Love[Niam]CZ✔︎

♠️13.kapitola♠️

Liam

" Neublížil ti? Nedotkl se tě nějak? Vyhrožoval ti? Urážel tě nějak? Proč tu vlastně byl? " Vychrlil jsem na chudáčka Blonďáčka.

" Liame máš moc otázek najednou" zamumlal mi blonďáček do hrudi.

" Tak promiň no, že se chci ujistit, že jsi v pořádku" zamumlal jsem mírně naštvaně. Chápete já mu tady zachraňuji zadek a on na mě bude takový?

" Promiň. Já........... já jen jsem rád, že jsi přišel. Já............ já bál jsem se, že by mi mohl ublížit. Nevím, co bych si bez tebe počal. Děkuji Liame" zamumlal blonďáček. Pane jo to je mi přístup. Blonďáček se ke mě ještě víc přitiskl. On se ke mě dobrovolně přitiskl? Tohle by se mělo stávat častěji (nemyslím to, že mi bude Blonďáčka někdo otravovat, ale to, že se ke mě blonďáček bude tisknout dobrovolně)

" Nemáš za co Ni, ale teď zpátky k mým otázkám" zašeptal jsem Blonďáčkovi do ucha. Naskočila mu husí kůže. Miluju jak na mě jeho tělo reaguje.

" Ne nic mi neudělal Li. Naštěstí se mě nijak nedotkl. Ne . Trochu. Byl tu protože si chtěl zašukat" zamumlal. Já toho hajzla mám vážně už plný zuby. Nejenom že jsme ho musel trpět ve firmě, ale on mi ještě bude obtěžovat Blonďáčka.

'Co to tady sakra meleš Payne. Jakýho tvýho Blonďáčka? Žádný tvůj blonďáček není tak se zase hodně rychle hoď do klidu' vrčelo na mě podvědomí.

" Jak trochu?" Zašeptal jsem.

" Nebo jako neurážel mě spíš tebe" zašeptal mi Blonďáček v náruči.

" Co myslíš  tím, že urážel mě?" Zeptal jsem se. Začala ve mě vřít krev.

" Říkal něco o tom, že jsi odporný děvkař a tak" zamumlal. Hajzl jeden, co si to jako dovoluje. Já, že jsem odporného děvkař? Když už tak jsem sexy a nádherný děvkař.

" Hajzl. Jo a mám na tebe mimochodem ještě jednu otázku"

" Jakou?"

" Proč jsi se mi pomalu týden vyhýbal? Pokaždé, když jsem prošel kolem kavárny jsi zalezl někam pryč. Když jsem u tebe zvonil neotevíral jsi proč?" Zeptám se zvědavě.

" Protože jsem na tebe byl naštvaný" zamumlal Ni a začal vdechovat mojí vůni. Vážně tady fetuje mojí vůni?

" A proč jsi na mě byl naštvaný?  Smím-li se zeptat" zeptal jsem se s úšklebkem.

" Protože jsi Louisovi řekl o tý noci no a ten to řekl Harrymu a Harry to vyslepičil Zaynovi a oni si ze mě pomalu celý týden kvůli tomu utahovali" zamumlal.

" OH ty můj malý chudáčku" řekl jsem se smíchem.

" Já nejsem žádný chudáček a už vůbec nejsem tvůj" čertil se Blonďáček.

" Už ti někdo řekl, že jsi roztomilý, když se čertíš?" Řekl jsem. Nene to jsem neviděl. Vážně se teď blonďáček zacervenal a zabořil víc hlavu do mé hrudi?

" OH ty se nám červenáš?" Zasmál jsem se a vysloužil si od Blonďáčka né moc hezký pohled. " Ale jen tak mezi námi. Miluji, když se červenáš. A ještě víc mikuji, když je to kvůli mě" zašeptám mu do ucha a blonďáček zrudne ještě víc.

" A proč mě vlastně sháníš?" Zeptal se Blonďáček a podíval se na mě .

Na to jsem nic neřekl a jen se k němu sklonil " protože jsem potřeboval udělat tohle" zamumlám mu do ucha a následně přitisknu svoje rty na ty jeho. OH tohle mi chybělo.

Z malého a nevinného polibku se stalo líbání plné chtíče. Kde se to v tom roztomilém a nevinném stvořeníčku bere? Když nám začal docházet kyslík odtáhli jsme se od sebe a koukali na sebe s úsměvem na tváři.

" Liame, co to-" snažil se něco říct blonďáček, ale já ho přerušil dalším menším polibkem.

" Blonďáčku já už prostě nechci být dál bez tebe. Já nevím, co se to se mnou děje. Jediné, co vím je, že pokaždé, když tě vidím mám chuť tě políbit, obejmout  a už nikdy nepustit. Nebo když přijdu do svého bytu  mám pocit jakoby mi tam chybělo jedno malé blonďaté stvoření. Jsem z toho docela zoufalý" pokusil jsem se Blonďáčkovi objasnit pocity, které mě delší dobu užírají.

" Li. Ať dělám, co dělám nemůžu na tebe přestat myslet. Taky jsem z toho zoufalý" zamumlal Blonďáček.

" Teď ti řeknu dvě důležité velmi důležité a přísně tajné věty" řekl jsem tajemně a Blonďáček se na mě se zájmem podíval.

" Poslouchám" řekl a já se na něho usmál.

" Baby, I'm perfect. Baby, I'm perfect for you"