo mi na displeji. Hovor jsem přijmul a odešel do své kanceláře, kde jsem se posadil na židli a hodil nohy na stůl.

" Čau, co potřebuješ?" Zeptal jsem se.

" No nazdar. Co by pořád se mu nevrátila paměť?" Zeptal se Dave

" Ne naštěstí ne. A doufám, že se mu misky nevrátí. I když já bych ho klidně přivázal a držel ho tu násilím, takže se mu klidně může vrátit paměť" řekl jsem s úšklebkem.

Niall

" A stejně kdyby se mu ta paměť vrátila nemá kam jít. Chcípák Payne je stejně mrtvej a zakopanej několik metrů pod zemí" slyšel jsem hlas Brada, když jsem procházel kolem jeho kanceláře. Když jsem uslyšel to jméno jakoby se vše vrátilo.

Šli jsem s Liamem ruku v ruce k autu. Dnešek byl skvělý. Po čínské restauraci jsme šli do obchodu, kde jsme si vyzkoušeli pár oblečení.

Už jsme byli skoro u auta, když mi někdo ze zadu přiložil hadr s nějakou tekutinou k puse. Nadechl jsem se a upadl do bezvědomí.

_________________________________________

Probudil jsem se v dodávce svázaný. Kousek ode mě ležel svázaný Liam a pozoroval mě. Po chvíli, co to s námi jen házelo se otevřeli dveře a dovnitř vešli dvě gorily.

Jedna popadla mě a druhá Liama. Vedly nás k polorozbořenému domu. Co se to tu děje? Kdo nás unesl? Proč nás někdo unesl?

_________________________________________

V polorozbořené domě nás přivázali k židlím. S Liamem jsme byli svázání naproti sobě. Dovnitř vešla osoba, které jsem nevěnoval absolutně žádnou pozornost. Tedy až do doby než promluvila.

" Rád tě zase vidím Nialle" ozval se hlas a já se podíval na jeho majitele. Brad.

_________________________________________

Celou dobu. Celou dobu mi lhal. Všechno jsem si pamatoval. Nikdy jsem s ním nebyl šťastný tolik jako s Liamem.

A pak mi to došlo. LIAM. Liam je mrtvý!!. Né Liam né. Proč on? Proč zrovna on? Chci vrátit všechen čas světa.

Nikdy bych si nezačal s Bradem. Byl bych s Liamem. Nikdo by nám nepřidělával problémy. Liam by tu byl. Se mnou. Leželi by jsme spolu v posteli a byli šťastní, ale to už nikdy nebudem.

V tomhle domě a s tímhle člověkem už nebudu ani jednu minutu. Vyběhl jsem do ložnice a zbalil si do vaku ty nejdůležitější věci a utekl.

Brad si toho ani nevšiml byl zahloubaný do rozhovoru s nějakým jeho kamarádem. Zatímco já utíkal seč mi síly stačily. Chtěl jsem být, co nejdál od toho domu. Chtěl jsem být, co nejdál od toho člověka, který je jen obyčejná zrůda. Jak jsem ho mohl kdy milovat? Jak jsem s ním mohl kdy být šťastný?

Chudák Li💔😢.